Martin Mojžíš Ondruš uklízí byty lidí, kteří trpí například duševní poruchou spočívající v hromadění věcí. Dělá to bezplatně, jelikož by „peníze neměly být ukazatelem toho, kdo si zaslouží nebo nezaslouží pomoc“. Za svůj záslužný projekt s názvem Stěhování od Martina získal také ocenění Gracia Tibi. O svých zkušenostech a situaci lidí, kterým se hromadění věcí z různých důvodů vymklo kontrole, mluvil v Událostech, komentářích moderovaných Barborou Kroužkovou.
K nápadu pomáhat lidem trpícím duševní poruchou s úklidem Ondruše přivedly jeho zkušenosti ze stěhovací firmy. V rámci různých zakázek poznal mnohdy zoufalé podmínky, ve kterých někteří lidé žijí. „Ten střet s realitou byl tak silný, že jsme si řekli v prosinci 2024, že s tím něco uděláme, a udělali jsme vánoční výzvu, že budeme uklízet lidem zdarma,“ popsal své začátky.
Důvodů, proč se některým lidem hromadění věcí vymkne z kontroly, může být dle jeho názoru více. „Často to bývá kombinace faktorů. Teď se zaměřujeme na duševní zdraví ve spojitosti s prostorem. To může být deprese nebo chorobné hromadění, což je fenomén, na který jsme přišli, protože do této chvíle to v Česku řešené nebylo,“ říká šéf projektu Stěhování od Martina.
„Materiální hradby před světem“
Za problémy lidí dle jeho zkušenosti často stojí také prodělané trauma. „Možná by se dalo říct, že je to nějaká forma sebemedikace. Můžeme si to připodobnit k tomu, že někdo zažije trauma a sebemedikuje se tím, že pije alkohol. Toto funguje na stejné bázi, jsou to jakési materiální hradby před světem,“ vysvětlil Ondruš, co některé jeho klienty k hromadění věcí vede.
Jak sám připouští, proces uklízení může být ze začátku komplikovaný, jelikož jeho klientům obvykle činí problémy se věcí zbavovat. Klíčová je dle něj ovšem komunikace. „Řešíme to dialogem, vlastně k tomu dojdeme. Říkám, představte si to takhle, na jedné misce vah máte nějaké věci, kterých se nechcete zbavit, a na druhé misce vah je váš život – co je pro vás důležitější?“ popisuje Ondruš, jakým způsobem se lidé trpící duševní poruchou snaží motivovat k tomu, aby se nadbytečných věcí zbavili.
A jeho metody mají podle něj také výsledky. „Postupem času na to člověk začne přicházet sám. Nakonec ti lidé uklízí s námi. Paní, která dřív nemohla vyhodit kelímek, teď vyhazuje sama štosy časopisů. To je ten rozdíl, že s těmi lidmi komunikujeme,“ říká Ondruš.




