Ústavní soud (ÚS) uznal stížnost Klubu bechtěreviků, jehož členové loni nemohli v souvislosti s omezeními kvůli covidu využít lázní jako samoplátci. Péči mohli čerpat pouze ze zdravotního pojištění, na což mají nárok jednou za rok. Efekt léčby je však kratší, a proto si klienti hradí péči v mezidobí sami. Klub upozornil na to, že u členů, kteří nemohli péči jako samoplátci využít, se zdravotní stav zhoršoval. Bechtěrevova nemoc je chronické kloubní zánětlivé onemocnění především obratlů. Projevuje se bolestmi a ztuhlostí páteře, která se postupně stává méně ohebnou.
Ústavní soud se zastal bechtěreviků, kteří kvůli covidu nemohli do lázní jako samoplátci
Stížnost směřovala proti loňskému usnesení Nejvyššího správního soudu (NSS), u kterého Klub bechtěreviků napadl části opatření obecné povahy, kterými ministerstvo zdravotnictví v roce 2021 omezilo v souvislosti s pandemií covidu provoz poskytovatelů lázeňské a rehabilitační péče. NSS ale návrh odmítl s odůvodněním, že je podaný osobou zjevně neoprávněnou.
Soudce zpravodaj Josef Fiala v úterý u ÚS uvedl, že usnesením NSS bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručenou Listinou základních práv a svobod. Proto jeho usnesení zrušil.
Fiala uvedl, že návrh je oprávněn podat ten, kdo byl krácen na svých právech. Podle soudu opatření sice zakázalo provoz péče lázním jako jedné straně vztahu a nemířil přímo na stranu druhou v podobě pacientů, avšak zákaz se jich reálně dotkl. ÚS konstatoval, že zákaz poskytování lázeňské léčebné rehabilitační péče pro pacienty vede k tomu, že takovou péči nemohou využívat, protože není nikdo, kdo by jim ji nabídl a poskytl.
Neexistovala alternativa, stěžoval si klub
Podle ÚS se už v dřívějších případech ukázalo, že hranice pro vymezení adresátů opatření obecné povahy je velmi tenká a naprostou většinu zákazů je možné formulovat tak, aby byl zákaz uložen jen jedné straně, avšak dopad měl i na stranu druhou.
Soud tak považuje za nutné připustit aktivní procesní legitimaci všem stranám právního vztahu, nejen té, které byla uložena povinnost, nýbrž i té, které bylo v důsledku uložení povinnosti odňato právo se něčeho domáhat.
Klub ve stížnosti namítal, že regulace provozu lázní dopadla na jeho členy, omezenou službu v podobě lázeňské péče nebylo možné získat jiným způsobem a zároveň neexistovala alternativa. Upozornil na to, že služba byla nezbytná pro udržení zdravotního stavu jeho členů.