Tři tisíce podnětů podali děti i učitelé přes internetovou schránku důvěry. Ta funguje v rámci projektu Nenech to být, který má za cíl bojovat se šikanou na českých školách. Nejčastěji se oznámení týkají slovních a fyzických útoků. Podněty ale odhalily i domácí násilí nebo sebevražedné sklony u školáků.
Na vlastní kůži zažil v dětství šikanu například současný ředitel Masarykovy základní školy v pražských Klánovicích Michal Černý. Osobní zkušenost mu teď v práci pomáhá rozpoznat šikanované děti.
„Vidíte, že jsou děti, které se o přestávce neustále zdržují na chodbách a do třídy jdou až po zvonění, nebo dokonce až s učitelem,“ vysvětlil. Poslední případ šikany přitom podle Černého ve škole vyřešili před měsícem. „Holčička dostávala SMS typu, kdy se konečně zabiješ,“ popsal Černý.
Klánovická škola se spolu s dalšími třinácti sty zařízeními zapojila do projektu Nenech to být, v rámci kterého je možné šikanu anonymně nahlásit. „Čím dál častěji zjišťujeme, že na spoustě škol není nikdo, kdo by tušil, jak s šikanou pracovat a jak k těm dětem přistupovat,“ uvedl spoluzakladatel projektu Jan Sláma.
Celkem organizátoři projektu napočítali tři tisíce anonymních podnětů. Nejvíc jich přišlo z Prahy, Jihomoravského nebo Ústeckého kraje. Naopak nejméně jich bylo z Karlovarského kraje.
Šikaně dříve čelila také studentka Georgia Hejduk. „Posmívali se mi, pak začaly fyzické útoky, že mě třeba strčili ze schodů. Často vidím problém, že se to tají, že škola to nepřiznává,“ uvedla.
Mladá žena se přitom podle svých slov s následky šikany potýká dodnes. „Pořád docházím k psychiatrovi. Byla jsem několikrát v léčebně,“ řekla Georgia Hejduk.
Školy nejčastěji řešily slovní útoky mezi studenty. Ve třetině případů fyzické. Nejméně četná pak byla kyberšikana. Nejčastěji se děti staly obětí šikany kvůli vzhledu, špatným známkám nebo sexuální orientaci.
