Agrese na Ukrajině nám připomíná, že ruský imperialismus se nezměnil. V Událostech, komentářích to při příležitosti 55. výročí začátku okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v čele se sovětskou armádou řekl premiér Petr Fiala (ODS). Podle něj to ukazuje, že je důležité a aktuální si události roku 1968 připomínat.
„Ve chvíli, kdy nějaký národ chce jít vlastní cestou, chce rozhodovat o své budoucnosti a Moskva má pocit, že patří do její sféry vlivu, tak to prostě nedovolí,“ uvedl Fiala k paralele mezi zahájením okupace Československa z roku 1968 a aktuální ruskou invazí na Ukrajině.
Podle předsedy vlády je důležité si připomínat oběti. „Musíme si připomínat všechny oběti – ty, kteří položili život, jejich blízké. Musíme si ale připomínat i lidi, kteří přišli o práci, kteří nemohli studovat. Lidi, kteří přišli o vlast, lidi, kteří nemohli uskutečnit své sny,“ řekl s odkazem na následnou normalizaci.
Z dění před 55 lety si je podle premiéra potřeba vzít to, že svoboda, nezávislost a demokracie nejsou samozřejmé věci. „Nepřijdou samy ani nespadnou z nebe, ani si je neudržíme, když o ně nebudeme usilovat,“ zdůraznil. Podle něj musí být Česko pevnou součástí „rodiny“ západních demokratických zemí. „Jedině to nám garantuje naši nezávislost, svobodu, bezpečnost. A všichni musíme dělat něco pro to, abychom naši demokracii měli, aby to byla demokracie kvalitní, abychom si udrželi svobodu,“ vzkázal.
Invaze v podstatě ukončila takzvané pražské jaro, tedy pokus československých komunistů o nastolení „socialismu s lidskou tváří“. Iluze představy obrodného procesu v rámci komunistické strany podle Fialy „spočívala v tom, že si někdo myslel, že tady můžeme mít více svobody, aniž bychom měli pluralitu, aniž bychom měli soutěž politických stran“.
„Všichni na jedné lodi“
Premiérovi byly v roce 1968 čtyři roky. Později se jakožto mladý student na konci osmdesátých let účastnil setkání v rámci podzemní univerzity. Byl také v kontaktu s křesťanskými kruhy, spoluvydával samizdatový časopis. Fiala uvedl, že i díky rodinné výchově nikdy iluze o socialismu ani „socialismu s lidskou tváří“ neměl – od mládí směřoval spíše k pravicovému pohledu na politiku.
„Na druhou stranu, v těch osmdesátých letech jsem to cítil tak, že všichni, kteří usilují o svobodu, všichni, kteří chtějí větší svobodný prostor, chtějí se zbavit té komunistické totality, tak že jsme všichni na jedné lodi. A tak jsem se díval i na ty lidi z osmašedesátého – byť jsem třeba nesouhlasil s jejich představami o tom, jak má vypadat svobodná demokratická společnost,“ řekl.
Vojska pěti států Varšavské smlouvy obsadila v roce 1968 Československo, aby násilím potlačila pokus liberálního křídla komunistické strany o reformu systému. V roce 1968 bylo v celém Československu již první den okupace zabito či smrtelně zraněno 58 lidí a do konce roku 1968 stoupl počet obětí na 108.
Další oběti si vyžádalo tvrdé potlačení protiokupačních demonstrací režimem v roce 1969. Potvrdilo to nastupující éru takzvané normalizace, která přinesla politické čistky, posílení cenzury či omezení svobod.
