Nově zvoleného prezidenta republiky Petra Pavla čeká hned několik hlavních úkolů. Jedním z nich bude také jmenování nového předsedy Ústavního soudu a obměna soudců. Mezi strážci tuzemské konstituce by měla podle emeritního soudce Ústavního soudu Stanislava Balíka převládat široká názorová škála – a Balík má za to, že na to nový prezident bude brát ohled.
U Ústavního soudu by měla být široká plasticita názorů, říká emeritní soudce Balík
Stanislav Balík hovořil o zvolení Petra Pavla prezidentem (zdroj: ČT24)
Když dosavadní prezident Miloš Zeman naznačil, že uvažuje o jmenování nového předsedy Ústavního soudu, vyvstaly otázky, zda mu to ústava umožňuje, vzhledem k tomu, že současnému předsedovi Pavlu Rychetskému končí mandát až několik měsíců po nástupu nového prezidenta do funkce.
„Doufám, že panu prezidentu Zemanovi už ústavní odborníci rozmluvili jeho plán jmenovat předsedu Ústavního soudu, a domnívám se, že ze stávajících soudců Ústavního soudu by mu nikdo ani nedal souhlas k tomu jmenování, protože by si uvědomoval, že tím jmenováním je pošlapáno materiální jádro ústavy,“ předpokládá Balík.
„I v gramatickém výkladu se dá říci, že jestliže je v ústavě napsáno, že prezident jmenuje předsedu Ústavního soudu, tak to neznamená, že jmenuje předsedy. A jestliže jeden předseda už byl jmenován, tak nemůže jmenovat dalšího druhého nebo najmenovat všech čtrnáct zbývajících soudců také předsedy jaksi pro futuro,“ dodává Balík.
Očekává tedy, že jmenování předsedy Ústavního soudu zůstane na prezidentovi Pavlovi, jehož případně čeká také obměna členů této instituce.
„Z toho, co řekl zvolený pan prezident a jakým způsobem hodlá sestavit Ústavní soud, tak je vidět, že má dobrou metodologii, protože Ústavní soud by měl být nakombinován z právníků různé profesní zkušenosti, měli by tam být zastoupeni soudci-advokáti, akademikové. Všichni by měli být v názorech lidé konzistentní a čestní tak, jak budou slibovat do rukou pana prezidenta,“ říká Balík.
Plasticita názorů
Podle Balíka je nejdůležitější pestrost názorů jednotlivých soudců i to, aby měli mezi strážci ústavnosti zastoupení jak konzervativci, tak liberálové. Pavlovi v tomto ohledu věří.
„Dává záruku, že bude vykonávat úřad podle slibu – ,v zájmu všeho lidu‘. Kdežto protikandidát (Andrej Babiš) se stavěl býti především zástupcem určité skupiny voličů a tam by byla bývala možná hrozba, že Ústavní soud nebude najmenován takhle mozaikovitě ze všech okruhů, aby mohli předestřít názory z patnácti zorných úhlů,“ tvrdí Balík.
Právě na plasticitu názorů se v posledním období podle Balíka přitom tolik nedbalo a pestrá škála soudců nebyla taková. Naopak se podle něj spíš očekávalo, že budou jednostranně zaměření. „Řekl bych, že se na jmenování soudců tehdy trošičku podepsal triumvirát pana prezidenta, pana předsedy Senátu a pana předsedy Ústavního soudu,“ domnívá se.
Obcházení ústavy mají zabránit ústavní instituce
Po prvních zkušenostech s přímou volbou prezidenta České republiky se ve veřejném prostoru také probíralo to, nakolik je ústava ohebná. A Balík má na tuto problematiku jasný názor v souvislosti s projednáváním ústavní listiny Československa z 29. února 1920.
„Zpravodaj, mimojiné advokát Václav Bouček v závěru řekl úvahu, kterou bych podepsal. Budu ji parafrázovat: ,Jestliže národ táhne za jeden provaz, tak není podstatné, zda ústava je napsána úplně precizně slovo od slova. Národu, který spolu za jeden provaz netáhne, nepomůže ani to, že ústava bude napsána sebelíp.‘ Čili jinými slovy je to tak, že záleží také na lidech a na tom, jestli chápeme smysl ústavy,“ připomíná Balík.
A přidává další argumenty. „Musím v sobě mít cit pro to, proč ústava byla napsána. Naše ústava je dobrá a pokud se podaří demokraticky uvažujícím reprezentantům státu, kterým jde o to, abychom byli demokratickým právním státem, ústavu vykládat tak, jak je tradičně zvykem, tak na ní není třeba nic měnit,“ odmítá Balík zásahy do současné podoby české ústavní listiny.
Pokud však přece jen dojde na Zemanovo druhé jmenování předsedy Ústavního soudce, tak Balík věří, že si s nastalou situací ústavní instituce poradí.
„Jestliže někdo bude chtít ústavu obcházet chytračením a nedostane se dál než ke špatnému gramatickému výkladu, tak pak je to samozřejmě špatně. Ale jak se ukázalo, ústavní instituce v rámci dělby moci dokázaly zabránit i tomu, aby se ústava obcházela. Pokud by – nedejbože – snad byl jmenován druhý předseda Ústavního soudu v naději, že se té funkce také dožije a chopí se jí, tak si myslím, že by si s tím zase ústavní instituce dokázaly poradit tak, aby takové rozhodnutí zrušily,“ dodává.