Ústavní soud (ÚS) zamítl stížnost investiční společnosti Akro. Ta žádala od státu náhradu škody přibližně 1,1 miliardy korun plus příslušenství. Škoda podle žaloby vznikla v souvislosti s nesprávným postupem notáře v roce 1997. Notářský zápis umožnil změnu ve složení statutárního orgánu a vytvořil předpoklady pro převod peněz z CS Fondů do zahraničí.
Ústavní soud zamítl stížnost Akra. Společnost od státu žádala miliardovou náhradu škody
Ústavní soudci konstatovali, že stát sice odpovídal a dosud odpovídá za činnost notáře, ale jen při výkonu některých jeho pravomocí, avšak nikoliv za „osvědčení právně významné skutečnosti“. Podle právního zástupce Akra nyní společnost zváží další kroky. Bližší komentář k úternímu nálezu neposkytl.
Notářský zápis byl později označen za neplatný. Společnost Akro, která vytunelované CS Fondy spravuje, ale náhradu škody nevysoudila. Postup notáře spadal do období 1993 až 1998, kdy existovalo určité „právní vakuum“. Starší zákon dopadal jen na někdejší státní notářství a nová úprava odpovědnosti státu ještě nebyla přijata.
Podle soudce Jaromíra Jirsy však ani současná právní úprava odpovědnosti nedopadá na osvědčení právně významné skutečnosti, totéž platí pro období 1993 až 1998. „Ústavní soud nemá důvod prolamovat letitou judikaturu Nejvyššího soudu a být pro to pětileté vakuum přísnější, než je současná zákonná úprava,“ řekl Jirsa.
Majetek za akcie
Kauza CS Fondů se táhne od roku 1997. Firma Umana tehdy získala z CS Fondů majetek ve výši 1,23 miliardy korun. Jako protihodnotu dostal fond téměř bezcenné akcie firmy Drůbež Příšovice. Peníze pak z Plzeňské banky zmizely na účtech v zámoří, několik lidí kvůli tomu bylo odsouzeno.
V roce 2012 investiční společnost Akro v jiné větvi sporu vysoudila 2,1 miliardy korun jako náhradu škody za to, že stát nedokázal zabránit vytunelování fondů. Ministerstvo peníze zaplatilo na konci roku 2012. Justice ale později dospěla k závěru, že nárok byl už promlčený. V následném sporu proto nařídila peníze vrátit jako bezdůvodné obohacení.
