Dílo Václava Havla rezonuje i tam, kde boj o svobodu probíhá v té nejtvrdší formě, řekl o prvním českém prezidentu v Událostech, komentářích programový ředitel Knihovny Václava Havla Jáchym Topol. Až pohádkový příběh muže, který se stal z vězně prezidentem, podle něj stále inspiruje lidi nejen v zahraničí.
Život Václava Havla je podle Topola v zahraničí vnímán jako „až pohádkový příběh bohéma s rozzářenýma očima, který se stal politikem“. „Že z toho poníženého vězně, který strávil v base pět let, se stane prezidentem. Člověkem, který přijímá nejrůznější delegace, který se kamarádí se světovými potentáty, který chodí na pivo s (tehdejším americkým prezidentem Billem) Clintonem, za kterým do Prahy přijíždí The Rolling Stones a další umělci,“ popsal.
Připomněl, že busty a lavičky prvního českého prezidenta jsou rozmístěny po celém svobodném světě – jeho odkaz ale sahá i dál. „Dílo Václava Havla rezonuje i tam, kde boj o svobodu probíhá v té nejtvrdší formě,“ zdůraznil. Upozornil, že například ve Vietnamu vycházejí „poloilegálně“ spisy bývalého prezidenta. „V Knihovně Václava Havla jsme měli setkání Vietnamců, kteří mluvili o tom, jak je myšlenky Václava Havla inspirují,“ popsal.
Havlova díla jsou podle Topola překládána i v Číně. „Tam dokonce existovalo hnutí, které bylo inspirováno dílem Václava Havla a Chartou 77. A co jsem naposledy slyšel, tak ti lidé pak dostávali šílené tresty, snad jedenáct let kriminálu,“ řekl.
V parlamentu i v hospodě
Topol vyjádřil radost nad tím, že Václav Havel není v zahraničí známý jen jako politik, ale také jako literát. „Za posledních několik let vyšlo asi patnáct jeho knih, různé deníkové záznamy, samozřejmě divadelní hry. A to poté, kdy jeho knihy vycházely ve všech možných jazycích v milionových nákladech. Jeho divadelní hry se pořád hrají,“ vyjmenoval s tím, že hra Vyrozumění se hraje například v Hongkongu nebo ve Francii.
Topol vnímá jako důležité, že nešlo o klasického politika. „Který by vystudoval nějaká elitní politická učiliště, ale že má za sebou opravdu pestrou minulost – nejen tu známou vězeňskou, ale také minulost bohéma, divadelníka, básníka. Člověka, který se nerozpakoval zajít na pivo do obyčejné hospody. A to ho pořád někam posouvá. To ho i utvářelo. A myslím si, že to mu dávalo také kus jeho charismatu – té jeho schopnosti promluvit někde v parlamentu, v Kongrese, ale také s obyčejnými lidmi,“ připomněl.
