Nejvyšší soud (NS) v prosinci zrušil zprošťující verdikt nad učitelkou Martinou Bednářovou. Teď zveřejnil obsáhlé odůvodnění, v němž uvádí, v čem podle něj soudy nižší instance chybovaly, když pedagožku pravomocně osvobodily. „Lež není názorem, byť ji pachatel subjektivně vnímá jako pravdu,“ stojí mimo jiné v usnesení NS. Žena podle obžaloby v osmé třídě při hodině slohu mimo jiné uváděla, že ruská agrese na Ukrajině je omluvitelný způsob řešení situace.
Téma Ukrajiny otevřela Bednářová při výuce na pražské Základní škole Na Dlouhém lánu počátkem dubna 2022, tedy několik týdnů po začátku plnohodnotné ruské invaze. Žákům tvrdila, že v Kyjevě se nic neděje. Když namítali, že ve zprávách České televize viděli hořící město, řekla jim, že veřejnoprávní televize je zaujatá. Uváděla také, že ukrajinské „nacistické skupiny“ na Donbase od roku 2014 systematicky likvidovaly Rusy. Některé děti učitelce oponovaly a její výklad si nahrály. Právě z nahrávky následně pražské soudy vycházely.
Státní zástupce ženu obžaloval z přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. Soudy následně došly k závěru, že se trestný čin nestal, ačkoliv žena pochybila v etické i pedagogické rovině. S tím nesouhlasil nejvyšší státní zástupce, který podal dovolání k NS. A ten mu vyhověl.
„Nejvyšší soud (…) dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné (…). Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně,“ stojí v nyní zveřejněném usnesení NS.
Výklad paragrafu trestního zákoníku
V první části odůvodnění se NS zabývá výkladem paragrafu 405 trestního zákoníku, tedy už zmiňovaného popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. V případě jednání učitelky šlo podle NS konkrétně o ospravedlňování genocidia. V této souvislosti NS poukázal na otázku, kterou žákům učitelka položila.
„Doslova uvedla: ‚Je jenom na zvážení, když tvoje rodina bude žít u sousedů někde, jo? A budou jí tam ubližovat, budou jí tam masakrovat, půjdeš k těm sousedům, nebo nepůjdeš?‘ Na uvedenou otázku totiž zcela zjevně existuje pouze jedna odpověď, ke které žáci mohli dospět. Užitou analogií tak obviněná chtěla zjevně docílit toho, aby žáci dospěli k závěru, že útok Ruské federace na Ukrajinu byl ospravedlnitelný,“ píše se v usnesení.
Výklad podle NS „nápadně připomíná“ historické události 30. let 20. století, kdy na základě nacistické propagandy o diskriminaci menšiny sudetských Němců došlo k zabrání Sudet Berlínem. „Bezprecedentní krok zdůvodňovalo právě nutností ochránit německé etnikum žijící na území tehdejšího Československa,“ připomíná NS.
Na tom, že Rusko na Ukrajině páchalo válečné zločiny, které také spadají pod zmiňovaný paragraf 405, se už v době, kdy učitelka o konfliktu vykládala svým žákům, shodly jak prvoinstanční soud, tak i soud odvolací.
Dopad na žáky
NS se pozastavil také nad tím, jak se soud nižší instance vypořádal s otázkou dopadu učitelčiných slov na žáky. Soud prvního stupně dříve dospěl k závěru, že z nahrávky a následných výslechů nevyplývá, že by výroky Bednářové měly dopad na postoje či psychické zdraví žáků třídy 8.A.
„Závěr soudu o absenci jakýchkoli zásadních negativních dopadů na žáky osmé třídy základní školy, a to včetně ukrajinské žákyně, o jejímž osobním vnímání situace nebyl ve skutečnosti pořízen jakýkoli záznam, je poněkud zarážející,“ konstatuje NS s tím, že se jedná o děti ve věku 13 až 14 let, které si teprve utvářejí názor na svět a jsou tak snadněji manipulovatelné. Učitelé, stejně jako například rodiče, podle NS působí v tomto ohledu jako autority.
„Pokud obviněná žákům předložila obrázek ukrajinského národa jako stoupenců nacismu, kteří neváhají zaživa upalovat děti a stahovat lidi z kůže, užívajíc přitom i sugestivní hypotetické otázky, jak by se zachovali, kdyby někdo takto ubližoval jejich blízkým, zcela jistě nelze takové výroky bagatelizovat,“ zdůraznil NS. „Přinejmenším hrozilo, že u žáků takové představy mohly deformovat jejich vnímání Ukrajiny,“ dodává vysoká soudní instance.
„Lež není názorem“
Soudy nižší instance při osvobození učitelky argumentovaly mimo jiné tím, že Bednářová dezinformacím sama uvěřila. Podle NS ale taková argumentace není dostatečná k tomu, aby z toho šlo vyvodit, že se nestal trestný čin.
„Pokud by taková logika byla aplikována, pak by k vyvinění pachatelů ospravedlňujících například koncentrační a vyhlazovací tábory, nucené sterilizace romských žen či pronásledování homosexuálů postačilo, aby obvinění přesvědčili soud o tom, (…) že uvěřili tehdejší oficiální propagandě nacistického režimu, tedy dezinformacím,“ konstatuje NS a dodává: „Lež není názorem, byť ji pachatel subjektivně vnímá jako pravdu.“
NS se v této souvislosti vyjádřil také k výkladu svobody slova. „Právo na svobodu projevu není absolutní (…), v rámci demokratické společnosti (je) přípustné jeho omezení. Cílem takových zásahů není a priori omezení něčího práva, ale zejména ochrana ústavně zaručených práv a svobod druhých,“ připomněl NS.
Politický proces, tvrdí pedagožka
Svůj trestní proces Bednářová v minulosti označovala za politický. Stát podle ní stíhá vlastní občany, aby se zavděčil Ukrajincům. Argumenty obžaloby nazvala rusofobními výkřiky. Jak vyplývá z usnesení NS, vyjádřila se také k dovolání nejvyššího státního zástupce.
„Uvedla, že má za prokázané, že nahrávka nebyla pořízena spontánně, nýbrž na základě promyšleného návodu dospělou osobou, která s ní měla konflikt kvůli známkám jejího syna. Tato osoba jednala v pomstychtivém úmyslu ji fatálně poškodit. Nahrávka pak byla upravena ‚spřáteleným odborníkem‘,“ popisuje reakci Bednářové na dovolání NS.
Učitelka nesouhlasí ani s tím, že by žákům vnucovala svůj názor, který měla převzít z dezinformačních médií. „Poukázala na to, že sledovala v České televizi projev prezidenta Ruské federace (Vladimira Putina) o příčinách vojenské agrese, kde byla zpochybňována mimo jiné samotná existence ukrajinského národa a jeho státnost (ze dne 4. 3. 2022 v 9:34 hodin),“ popisuje dál NS. Učitelka také podle NS dodala, že se ztotožňuje s argumentací soudů, které ji dříve osvobodily.
