Jindřich Marek

Česko si ve středu připomíná 79 let let od konce druhé světové války v Evropě. Ačkoliv byli Sověti součástí protihitlerovské koalice, podle historika Vojenského historického ústavu Jindřicha Marka lidé nesmí zapomínat na zrůdnost Stalinova režimu, který v té době v Sovětském svazu panoval. Když si toto lidé nebudou spojovat, nastává situace, kdy část veřejnosti „slepě adoruje Sovětský svaz“, upozornil historik. S tím souhlasí i vedoucí katedry dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty UK Petr Koura. Sověti v roce 1945 podle něj situaci nevnímali tak, že osvobozují Československo, ale tak, že rozšiřují své území.

S německými jednotkami v Praze bojovalo až do 9. května 1945, kdy dorazila Rudá armáda, asi třicet tisíc povstalců. Byli mezi nimi nejen policisté, četníci či příslušníci vládního vojska, ale třeba také tramvajáci a skauti. Během povstání padly v bojích s německými jednotkami více než tři tisíce lidí.

Před 79 lety – 13. února 1942 – proběhla v koncentračním táboře Mauthausen první hromadná exekuce českých politických vězňů. Jedenáct spolupracovníků odboje nacisté zavraždili velmi krutým způsobem: benzenovou injekcí do srdce.

Před 75 lety, 11. května 1945, sovětští agenti zatkli a uvěznili v Terezíně jednoho z hrdinů Pražského povstání Jana Voženílka. V internačním táboře se tento vlivný aktér konce války v protektorátu nakazil tyfem a zemřel. Komunisté se snažili jeho jméno, stejně jako jména celé řady dalších povstalců a jejich velitelů, vymazat z dějin. O bílých místech historie Pražského povstání natáčel Miroslav Petráček pro pořad Reportéři ČT.

Česko si v úterý připomíná 75. výročí květnového povstání proti německé okupaci, které vypuklo spontánně prvního máje 1945 v Přerově. Vyvrcholením domácího protinacistického boje bylo Pražské povstání, které začalo 5. května a skončilo o čtyři dny později po příjezdu jednotek Rudé armády. Šlo o největší bitvu českého květnového povstání, do které se zapojilo třicet tisíc bojujících. Na straně odbojářů padlo na tři tisíce lidí.

Přesně před osmdesáti lety se československá veřejnost a vysokoškolští studenti naposledy rozloučili s Janem Opletalem, který byl smrtelně postřelen na protinacistické demonstraci 28. října. I když samotný pohřeb probíhal klidně, opletalovská pieta se zvrhla v další protest a ten rozzuřil nacisty natolik, že následovalo uzavření českých vysokých škol a tvrdé represe vůči studentům.

Když Pražané povstali v závěru války proti nacistům, měli většinou jen lehké zbraně, zatímco Němci používali těžké zbraně a letectvo. Hlavní protitankovou zbraní povstalců se staly ukořistěné „pancéřové pěsti“. S jednou z nich se podařil husarský kousek mladíkovi ze Žižkova.

Protože Druhá republika znamenala fašizaci Československa a vláda premiéra Rudolfa Berana mířila k politice vazalského státu nacistického Německa, znamenala okupace v březnu 1939 ušetření českých zemí od hlubšího morálního úpadku. Takový pohled na historické události před osmdesáti lety představil v Interview ČT24 historik Jan Rychlík.