Přesně před 130 lety se v Praze slavnostně otevřel Průmyslový palác. Postaven byl pro Jubilejní zemskou výstavu. Dodnes je ústřední dominantou areálu Výstaviště Praha-Holešovice. Budova běžně označovaná za secesní je ve skutečnosti vystavěná spíše ve slohu zvaném historismus a je dílem architektů Bedřicha Münzbergera, mimo jiné autora Palackého mostu a později spoluautora prvního systému památkové péče v Čechách, a Františka Prášila, projektanta Petřínské rozhledny.
Průmyslovému paláci v Praze je 130 let. Opravy vyhořelého křídla se stále nedočkal
Studio 6: 130 let Průmyslového paláce v Praze (zdroj: ČT24)
Původně stavba měla vypadat jinak, připomněl ve vysílání ČT historik Zdeněk Lukeš. „Architekt chtěl postavit klasickou budovu z cihel s omítkou, ale tenkrát přijížděli mladí architekti z Paříže, kde se v roce 1889 konala velká Světová výstava, a tam se objevila Eiffelova věž a také hala strojů a to byly impozantní železné konstrukce. A oni tlačili na architekta Münzbergera, aby něco podobného vyzkoušel i v Praze. On nakonec tomu tlaku podlehl a navrhl konstukci, která je kombinací tradiční a železné konstrukce, v té době u nás něco nevídaného,“ uvedl.
V českých zemích tak vznikla v té době vůbec první montovaná ocelová konstrukce kombinovaná se sklem. A aby kovová struktura stavby nevypadala jen tak „užitkově“, reprezentativní eleganci dodaly Průmyslovému paláci zděné fasády a čtyři pylonové věže v rozích střední části. Nad ní se klene střešní kopule, z níž stoupá k nebi věž s hodinami, uprostřed ve volném prostoru pak vede k vrcholu točité schodiště. Špička střední věže sahá až do výšky 51 metrů.
Stavba je tak uměleckou, i když technickou památkou, v mnoha směrech vyjímečnou. Podle Lukeše si pozornost zaslouží ale i ty prvky, které už se nezachovaly.
„To byl samozřejmě interiér, který vytvořil známý pražský architekt a profesor Umělecko-průmyslové školy v Praze Friedrich Ohmann. A potom hlavní průčelí, kde ve dvou nikách byly plastiky císařů, a to císaře Leopolda II. a Františka Josefa I., které tam nebyly náhodou. Připomínaly nám, že sto let před tím, v roce 1791, se v Praze konala velká výstava, v éře Leopolda II., a ta údajně potom inspirovala další země. A tak vznikla tradice velkých světových výstav, která de facto trvá až do dneška,“ vysvětluje.
Na věži nahoře byla také císařská koruna, ta spolu s dalšími prvky ale byla odstraněna v době první republiky. „Protože to byly atributy už zaniklého císařství. A jinak vidíme ve výzdobě třeba znaky různých cechů, což souviselo s tím, co se tam vystavovalo,“ přiblížil odborník na dějiny architektury.
Jubilejní zemská výstava byla otevřena o dva měsíce později, než byl slavnostně otevřen samotný Průmyslový palác, konkrétně 15. května 1891, kdy do něho mohla poprvé nahlédnout i veřejnost.
Poúnorový komunistický režim dal paláci přídomek „sjezdový“
Poúnorový komunistický režim dal následně paláci přídomek „sjezdový“, protože se v něm konala výroční setkání strany. Také ho mezi roky 1952 až 1954 výrazně přebudoval. Podle projektu architekta Pavla Smetany byl vstupní portál zbaven dekorací (zadní portál ale zůstal v původní podobě), přistavěly se nové klenby. Královskou korunu na věži vystřídala rudá hvězda.
„A před palácem byly ozdobné kašny, které se už ale nedochovaly do dnešních dnů,“ dodal Lukeš. Jako součást Parku kultury a oddechu Julia Fučíka palác pak stále hostil velké výstavy, koncerty a další akce. „Tato komunistická éra skončila až tím, že byl vystavěn Palác kultury, kam se potom sjezdy přesunuly,“ doplnil Lukeš.
Po roce 1989 se v paláci konaly dále různé akce, ale už méně významné. Populární byly podle Lukeše například knižní veletrhy.
„Budova ale chátrala a neměla hlavní náplň. Uvažovalo se i o tom, že by tam mohla být expozice Muchových pláten, z cyklu Slovanská epopej. A architekt Jindřich Smetana, mimochodem syn Pavla Smetany, navrhl úpravu střední části Průmyslového paláce, který se zase vrátil ke svému původnímu názvu,“ přiblížil Lukeš.
Ztráta západního křídla
V říjnu 2008 došlo k požáru, kdy úplně vyhořela západní část paláce, hasičům se podařilo zachránit před zničením jen jeho střední a východní část. Oheň se podařilo dostat pod kontrolu zhruba za hodinu a půl, zničení velké části historické stavby to ale přesto nezabránilo. Škoda na architektonické památce dosáhla přibližně miliardy korun, a požár se tak zařadil mezi nejničivější polistopadové události svého druhu.
Ihned po požáru sice tehdejší pražský primátor Pavel Bém řekl, že bude prosazovat znovuvybudování paláce, trvalo ale dva roky, než Praha vyhlásila na dostavbu objektu architektonickou soutěž. Následně byla vypsaná soutež na obnovu Průmyslového paláce, z ní vyšel vítězně návrh architekta Jakuba Ciglera, který počítal i s výraznými úpravami okolí. V roce 2013 ale hlavní město tyto plány odložilo a trvalo dalších pět let, než se plány na obnovu Průmyslového paláce – a tentokrát už skromnější – podařilo dovést do stadia projektu.
„Od té doby uplynulo už několik let, ale stále nic se neděje, i když magistrát pravidelně ohlašuje, že už se začne,“ dodal historik architektury Lukeš.