Přirozený středoevropský čas a letní čas se budou nejspíše pravidelně střídat dalších pět let. Evropská unie původně počítala s ukončením každoročních posunů, ale členské státy se nedohodly, čím by se chtěly dál řídit. Nakonec přišel návrh nařízení, podle kterého se bude letní čas zavádět vždy od konce března do konce října do roku 2026. Podklady zveřejnila vláda.
Letní čas bude začínat a zase končit dalších pět let, vyplývá z návrhu zveřejněného vládou
Ukončení střídání přirozeného a letního času schválil Evropský parlament v roce 2019 s předpokladem, že naposledy se budou hodinky přeřizovat letos. V mezidobí se měly členské státy Evropské unie dohodnout, zda se chtějí dál řídit časem přirozeným, nebo zimním. Od počátku však bylo patrné, že se shoda bude hledat obtížně, a nakonec její hledání prakticky ukončila koronavirová pandemie.
„Další jednání k této problematice od prosince 2019 nepokračují a není jisté, zda a kdy budou pokračovat,“ uvedlo v podkladech k navrhovanému nařízení ministerstvo práce a sociálních věcí.
Návrh počítá s tím, že se i v příštích letech bude zavádět a rušit letní čas ve stejných termínech jako dosud, začne tedy poslední březnovou neděli a skončí poslední říjnovou neděli. Konkrétně letní čas příští rok potrvá v celé EU od 27. března do 30. října, v roce 2023 od 26. března do 29. října, v roce 2024 od 31. března do 27. října, v roce 2025 od 30. března do 26. října a v roce 2026 od 29. března do 25. října.
Evropská komise se začala zabývat návrhem na zrušení každoročních časových posunů kvůli sílící kritice, která zněla od široké i odborné veřejnosti včetně europoslanců. Ve veřejných konzultacích, které vyhlásila – tedy celoevropské anketě – dostala 4,6 milionu odpovědí a 84 procent respondentů bylo pro zrušení změn času. Původní návrh směrnice počítal s jejich ukončením již v roce 2019, než prošla Evropským parlamentem, posunul se termín na letošek.
Odborníci se k problematice každoročního zavádění a rušení letního času veřejně vyjadřují především v období kolem posunů, obvykle poukazují na dopady na lidské zdraví a dlouhé přizpůsobování novému času. Posuny nakonec pokračují hlavně proto, že není ve společnosti – evropské, ale ani české – shoda na tom, zda si potom ponechat přirozený, nebo letní čas.
Podle průzkumu z roku 2018 sice mezi respondenty, kteří měli jasno v tom, kterým časem by se chtěli řídit, převažovali ti, kteří by preferovali celoroční letní čas, ale zároveň netvořili většinu dotázaných. Argumenty zastánců celoročního letního času se týkají toho, že je díky němu večer déle vidět a při zachování středoevropského času celý rok by například na konci letních prázdnin zapadalo slunce již v sedm hodin večer.
Naopak zastánci přirozeného středoevropského času se obávají toho, že zejména v zimě by se při celoročním trvání letního času příliš pozdě rozednívalo. Například na Mikuláše by slunce vycházelo až krátce před devátou dopoledne. Odkazují na zkušenost z Ruska, které počátkem minulého desetiletí zavedlo celoroční letní čas, ale kvůli pozdnímu zimnímu rozednívání se nakonec vrátilo k času standardnímu, který odpovídá jednotlivým časovým pásmům. Například podle Aleny Sumové z Fyziologického ústavu Akademie věd by v důsledku mohlo být ponechání letního času po celý rok „mnohem větší problém než ponechání střídání času“.
