Jak covid změnil média, co bylo pro novináře nejtěžší a co je práce během pandemie naučila? Tomu se věnoval středeční pořad Devadesátka ČT24. V jeho rámci byl odvysílán také dokument s názvem Pandemie v přímém přenosu.
Práce v extrémně složité situaci a nutnost orientovat se v chaosu. Realita médií v době koronaviru
90’ ČT24 – Jak pandemie ovlivnila práci novinářů? (zdroj: ČT24)
Autorka dokumentu Barbora Loudová, redaktorka Newsroomu ČT24, připomněla, že koronavirus v mnohém novinařinu změnil. V dokumentu se zaměřila na dvě zásadní kapitoly. Jednak na samotnou novinářskou práci v redakcích i v terénu, jednak na její obsah.
„Každá kapitola má svého pomyslného průvodce,“ řekla Loudová. Prvním byl fotograf Aktuálně.cz a Hospodářských novin Lukáš Bíba, který působil v terénu. V jeho případě šlo o covidárium (nemocniční oddělení pro pacienty s koronavirovým onemocněním covid-19) v nemocnici na pražských Vinohradech.
Druhým pomyslným průvodcem byl Daniel Stach z vědecké redakce ČT24. Ten ukazoval, jak se naučit pracovat se všemi novými pojmy a daty, různými studiemi, jak zpracovávat vznikající trendy.
Dokument přibližuje činnost mnoha novinářů, kteří od počátku pandemie pracovali v různých místech republiky. Nahlíží také do zákulisí redakcí, kde se rozhodovalo, kam novináře poslat a čemu se tam mají věnovat.
I přes často bohatou předchozí novinářskou praxi pak realita reportéry či fotoreportéry mnohdy zaskočila.
Dokument Pandemie v přímém přenosu (zdroj: ČT24)
Stejně jako jiné profese se novináři museli ze dne na den přizpůsobit koronavirové krizi. Média měla extrémní sledovanost, ale také velkou odpovědnost.
Úvahy o informacích v souvislostech
„Na jedné straně média přinášela velmi dobrý informační servis toho, co se děje tady a teď, ale bohužel se stávalo, že selhávala ve chvíli, kdy měla dávat informace do nějakého širšího kontextu,“ řekla v diskusi po odvysílání dokumentu Ludmila Hamplová. Jako novinářka se specializuje na oblast dezinformací v medicíně a píše zejména pro Zdravotnický deník.
Uvedla to na příkladu, kdy média možná nechtěně, možná záměrně dávala vedle sebe názory respektovaných vědeckých autorit a pak člověka, který byl sice lékař, ale s řešením epidemie neměl nic moc společného. „Tím, že je dali na roveň, vznikl 'mišmaš', který vedl k tomu, že řada lidí podlehla dojmu, že pravda bude asi někde uprostřed,“ konstatovala. Hamplová se také domnívá, že velký prostor dostávaly takzvané alternativní názory.
Věda ve stavu vzniku
Redaktor pro vědu a technologie Deníku N Petr Koubský připomněl, že situace byla extrémně složitá. „Žijeme v pokročilém 21. století, fungují sociální sítě. Každý, kdo má názor, a někdo jich má víc, ho vyhlásí do světa. Z toho nemůže vzniknou nic jiného než chaos.“ V této situaci je pak nevyhnutelné, že je těžké se v tom orientovat, dodal. To platí pro konzumenta médií i pro novináře. Navíc zde šlo o hodně. O způsob života, o naši svobodu, o zdraví, o život.
Dodal rovněž, že věda zde byla vidět ve stavu vzniku. Ne tedy za situace, kdy existuje monolitický názor, kdy vědci vědí, kdy vědci dokázali. Nyní byla situace, kdy vědecký názor vůbec nebyl hotový, střetávaly se různé myšlenky. „Je prací novinářů, aby tomu dokázali porozumět a správně to předat dál,“ doplnil.
Zkušenosti veřejnoprávních médií
„Nikdo nepočítal, že to bude trvat takto dlouho,“ řekl výkonný ředitel ČT24 Petr Mrzena. Přesto se podařilo nastavit funkční systém, zdůraznil. Tedy takový, který se ve zpravodajství České televize ukázal jako funkční nejen pro první dramatické dny či týdny, ale po dlouhé měsíce.
Ředitel zpravodajství Českého rozhlasu Jan Pokorný v této souvislosti hovořil například o prolínání týmů A a B, na které se rozdělilo zpravodajství. Zmínil i přichystanou záložní variantu pro případ, že by hygiena zavřela hlavní budovu Českého rozhlasu na Vinohradech. Bylo vyčleněno 33 lidí různých profesí a bylo připraveno záložní studio v pražském Karlíně.
Mrzena mluvil také o tom, že se České televizi vyplatilo dřívější experimentování s novými techologiemi. Co by se dříve zavádělo postupně, se zavádělo nyní skokově. Pracovníci ČT se je naučili rychle používat a diváci tyto nové technologie velmi dobře přijímali. Jejich prostřednictvím například probíhaly četné rozhovory v terénu. Využívalo se i točení na mobil, kdy snížená vizuální kvalita byla často převýšena autenticitou, které by se jinak nepodařilo dosáhnout.
Pokorný připomněl, že nebyl problém v kontaktech mezi rozhlasovými novináři – počet on-line porad se zvýšil – ale v ověřování informací u zdrojů. „To byla velká výzva pro žurnalistiku jako pro profesi,“ dodal.
Mrzena doplnil, že pandemii vnímal i jako příležitost pro žurnalistiku jako profesi, o které se někdy mluví úkosem. Tedy, aby se novinářské řemeslo ukázalo ve své ryzí, původní podobě. Věří, že při velmi vysoké sledovanosti České televize se i toto řemeslo dočkalo svého docenění.
Důležité bylo nadále kontrolovat
Šéfredaktor Seznam Zpráv Jiří Kubík v pořadu řekl, že úkolem novinářů bylo přinášet informace o tom, co se děje, a přinášet odpovědi na otázky, které všechny zajímaly. Ale stejně tak pořád kontrolovat, co se děje - jak vláda rozhoduje o různých zakázkách, „jestli tam náhodou někdo nejede mimo pravidla.“
Situaci označil za informační smršť, kdy bylo důležité také uvádět na pravou míru, co vláda rozhodla. „Bylo v tom mnoho zmatku,“ konstatoval.
Později pak bylo důležité informovat o soudech, které začaly zpochybňovat či rušit některá vládní rozhodnutí, dodal Kubík.