Přesně před osmdesáti lety se československá veřejnost a vysokoškolští studenti naposledy rozloučili s Janem Opletalem, který byl smrtelně postřelen na protinacistické demonstraci 28. října. I když samotný pohřeb probíhal klidně, opletalovská pieta se zvrhla v další protest a ten rozzuřil nacisty natolik, že následovalo uzavření českých vysokých škol a tvrdé represe vůči studentům.
Pohřeb, který měnil dějiny. Kvůli rozloučení s Opletalem nacisté zavřeli české vysoké školy
Samotný pohřeb, i přesto, že se ho podle historika z Vojenského historického ústavu Jindřicha Marka účastnilo přes čtyři tisíce lidí a studentů, proběhl bez výraznějších incidentů; 15. listopadu zavlály na všech pražských vysokých školách černé vlajky a smuteční průvod doprovodil Opletalovu rakev z pražského Albertova na nádraží, odkud putovala do jeho rodné Lhoty nad Moravou. Když ji nakládali do vlaku, zpívali lidé českou hymnu.
Píseň i projev vlastenectví tehdy německé úřady tolerovaly a proti průběhu ani podobě rozloučení nezasahovaly. Tvrdá represe, kterou Opletalův pohřeb a dění bezprostředně po něm vyvolalo, přišla až o několik dní později.
Opletal nebyl bezvýznamný student, zřejmě nezemřel náhodou
Opletal, čtyřiadvacetiletý student medicíny, zemřel 11. listopadu poté, co byl postřelen historikům neznámým střelcem na protinacistických demonstracích k příležitosti vzniku Československa. „Nebyl to zcela bezvýznamný student. Byl místopředsedou studentské samosprávy na Hlávkových kolejích,“ upozorňuje historik Marek.
Právě kvůli Opletalovu postavení se spekuluje o tom, že se nestal náhodnou obětí střelby do davu demonstrantů, ale že byl zavražděn. Vystupoval totiž na studentských schůzích s radikálními protiněmeckými názory, což vzbuzovalo pozornost gestapa. Cílenému útoku nasvědčuje fakt, že střela, která Opletala zasáhla do břicha, byla podle všeho mířena zblízka, i to, že projektil, který lékaři z jeho těla následně vyoperovali, zabavili příslušníci SS.
„Domnívám se, že za střelbou stáli docela konkrétní lidé. Den před 28. říjnem byli totiž němečtí studenti některých vysokých škol vyzbrojeni malými revolvery,“ vysvětlil literární historik Zdeněk Vyhlídal. Z Opletalovy vraždy obviňuje Roberta Howorka a Egona Ulbricha.
„Podezření, že původci té střelby proti Opletalovi byli právě dva studenti, plyne z toho, že tři dny po Opletalově smrti se objevilo v novinách oznámení, že říšský protektor Konstantin von Neurath přijal ke slavnostnímu obědu také dva studenty,“ dodává Vyhlídal. A podle dopisu adresovaného osobnímu tajemníkovi K. H. Franka šlo právě o zmíněnou dvojici.
Student medicíny byl až druhou obětí
I když se stal Opletal první obětí nacistické okupace Československa z řad studentů, nešlo celkově o první oběť, byť se za ni často a mylně považuje. Na demonstracích 28. října byl totiž zastřelen dvaadvacetiletý pekařský pomocník Václav Sedláček, na něj se ale často zapomíná.
„Důvod, proč Sedláček zůstával mimo zájem veřejnosti, neumím přesně vysvětlit,“ podotýká publicista a historik Jozef Leikert. Poslední rozloučení s ním proběhlo 4. listopadu na hřbitově v pražském Braníku. I přesto, že se pohřbu zúčastnilo velké množství lidí, nestal se další národní manifestací. Ta přišla až o několik dní později – právě 15. listopadu po pohřbu Jana Opletala.
Dav, který se po naložení vysokoškolákovy rakve do vlaku pomalu rozcházel, začal podle historika Jindřicha Marka skandovat různá protinacistická hesla. Docházelo k menším střetům a potyčkám.
„Vznikaly i mýty, že bylo napadeno auto K. H. Franka a že byl zbit jeho řidič,“ popisuje historik. Původně klidná, smuteční akce se tak záhy zvrhla v další demonstraci proti německé okupaci. To podle Marka německou okupační správu doslova rozzuřilo a odpovědí byla tvrdá represe.
Zatýkání studentů a zavírání vysokých škol
V noci z 16. na 17. listopadu 1939 nacisté obsadili koleje pražských a brněnských univerzit a Vysoké školy báňské, která tehdy sídlila v Příbrami. Gestapo zatklo přes dva tisíce studentů. Zadržené odvezlo do věznice na Pankráci a kasáren v Ruzyni, kde zastřelilo devět funkcionářů studentských spolků.
Část studentů německé úřady nakonec propustily, zhruba třináct stovek jich ale skončilo v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg u Berlína. Z Hitlerova rozkazu pak 17. listopadu došlo k uzavření všech českých vysokých škol, což postihlo přes patnáct tisíc studentů a také přes dvanáct set pedagogických pracovníků.
Tragické události, které se v tehdejším protektorátu Čechy a Morava udály mezi 28. říjnem a 17. listopadem 1939, má připomínat Mezinárodní den studentstva. Za ten byl 17. listopad vyhlášen v roce 1941 v Londýně. Jde o vůbec jediný den mezinárodního významu s původem v českých zemích.
