S německými jednotkami v Praze bojovalo až do 9. května 1945, kdy dorazila Rudá armáda, asi třicet tisíc povstalců. Byli mezi nimi nejen policisté, četníci či příslušníci vládního vojska, ale třeba také tramvajáci a skauti. Během povstání padly v bojích s německými jednotkami více než tři tisíce lidí.
Základem bojových skupin tramvajáků se stala takzvaná odbojová skupina EP, tedy odboj pražských Elektrických podniků. Řízeny byly z vojenského velitelství Josef. Během povstání měly sídlo v budově vodohospodářského ústavu v pražské Podbabě.
V bojových skupinách po celé Praze bojovaly téměř dva tisíce mužů a žen v uniformách řidičů tramvají. Jedny z nejtvrdších bojů probíhaly u kobyliské vozovny. „Deset vozoven, čili deset bojových skupin po celé Praze rozmístěných od Kobylis až po Pankrác,“ přiblížil lokality Jindřich Marek z Vojenského historického ústavu Praha.
Na bojovníky Elektrických podniků si dobře vzpomíná Jan Adámek. Společně s nimi bránil barikády na dalším místě v metropoli – v Košířích. „Dvakrát zaútočili, tedy odrazili se. Byli tam kulometčíci, většinou to byli tramvajáci z motolské vozovny,“ nastínil bojovník Pražského povstání.
Zpravodajské brigády
Podobně jako tramvajáci se do povstání organizovaně zapojili také skauti. Soustředili se do bojového praporu Zpravodajské brigády. Jedna ze skupin zhruba padesáti ozbrojených skautů byla druhý den povstání u vltavského přívozu v Podbabě.
Vyzbrojeni byli dobře. „Pušky, samopaly, dokonce tři lehké kulomety, jeden sovětský děkťarjev i pancéřové pěsti,“ vyjmenoval Marek.
Kvůli složité situaci se na čas stali také obránci pražské zoologické zahrady. Jejich pancéřové pěsti odradily skupinu německých tanků v postupu do města. „Bylo důležité ukázat Němcům, že ty pancéřové pěsti jsou v rukou povstalců, a potom oni ten svůj postup zdrželi,“ vysvětlil Marek.
