Bez ohledu na estetický dojem je menšinová vláda hnutí ANO a ČSSD opřená o hlasy komunistů jedinou možnou variantou, protože u jiných subjektů zastoupených ve sněmovně nemá ANO šanci získat podporu. V Interview ČT24 to prohlásil ministr zahraničí v demisi Martin Stropnický (ANO).
Stropnický: Vláda opřená o KSČM? Jinde nemáme šanci na podporu
Stropnický: Vláda opřená o KSČM? Jinde nemáme šanci (zdroj: ČT24)
Půdorys připravované druhé vlády šéfa hnutí ANO Andreje Babiše podle stranického místopředsedy vychází z roztříštěnosti politické scény ve sněmovně, kde je zastoupeno hned devět subjektů a většina z nich odmítá s trestně stíhaným politikem v pozici premiéra spolupracovat.
„Nemyslím si, že tento požadavek mohou myslet úplně vážně. Když lídr dovede hnutí k volebnímu vítězství, které je výrazné oproti druhému v cíli, a dostane nejvíc preferenčních hlasů, tak je logické, že hnutí chce, aby byl premiérem. V tomto bych ctil presumpci neviny,“ hájil Babišovo angažmá v čele kabinetu Stropnický.
Právě angažmá trestně stíhaného politika v čele vlády ale ANO omezilo koaliční potenciál, a vznikající kabinet by tak měl být dvoukoaliční, menšinový, a navíc poprvé v porevoluční historii opřený o podporu komunistické strany.
„O podporu můžeme žádat jen tam, kde ji můžeme dostat. Subjekt se vám může líbit víc nebo míň, ale my tu podporu jinde nemáme možnost dostat,“ konstatoval šéf české diplomacie, který v rámci hnutí ANO platí za reprezentanta liberálnější orientace.
„Jestli je průchozí varianta, aby vznikla vláda hnutí ANO a sociálních demokratů za tolerance KSČM, tak je to asi jediná možnost. A ještě nevíme, jestli vůbec bude,“ dodal s odkazem na referendum mezi členy sociální demokracie, kteří mají o vládním angažmá své strany finálně rozhodnout.
Velvyslancem v Izraeli? Procedura není z druhé strany uzavřena, říká Stropnický
Sám Stropnický přitom už v novém kabinetě nezasedne, a to nejen proto, že má Černínský palác připadnout ČSSD. „Splnil jsem povinnost aktivního občana, který o politice jenom nemudruje, ale je ochoten se do ní zapojit, ale nikdy jsem nesnil o tom, že bych strávil celý život v politice,“ prohlásil.
Medializovanou možnost, že by se měl stát českým ambasadorem v Izraeli, odmítl komentovat. „Procedura z druhé strany není ukončena, dostává mě to do úzkých a nerad bych se k tomu vyjadřoval,“ sdělil pouze.
obrázek
O Jeruzalému: Čekat na završení mírového procesu je alibismus
Obšírněji se končící ministr zahraničí věnoval samotnému Izraeli, potažmo americkému přesunu ambasády do Jeruzaléma a unijnímu odporu k tomuto kroku. „Bylo by pošetilé říkat, že Jeruzalém není v duchovním, obsahovém a dějinném slova smyslu hlavním městem Izraele,“ prohlásil a odmítl postoj řady západoevropských zemí následovat krok USA teprve poté, co doběhne desítky let trvající mírový proces mezi Izraelci a Palestinci.
„Je to apartní citace a myslet si, že řešení spočívá v ‚počkejme si‘, je trochu alibismus,“ uvedl. Praha také spolu s Budapeští a Bukureští odmítla společné stanovisko EU kritizující americký tah.
„Texty se přijímají tichou procedurou, dostanete je mailem a máte určitý počet hodin na to, říct ano, nebo ne, ale nemáte moc možností debatovat o obsahu. Dostali jsme to navíc v okamžiku, kdy měl Brusel pracovní prázdniny, takže jsme neměli s kým komunikovat o formulacích a to se mi nelíbilo,“ vysvětlil Stropnický negativní postoj Česka.
Výhrady vznesl i k tomu, že prohlášení obsahovalo závazek nepřesouvat diplomatické mise do uzavření mírového procesu, třebaže summit přijal prohlášení respektující demarkační čáru z roku 1967, která vede středem Jeruzaléma a jeho západní část přisuzuje právě Izraeli.