S kaprem připlouvá spása. Česká sváteční večeře má i duchovní význam

Kapr představuje nedílnou součást českých Vánoc a v řadě tuzemských domácností dotváří kolorit Štědrého večera. Důvod, proč si Češi o Štědrém dni pochutnávají právě na rybě, je ovšem mnohem duchovnější, než by se při pohledu na smažené maso s bramborovým salátem mohlo zdát. Proč vlastně jíme na svátky kapra?

„Pane, otočte si toho kapra k sobě, on vám chce něco povědět,“ vybízí malý Jakub Zachystal náhodného kolemjdoucího, který upoutal jeho pozornost, protože po pražském Můstku nesl v podpaží živou rybu. „Pane, pojďte, rozesmějeme kapra,“ ponouká ho Jakub dál, a když se jim společně podaří dosáhnout toho, že kapr aspoň pohne hubou, připojí chlapec i prosbu: „A kdybyste šel kolem Vltavy, tak ho tam pusťte, jakože nerad. Umíte to udělat, jakože nerad?“

Touto úsměvnou scénou otevírá český spisovatel Ludvík Aškenazy svou křehkou Malou vánoční povídku, ve které se (právě kvůli zaujetí kaprem) Jakub na Štědrý den ztratí svému otci v centru Prahy. Komorní sváteční příběh poprvé vyšel v roce 1966, pro Československý rozhlas ho načetl Karel Höger a v Divadle v Dlouhé později získal i svou dramatizovanou podobu.

Aškenazyho vyprávění svou úvodní scénou současně ilustruje, jak běžnou – a zároveň typickou a výraznou – součást tuzemských Vánoc kapr představuje. Když o deset let později nazpívá Hana Zagorová rozvernou až infantilní píseň Zima, zima, zima, nechá ji textař Pavel Žák veršovat: „Zima je píseň sněhová vločka, štrúdl, kapr, vánočka“. A když na samém sklonku 90. let točí Jan Hřebejk podle scénáře Petra Jarchovského komediální Pelíšky situované do Vánoc 1967, neopomene v nich ani živého kapra v napuštěné vaně.

Smažená ryba v trojobalu, kterou si Češi obvykle 24. prosince dopřávají s bramborovým salátem, ale nese i jiné sdělení, než je potenciální riziko spolknuté kůstky. Třebaže ryby k českým Vánocům patří už od středověku, na tuzemském svátečním stole nebyli kapři ještě před sto lety samozřejmostí a důvod, proč se na Vánoce připravují právě oni, je mnohem duchovnější, než by se z Aškenazyho či z Pelíšků mohlo zdát.

Ilustrační foto
Zdroj: Jiří Vlach/ČTK

Pět chlebů, dvě rybky

„Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě rybky. Ale co je to pro tolik lidí?“ stýská si v Janově evangeliu apoštol Ondřej. Dav Ježíšových přívrženců se zastavil u Galilejského jezera, ale Kristus ani skupina jeho nejvěrnějších nemá dost peněz na to, aby pro celou společnost obstarali jídlo.

V Palestině, ovládané na začátku letopočtu Římskou říší, přitom sladkovodní ryby nepředstavovaly žádnou delikatesu, naopak, šlo o obvyklou, poněkud podřadnou a plebejskou stravu (třebaže už i Římané znali rybníkářství), která se upravovala sušením, pečením i vařením. V biblickém podobenství se ovšem nedostává ani fádních ryb – a v tu chvíli také Ježíš učiní jeden ze svých nejslavnějších zázraků, když s pomocí zmíněných pěti chlebů a dvou rybek dokáže nasytit celý dav.

„Když lidé viděli, jaký zázrak udělal, říkali: ‚Je to opravdu ten Prorok, který měl přijít na svět!‘,“ pokračuje evangelista. V Novém zákoně ovšem nejde o jedinou situaci spojenou s rybami.

Apoštol Petr, jemuž Kristus později svěří péči o vznikající církev, se původně rybolovem živil a v Matoušově evangeliu zase Ježíš přirovnává rozhodnutí o tom, kdo vstoupí do nebe a kdo připadne peklu, rozhodování rybáře: dobré kusy si nechají, ty špatné vyhazují pryč. Ryba se navíc v prvních letech existence křesťanství stala i symbolem samotného Krista.

Postit se a čekat

Se svátky na konci kalendářního roku rybu ovšem propojuje teprve půst, třebaže nevěřící část české společnosti si štědrodenní odříkání spojuje spíš se zlatým prasátkem.

Stejně jako řada jiných náboženství používá křesťanství institut půstu k fyzické i duchovní očistě věřícího. Člověk, který si vědomě odpírá možné požitky a testuje vlastní sebekontrolu i snášení nesnází, skládá optikou křesťanské víry svou oběť Bohu a současně osobně zakouší biblickou zkušenost – postili se totiž i učedníci Jana Křtitele a postil se i sám Kristus.

Půsty tradičně předcházely a předcházejí významným duchovním momentům v církevním roce, a ačkoliv zřejmě nejznámější půst připadá na období před Velikonocemi, k postním období patří i advent, přičemž je třeba zdůraznit, že podstata křesťanských Vánoc – narození Páně – tkví teprve v 25. prosinci a nikoliv ve dni, který mu předchází.

Štědrý den včetně Štědrého večera dnes sice patří k nejslavnostnějším dním roku, pro křesťany je to ale stále den postní, čemuž musí odpovídat i stravování. A protože ryby (na rozdíl od vepřového, hovězího či drůbeže) patří mezi pokrmy, které jsou během postu přípustné, mohou zdobit i slavnostní tabuli vpředvečer Ježíšova narození.

Štědrodenní půst „byla oběť Bohu a zároveň poděkování za nejcennější dar, který dal lidstvu v podobě svého Syna,“ poznamenává k tomu v Malé encyklopedii Vánoc etnografka Valburga Vavřinová a dodává, že věřící mohou chápat rybí pokrm na vánočním stole i jako symbolické přijetí přicházejícího spasitele, jenž se ve slově ichtys skrývá.

V barvách

Pátrání po původu české štědrovečerní večeře tím už nabývá docela konkrétních obrysů. Důvod, proč Češi jedí zrovna kapra, a ne štiku, candáta nebo sumce, je potom docela vágní a daný přírodními podmínkami. Už od středověku byl totiž kapr v Čechách zcela běžnou rybou, která se navíc dala dobře chovat v rybnících, nejprve v těch při klášterech a od 16. století i v bohaté rybniční síti, kterou na Pardubicku založili Pernštejnové a v jižních Čechách Rožmberkové.

„Tehdejší kuchařské knihy obsahují na dvě stovky receptů na úpravu kaprů, štik, mníků, mihulí, lososů, ježdíků a úhořů,“ doplňuje Valburga Vavřinová. „Některé recepty byly psány speciálně pro dobu církevních postů.“

Rozkvět tuzemského rybníkářství, který zapříčinila podnikavost domácí šlechty, ale přerušila třicetiletá válka. Tuzemská produkce kapra se v následujících dvou stoletích výrazně snížila, a i když ryba stále patřila ke štědrovečerním pokrmům, dovolit si ho mohli jen lidé v tradičních rybníkářských oblastech a vyšší vrstvy. Ilustrovat to může i dětská pohádka Vánoce u Rumcajsů situovaná do barokního Jičína. Zatímco kníže může svátky oslavit s masem i rybou, loupežník Rumcajs si stýská, že na jeho stole bude leda houbový kuba – což byla realita českých svátečních poměrů ještě v 19. století.

Pokud se na Štědrý večer kapra dostávalo, rozhodně se pak nepřipravoval v trojobalu. Typické dobové recepty, které ve své slavné Domácí kuchařce z roku 1826 zaznamenává i Magdalena Dobromila Rettigová, jsou nasládlé „barevné“ úpravy: kapr na modro vařený s octem či bílým vínem a kořenovou zeleninou, nebo nejslavnější kapr na černo. Takto upravený pokrm se připravoval už tři dny před svátky a rybí maso se podávalo s hustou sladkokyselou omáčkou ze sušeného ovoce, perníku a červeného vína nebo černého piva. 

Archiv ČT: Kapr jako symbol Vánoc (zdroj: Archiv ČT)

Poválečný trojobal

Masovější záležitostí se vánoční kapr stal až po první světové válce, kdy jeho konzumaci podle etnologa Martina Šimsy podporovala i státní kampaň. Třeboňští kapři se sice v 19. století vyváželi do Německa a do Rakouska, po rozpadu habsburské monarchie bylo ale zapotřebí, aby jejich vysokou produkci pomohla spotřebovat domácí poptávka.

Tři dny před Vánoci roku 1921 tak mohly Moravské noviny o brněnském adventním spěchu napsat: „Na Zelném trhu, jenž podobá se pro množství vánočních stromků, jež jsou tu vystaveny na prodej, zelenému háji, je zvláště v hodinách večerních tíseň přímo povážlivá. U obchodníků s rybami tísní se též mnoho nakupujících, všude samý shon a spěch.“

Svou dnešní podobu dostala česká štědrovečerní večeře ovšem teprve po druhé světové válce. V neprospěch kapra na černo či na modro totiž mluvila náročnost na suroviny i čas strávený s přípravou.

„Když u nás v 50. letech začalo přibývat žen, které docházely do zaměstnání, převládl coby nejrychlejší úprava kapr smažený v trojobalu,“ poznamenal před časem v rozhovoru pro Aktuálně.cz historik každodennosti Martin Franc. Pracovní vytížení spolu s péčí o domácnost podle něj totiž dostalo ženy do časového presu, který ještě zesilovala skutečnost, že Štědrý den byl také dnem pracovním.

Duchovní význam ryby coby postního pokrmu má sice tisíciletou tradici, smažený kapr s bramborovým salátem je ale v českých kuchyních relativně mladá záležitost s historií dlouhou nanejvýš osm dekád, ačkoliv… se smažením ryb počítala i královna českých kuchařek Magdalena Dobromila Rettigová. Její recept může posloužit třeba jako tip na příští rok. 

Oškrab a trhni kapra, rozsekej ho na kusy, přemej a nasol ho, a nech ho asi půl hodiny v soli ležet; potom každý kus vytři čistým šatem, obal ho nejdříve v mouce, pak ve vejci a konečně ve strouhané žemličce, a nech ho v horkém másle pěkně do červena usmažit. Takto připravenou rybu můžeš potřebovat na zelí nebo na rozličné zeleniny, anebo k ní můžeš dát do nádobky smetanový křen nebo hořčici, anebo také hlávkový nebo polní salát. – Takto se smaží také štika, okoun a rozličné jiné ryby.

M. D. Rettigová
Zdroj: ČTK

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Domácí

Silný vítr zkomplikoval provoz na železnici

Silný vítr ve čtvrtek večer zkomplikoval dopravu na železnici, popadané stromy zastavily provoz na několika tratích, zejména na západě Čech kolem Plzně a v jižních Čechách. Meteorologové ve výstraze varovali, že vítr může v nárazech dosáhnout rychlosti až sedmdesát kilometrů v hodině. Na mokrých silnicích se s výjimkou jižní Moravy může tvořit i náledí.
včeraAktualizovánopřed 3 hhodinami

I níže položená lyžařská střediska hlásí dobré podmínky. Čeká se další sněžení i ochlazení

Na rozdíl od předchozích dvou zim přinesla ta letošní dobré podmínky pro lyžaře i na níže položených sjezdovkách. Znamená to větší dostupnost, protože malé areály jsou blíže městům a jezdí se v nich za nižší ceny. Desítky centimetrů sněhu leží i na některých kopcích ve středních Čechách. V dalších oblastech čekají na silnější mrazy, které mají přijít o víkendu. S prudkým ochlazením a silným větrem může ale náledí komplikovat cestování hlavně na silnicích.
před 5 hhodinami

Czech Press Photo vyhrálo „překonávání překážek“ z olympiády

Nejlepší fotografií roku 2024 je v soutěži Czech Press Photo snímek z atletických závodů na olympijských hrách v Paříži. Pořídil ho Petr David Josek, který byl hostem pořadu Události, komentáře. Vítězný snímek uspěl v konkurenci čtyř a půl tisíc prací od více než 250 fotografů. „Právě tento snímek připomněl porotě původního ducha her: výjimečnost, respekt a přátelství – usilovat o neustálý pokrok, zachovávat lidskou důstojnost, rozvíjet se v harmonii a povzbuzovat úsilí. Olympijské hry jsou také symbolem dřiny a odvahy. Bez úsilí se skvělých výsledků nedá dosáhnout. A právě překonávání překážek je víc než symbolické,“ uvedl k vítězi předseda poroty Petr Mlch. Ceny se udělovaly celkem v osmi kategoriích. Oceněné fotografie představí do 23. dubna výstava v Národním muzeu v Praze.
před 5 hhodinami

Železniční knedlíkové expresy končí

Končí legendární jídelní vozy ve vlacích mezi Prahou a Hamburkem. Němci jsou přezdívané jako knedlíkový expres. Třicet let staré vagóny už nezvládají vyšší rychlost na modernizované trati. Nahradí je nové bufety. Změnu řeší i zahraniční média a vyzývají čtenáře, aby si poslední jízdy ještě užili.
před 5 hhodinami

Část senátorů chce smlouvu s Vatikánem poslat Ústavnímu soudu

Část senátorů chce poslat smlouvu mezi Českem a Vatikánem ještě před jejím schvalováním v horní parlamentní komoře k Ústavnímu soudu, zjistila ČT. Někteří senátoři totiž mají pochybnosti, jestli smlouva příliš neposiluje práva katolické církve v české společnosti, například v otázce zpovědního tajemství.
před 5 hhodinami

Českým nemocnicím chybí infuzní roztoky, klíčovou továrnu v USA zničil hurikán

Zdravotníkům chybí roztoky, ve kterých se ředí léky do infuzí. Podle ministerstva to způsobila panika na trhu po tom, co kvůli hurikánu v USA přestala fungovat továrna jednoho z hlavních výrobců. Nemocnice napříč Evropou začaly dostupné zboží masivně skupovat. Dodávky do Česka budou podle resortu ještě několik měsíců sice plynulé, ale nižší.
před 6 hhodinami

Pošta prodala loni majetek za miliardu, pobočku v Jindřišské zatím ne

Česká pošta si najala reklamní agenturu, která má pomoci s dosud neúspěšným prodejem budovy v Jindřišské ulici v Praze. Její cenu státní podnik odhaduje na 1,5 miliardy korun. Zároveň pošta pokračuje v prodeji dalších nevyužívaných budov. Loni prodala majetek zhruba za miliardu korun. Jde hlavně o prostory po zrušených pobočkách. Ty už našly po roce a půl často jiné využití.
před 7 hhodinami

Na silnicích loni zemřelo nejméně lidí od doby, kdy se vedou statistiky

Na českých silnicích zemřelo v loňském roce 438 lidí, což je o sedmnáct méně než v roce 2023. Počet obětí je nejnižší od roku roku 1961, od kdy policie vede souvislé statistiky. Dopravních nehod policisté zaznamenali 92 217, o 2728 méně než o rok dříve. Snížil se také počet těžce zraněných, kterých bylo 1609.
včeraAktualizovánopřed 11 hhodinami
Načítání...