Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, upálení Jana Palacha a dalších událostech následujícího roku začali lidé stále hlasitěji vyjadřovat svůj nesouhlas s nastupující érou normalizace. V létě 1969 se konaly mohutné demonstrace v řadě českých měst. Po potlačených protestech k prvnímu výročí invaze byl přesně před 50 lety, 22. srpna 1969, přijat takzvaný pendrekový zákon, který měl krvavé zásahy proti demonstrantům legalizovat.
Proti „živlům“. Pendrekový zákon vzal lidem zbytky naděje
Historik Mücke: S takzvaným pendrekovým zákonem bylo lidem jasné, že už bude jen hůř (zdroj: ČT24)
„Bylo to zrychlené opatření zákonodárných sborů (…) jako prevence proti veřejným demonstracím a projevům nesouhlasu zejména vůči okupačním vojskům. A šlo o takový kontrapunkt k hokejovým událostem z března 1969, kdy reakce bezpečnostních složek byly, řekněme, rezervované. Naopak v srpnu už byly velice radikální,“ přiblížil ve Studiu 6 historik z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Pavel Mücke.
Podle něj šlo o poslední ránu lidem v Československu a jasnou zprávu o tom, že je konec jakýmkoli nadějím na zvrat. „Myslím si, že události 21. srpna 1969 a takzvaný obuškový zákon znamenaly definitivní prozření, že situace už bude jen horší. To se později také potvrdilo,“ poznamenal historik k nástupu normalizace a utužování komunistické moci.
S očekáváním srpnového výročí od vpádu vojsk Varšavské smlouvy byly vyčleněny speciální jednotky armády a Lidových milicí, které dostaly i náležitou výzbroj – obušky, štíty, vrhače slzných granátů. Sám Gustáv Husák, tehdejší šéf KSČ, na poradě hlavního štábu Lidových milicí v červenci 1969 avizoval, že komunisté jsou připraveni k tvrdému zákroku.
Na pražské Václavské náměstí se lidé začali scházet každý podvečer od 16. srpna a stále jich přibývalo. V den výročí okupace 21. srpna protesty kulminovaly. V řadě podniků se konaly stávky, několik jich přerušilo práci úplně. Václavské náměstí a ulice byly již v poledne takřka plné. Demonstranty rozehnala až armáda, byla rovněž slyšet střelba.
Zákon umožňoval rychlé soudy i vyhazovy z práce
Protesty se ale neomezily jen na Prahu, demonstrovalo se také v Brně, Mladé Boleslavi, Liberci, Ústí nad Labem nebo v Bratislavě, Žilině či Košicích. Neklidná atmosféra trvala na území celé republiky ještě další dny. Zastřeleno bylo pět mladých lidí (tři v Praze a dva v Brně), zadrženo bylo zhruba 2500 demonstrantů.
Tehdejšímu komunistickému vedení stávající zákony nedovolovaly účinně nakládat s takovým množstvím zadržených lidí. Byl proto navržen a předsednictvem Federálního shromáždění urychleně přijat takzvaný pendrekový zákon (nazývaný též obuškový), čili zákonné opatření číslo 99/1969 Sb. o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku. Výnos uděloval například mimořádné pravomoci Sboru národní bezpečnosti.
Ve skutečnosti zákon sloužil k perzekuci lidí, kteří byli nespokojeni s poměry ve státě. Zákon tak umožňoval například zadržovat zatčené až 21 dní, zvyšovat trestní sazby, inscenovat velmi rychlá soudní řízení nebo vyhazovat účastníky demonstrací ze škol nebo ze zaměstnání.
Svůj podpis pod výnos paradoxně připojil i jeden z hlavních představitelů takzvaného pražského jara – Alexander Dubček, který byl tehdy předsedou parlamentu, jehož vliv už byl ale na ústupu. Zákon podepsali též prezident republiky Ludvík Svoboda a předseda vlády Oldřich Černík.
Pendrekový zákon platil do konce roku 1969. Ministerstvo vnitra však srpnovému výročí věnovalo pozornost pravidelně. Postupně se z tohoto data stal nepsaný svátek policejní pohotovosti.