Lidé, kteří se potýkají se ztrátou blízkého, by měli získat větší podporu státu. Do oblasti rodinné politiky je nově začleněna pozůstalostní péče. Na ministerstvu práce a sociálních věcí zároveň vznikl nový odbor, který mimo jiné řeší nastavení koncepce a fungování systému. Životy ovdovělých rodičů v produktivním věku a dopadem traumatu na děti se zabývá dokumentární film „Spojila nás smrt“ redaktorky ČT Ley Surovcové, který měl premiéru v úterý večer na ČT2.
Rodin, které se v produktivním věku musejí vypořádat se smrtí jednoho z rodičů, jsou v Česku desetitisíce. Zorientovat se v pomoci je pro ně mnohdy velmi složité. S čím vším se mladé vdovy a vdovci potýkají, ukazuje časosběrný dokument s názvem Spojila nás smrt. Ten zároveň mapuje život tří žen, jednoho muže i dalších rodin napříč republikou.
Vladimír Vrána, jedna z hlavních postav dokumentu, zůstal na výchovu dvou synů sám. Když byl vdovcem dva roky, vedl mladšího z nich do školy. Po smrti své ženy trpěl psychickými propady a některým situacím se vyhýbal. „Je to o něco lepší, ale doléhá to. Nejhorší jsou takové ty výročí a rodinné oslavy. Když vidím, že tam jsou ostatní v párech, tak je to špatné,“ popsal Vrána.
Veronice Maxiánové vzala partnera autonehoda, když byl jejich synovi asi rok. Během roku po smrti partnera musela sama vyřešit hodně věcí, které dříve na starosti neměla. „Všechny věci řešil manžel – co se týkalo energií a různých poplatků. Na účet partnera se nedostanete a já jsem v den, co manžel zemřel, zůstala s dvěma tisíci na účtu a s hypotékou a úvěrem na krku,“ vylíčila.
Kateřina Motejlová musí řešit také soudní spor s rodiči svého zesnulého manžela. „Děti mají nějakou představu, kdy u nich chtějí být, a prarodiče bohužel mají úplně jinou představu. Rozsah toho styku s dětmi je větší, než představa dětí,“ řekla.
Pozůstalí se musejí vypořádávat s byrokracií
V Česku je téměř 36,5 tisíce ovdovělých matek a otců do věku 55 let, kteří se zemřelou osobou uzavřeli manželství. Drtivá většina jsou vdovy, a to téměř třicet tisíc. Podle odhadů je ale rodin, které rozdělila smrt, více – i o desítky tisíc. Ve statistice chybí ti, kteří s partnerem manželství neuzavřeli.
Mladým vdovám a vdovcům často není poskytnuta pomoc, zároveň čelí psychické i socioekonomické zátěži. Jedná se například o velkou míru byrokracie, ve které se rodiny samy špatně orientují. Nepomáhá jim ani systém pomoci, který zatím není sjednocený, a organizací, které by je podpořily, je málo.
U těchto rodin jde navíc často o nečekanou událost. Bezprostředně po ní je třeba zmrazený účet zesnulého partnera. Následuje dědické řízení, během něhož nemohou do účtu nahlédnout ani pozůstalí, aby zjistili, zda jim odchází pravidelné platby, například za nájem. Ovdovělý rodič s dětmi někdy zůstává ze dne na den bez peněz a někteří se kvůli tomu potýkají s hrozbou exekuce.
Sama zažila ztrátu, nyní pomáhá
Prolomení bankovního tajemství v těchto případech – nebo zavedení koordinátora, který by rodiny těžkým obdobím provedl – chtějí řešit organizace i stát. Resort sociálních věcí plánuje i finanční a praktickou podporu domácích pečujících po úmrtí blízkého, aby se mohli vrátit do práce.
Petra Glosr Cvrkalová nečekaně ovdověla před deseti lety a zůstala se dvěma dětmi sama. Jelikož jí chybělo sdílení i pomoc, založila Nadační fond Vrba a začala pomáhat lidem v podobné situaci.
„U středoškoláků a vysokoškoláků se musí každý rok dodávat jejich potvrzení o studiu. Mnohdy se jim stopnou i důchody, než se v agendě České správy sociálního zabezpečení potvrzení aktivuje,“ informovala Glosr Cvrkalová.
V organizaci každý měsíc přibývá desítka nových ovdovělých rodin. V akutní fázi je pro ni zásadní rychlá orientace, což je bez pomoci náročné. Co pozůstalé čeká v dědickém řízení a jaké lhůty mají dodržet, řeší nadační fond se zástupci krajů i státu. Ředitelka fondu zároveň usiluje o nastavení systému podpory pro podobné organizace.
„Nadační fond Vrba pro mne ukazuje komplexnost – je to nejen terapie psychická, není to jen sociální podpora, ale je to to, že opravdu zavolají v nejvíc akutní fázi a ředitelka organizace jede za nimi (pozůstalými) a zpracuje jim konkrétní manuál, jak mají postupovat,“ popsala redaktorka ČT a autorka dokumentu Spojila nás smrt Lea Surovcová.
„Terénní chůvy“
Nastavení pozůstalostní péče řeší i ministerstvo práce a sociálních věcí. Jednou z priorit je například zavedení takzvaných terénních chův, které by rodinám v kritických situacích pomáhaly. „Pozůstalostní péče si zaslouží naši velkou pozornost. V praxi by to znamenalo, že maminka, které umře partner, která se potřebuje stabilizovat, dopřát si třeba psychoterapii, tak by se mohla vystřídat v té roli pečující s terénní asistentkou,“ sdělila vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.
Podobně fungují chůvy, které rodinám zajišťuje Nadační fond Vrba z vlastních zdrojů. Dále začínají společně řešit i vypočítávání sirotčích důchodů. Laurenčíková uvádí, že částka, kterou dítě získává, je vyšší, pokud je zemřelým otec.
Podle resortu sociálních věcí výzkumy ukazují na rostoucí psychickou zátěž při pečování i odchodu blízké osoby. Zaměřit se proto chtějí na posílení psychosociální podpory.
