Šišlání, ráčkování, komolení slov či koktání trápí dnešní děti čím dál více. Podle statistik v Česku roste počet těch, kteří dochází kvůli potížím s mluvením a výslovností k logopedovi. Rozpoznání problému je dnes lepší než v minulosti, ale mnohdy rodiče nebo pediatři dobře vadu řeči neodhadnou a s péčí se začne zbytečně pozdě. Ambulance klinických logopedů jsou navíc přetížené a rodiče dlouho čekají, než se na jejich dítě dostane řada, někde to trvá klidně i půl roku.
„Dětí s vadou řečí přibývá hlavně tím, že už od malička dostávají do rukou hodně prostředků, které my jsme neměli – mobilní telefony, tablety, počítače. Rodiče na ně nemají tolik času, jako měli na nás,“ upozornila školská logopedka Kateřina Denemarková z Asociace logopedů ve školství.
Expertka dále dodala, že dětem se i málo zpívá a čte a málo se s nimi mluví. Na druhé straně ale odhalených řečových poruch u dětí přibývá i proto, že se zlepšila jejich diagnostika. „Třeba se více diagnostikují vady, které byly dříve považovány za to, že dítě má třeba nějakou lehkou mentální retardaci, ale je to třeba řečová vada, která tak vypadá. Je to například vývojová dysfázie, kdy dítě nejen, že špatně mluví, ale ani nerozumí tomu, co se mu říká, proto má velké problémy a vypadá, že to souvisí s intelektem, ale nesouvisí,“ popsala logopedka.
Klinická logopedka Jana Ciborová zároveň upozorňuje, že příčiny většiny řečových poruch jsou genetické, neurologické nebo vývojové.
Když dítě ale nevyslovuje správně nějaké hlásky, tak je to podle Denemarkové tím, že se dětem dospělí tolik nevěnují. „Je to prostě takový fenomén doby, kdy rodiče pracují od nevidím do nevidím. Ale třeba vývojová dysfázie, která je velmi složitá řečová porucha, tak to je neurovývojová porucha a je vlastně také způsobena životním stylem, tím co jíme, jak žijeme, v jakém prostředí žijeme,“ nastínila Denemarková. V této souvislosti rovněž zmínila, že je i řada dětí, které třeba nemají tak úplně vyvinutou centrální nervovou soustavu. Podle Ciborové je vývojová dysfázie především specifická neurovývojová porucha.
Příčiny různých vad řeči je ovšem možné hledat třeba i v dědičnosti, předčasném narození i v poruchách sluchu či zraku. Vedle nedostatku času rodičů to mohou být podle odborníků i naopak přehnané nároky na dítě.
Špatně vyslovené hlásky
Jednou z nejčastějších poruch, se kterou se logopedové u dětí setkávají, je patlavost (dyslalie), kdy dítě špatně vyslovuje některé hlásky. Na počátku školní docházky má okolo čtyřiceti procent dětí odchylky artikulace. „Také si myslím, že je to jedna z nejjednodušších poruch řeči, která se dá odstranit,“ dodala Denemarková. V mnoha případech může být podle Ciborové terapie náročná a dlouhodobá, zvlášť pokud je vada fixovaná nebo kombinovaná s dalšími obtížemi.
Výslovnost každé hlásky má však svůj čas a fyziologickou posloupnost. „Jsou hlásky, které jsou jednoduché, zpravidla to bývají samohlásky a hlásky, které nepotřebují tolik artikulačních neobratností. Hlásky R, L a Ř jsou nejtěžší, děti by je měly zvládnout, než jdou do základní školy,“ poznamenala Denemarková.
Podle logopedky je chyba, když se rodiče nebo prarodiče snaží učit vyslovovat tyto hlásky už malé děti. „Může to sklouznout k tomu, jak se snaží, tak to začnou vyvozovat na nesprávném artikulačním místě a to je potom těžší vadu odstranit,“ upozornila.
Problémem může být i šišlání na děti. „Řečový mluvní vzor je velmi důležitý, ale takové trošku šišlání – úplně bych to neodsuzovala, je to takové to mazlivé mluvení na malé děti, ale později by si na to rodiče měli dávat pozor,“ poznamenala logopedka.
Děti může například trápit i koktavost, která patří do poruch plynulosti řeči. Za kritické období se dá podle odborníků označit věk kolem 3,5 roku dítěte, kdy se nejčastěji začínají objevovat příznaky. Koktavost může vzniknout ale kdykoliv i během dospívání, její vznik později než kolem šestého roku je už spíše vzácností.
Společně s koktavostí patří mezi poruchy plynulosti řeči také breptavost. Vyskytuje se okolo 2,3 procenta dětí i dospělých s tím, že se objevuje až okolo sedmého roku dítěte, což je později než u koktavosti.
Kdy vyhledat pomoc?
U dětí je podle odborníků velmi důležité na jednoduchých vadách začít pracovat už v mateřských školkách. „V rámci logopedické prevence by učitelky měly pracovat na přirozeném rozvoji řeči, a pokud jsou erudované, tak se dá mnoho věcí v tomto zachránit. Kolem třetího roku, pokud dítě třeba nemluví vůbec, nebo používá jenom citoslovce nebo velmi málo slov, tak už by rodiče měli zbystřit,“ apeluje Denemarková.
Ideálním věkem, kdy navštívit logopeda, je okolo čtyř až pěti let. „U mnoha dětí je však nezbytné zasáhnout mnohem dříve, například už kolem dvou až tří let, pokud se řeč nevyvíjí,“ říká Ciborová. S přibývajícími roky se nesprávná výslovnost fixuje, a pokud je vada vážnější, musí kvůli tomu děti nastupovat do školy o rok později.
Logopedické vady a poruchy řeči jsou podle školní inspekce jedním z nejčastějších důvodů odkladu povinné školní docházky, na prvním místě je pak celková nezralost dětí. Děti se špatnou výslovností mohou mít ve škole problémy nejen se čtením a psaním, ale také s počítáním. Nejčastěji bojují podle učitelů se sykavkami C, S, Z a s R a Ř.
Když pak děti nastoupí do školky nebo školy, mohou se dostat ke školskému logopedovi. Ten pracuje jenom s těmi, které jsou školou a školkou povinné. Mezi jeho činnosti patří například také informování a podpora rodičů žáků s vadou řeči nebo diagnostika na úrovni aktivního vyhledávání rizikových znaků, takzvaná depistáž. Podle statistiky ministerstva školství mělo závažné vady řeči v minulém školním roce více než 12 400 žáků běžných základních škol.
Pokud ale rodiče vývoj řeči u dítěte zanedbají a vady nejdou přehlédnout, je dobré navštívit klinického logopeda, který pracuje s celým spektrem problémů od narození až do stáří. Problém však je, že je jich nedostatek a získat termín v jejich ambulanci může trvat i půl roku a více. Podle zprávy Asociace klinických logopedů z listopadu 2024 je v Národním registru poskytovatelů zdravotnických služeb 835 klinických logopedů.
Za přeplněnými ambulancemi logopedů mohou být vedle dětí také dospělí, kteří chtějí zdokonalit své jazykové dovednosti. Záleží však, jakou řečovou vadu mají. „Jde s tím něco dělat, ale musí tomu věnovat čas a spoustu energie,“ doplnila Denemarková.
