Extrémní sucho, které už zasáhlo polovinu republiky, poškozuje i nejvyšší české hory. Krkonošské lesy ohrožují požáry, rozrůstá se kůrovcová kalamita, vzácná rašeliniště mají nedostatek vody. Podle náměstka ředitele Krkonošského národního parku Václava Jansy se lesní porosty musí proměnit. „Musíme přetvořit lesy do stabilní podoby bližší přírodě. Protože lesy přírodní, které jsou vícevrstevné a druhově rozrůzněné, jsou podstatně odolnější,“ uvedl v rozhovoru pro Události, komentáře. Otázky kladla Světlana Witowská.
Sucho je pod krkonošskými horami fatální, prameny slábnou, říká Jansa ze Správy KRNAPu
Jak se extrémní sucho projevuje v Krkonoších?
Zatím podobně jako v loňském roce, byť ty příznaky přišly o něco dříve. Sucho je naprosto fatální v nižších polohách, je už vidět na některých pramenech, že zeslabují, případně některé toky už přímo netečou. Ve svodnících na cestách turisté mohou pozorovat, že je sucho, cesty práší, za poslední týdny jsme měli i nějaké případy požárů, zejména kvůli neukázněnosti návštěvníků a právě kvůli suchému počasí. Takže ty příznaky jsou velmi patrné bohužel i v našich nejvyšších horách.
Letošní zima ale přece byla na horách plná sněhu, jak to, že je přesto vody málo?
Od skončení zimy pršelo velmi málo a sněhu bylo hodně opravdu pouze v těch nejvyšších polohách. V nižších polohách, v podhůří a v částech úplně pod horami sníh v podstatě odtál v březnu, někde už v únoru, a ta vysoká pokrývka, která byla ve vyšších polohách, tak skutečně nemůže naplnit deficit, který je za několik let zpátky.
Události, komentáře: Sucho poškozuje i české hory (zdroj: ČT24)
Loni natočil turista z Jilemnice vyschlý pramen Labe v Krkonoších, jak to tam vypadá dnes?
Pramen zatím není zcela suchý a hlavně skruž, která je považovaná za pramen Labe, není ten pravý pramen Labe. Skutečné Labe pramení o pár desítek metrů dál v rašeliništi, takže zatím nehrozí, že by nám Labe vyschlo nebo že by neteklo aspoň v té nejvrchnější části. Ale samozřejmě i na těchto tocích, na jejich počátcích, to sucho je patrné.
Jak jsou na tom rašeliniště? Hrozí, že přijdeme o výjimečnou tundru, kterou tam máme?
Myslím, že z krátkodobého hlediska, pokud současné počasí v následujících letech nebude přetrvávat, tak se ztráty tundry obávat nemusíme, přece jenom její vývoj je dlouhodobý, procházel tisíci let vývoje, a i ty sušší periody jsou v oblasti tundry normální.
Přesto, pokud by trval tento trend, tak se podoba tundry může zásadním způsobem změnit tak, že bude zarůstat lesními porosty, přestane mít charakter toho keříčkovitého porostu, skutečně tam může dojít k fatálním změnám. V současné době rašeliniště výrazně pociťují pokles hladiny. Loni jsme pozorovali například na Úpském rašeliništi pokles hladiny až o 90 centimetrů oproti průměru, což je pro rostliny, které jsou typické pro to rašelinné prostředí, velmi zásadní.
Jak se změní Krkonoše, pokud bude klimatická změna pokračovat stejnou tendencí, jakou vidíme dnes? Budou mít naše děti stejný pohled na hory, jako jsme měli jako děti my?
Naše děti určitě budou mít odlišný pohled na hory, jako jsme měli a jako měli naši rodiče. Krkonoše se zásadně mění – a myslím si, že se mění zatím k lepšímu z hlediska stavu přírody, protože naši rodiče poznali Krkonoše a pamatují si Krkonoše jako hory, které byly ze čtvrtiny odlesněné. V současné době jsou hory v podstatě zarostlé lesy.
Samozřejmě v polohách nebo v lokalitách, kde jsou lesy uměle založené, tak se mění. Mění se jak přírodními vlivy, to znamená klimatickou změnou, suchem a případně kůrovci, tak i našimi cílenými zásahy právě do takové podoby, aby byly stabilnější, aby dokázaly těmto změnám lépe odolat.
Vy sám jste teď zmínil kůrovce, o kterém jste dříve řekl: „Samotná existence kůrovce u nás je naprosto normální, v době, kdy se mění klima, se s tím budeme muset naučit žít.“ Jak to udělat, aby kůrovec nesežral celé Krkonoše?
V první řadě je potřeba si uvědomit, že to, co jsem řekl, je skutečně tak. Kůrovec nebo kůrovcovití – protože kůrovec je v podstatě synonymum pouze pro jeden druh – tak ve smrkových lesích lýkožrout smrkový zvaný kůrovec je skutečně doma. My se s ním musíme naučit žít, musíme se snažit pomoci přetvořit lesy do stabilní podoby, to znamená do podoby více blízké přírodě. Protože lesy přírodní, které jsou vícevrstevné, rozrůzněné, druhově rozrůzněné, jsou podstatně odolnější.
Ve chvíli, kdy máte lesní porost, ve kterém je například dvacet třicet procent smrku v různých věkových stádiích, zbytek jsou další dřeviny, tak pokud ten škůdce zlikviduje jeden druh, tak na jeho místo nastupují druhy další, případně mladší jedinci téhož druhu, takže ten les, pokud je v přírodním stavu, tak je výrazně stabilnější na každém stanovišti.