Běženci, kteří nyní přicházejí do Česka, jsou často z oblastí, kudy vede linie bojů. Anastasia Vezovyková utekla s manželem, matkou a šesti dětmi. Na Ukrajině byla rodina doma v Černobajivce. Deset kilometrů odtud leží centrum okupovaného Chersonu.
Děti jsou na první pohled tišší, než bývá u jejich vrstevníků běžné. Nejmladší, teprve čtyřměsíční dcera, prožila půlku života ve válce. Obranu vesnice se ruská armáda pokusila prolomit už minimálně sedmnáctkrát – bez úspěchu. „Vesnice opravdu trpí tím, jak pořád slyšíte výbuchy. Děti jsou vyděšené, lidé sedí v krytech každou noc. Prostě opravdu strašné,“ popisuje Anastasia.
I ona trávila s dětmi v krytu každou noc. Vraceli se do něj i po dvou neúspěšných pokusech o útěk z Černobajivky. Napotřetí se to podařilo, nebezpečí navzdory. „Všude byli ruští vojáci a jejich kontroly. Nechávali projet lidi hodně pomalu a hodně aut bylo rozstřílených. Ale zůstat by bylo nebezpečnější,“ vypráví.
Cesta do Česka jim zabrala týden. Zázemí našli nedaleko Prahy v domě spolu s dalšími třemi rodinami z Ukrajiny. Je tam prý sice těsno, ale bezpečno. „Děti neslyší výbuchy. Přestaly se bát hluku. Z počátku byly jak myšky. Jednou třeba padla nějaká rána a malý si nasadil boty a křičel, že musíme běžet do krytu,“ říká Anastasia.
V Česku budou muset pospíchat už jen do školy. Tu se Anastasia chystá dětem zařídit v nejbližších dnech. Optimismus si snaží zachovat právě kvůli nim. Věří, že Vánoce už budou s rodinou trávit zase doma.
