Přesně před 80 lety zažila Praha ničivé bombardování, jehož se zúčastnilo 62 amerických bombardérů B-17. Zahynulo 701 lidí a dalších 1184 utrpělo zranění. Osudové dopoledne má v paměti Pavel Beneš, kterého nálet zastihl, když byl doma, kde se chystal oběd.
Jídlo bylo poté plné skla, vzpomínají pamětníci na bombardování Prahy
2 minuty
Události: Vzpomínky pamětníka na bombardování Prahy
„To bylo něco fascinujícího. Dělaly barevné šmouhy páry na nebi,“ vzpomíná na bombardéry Beneš, pro kterého byla ulice před domem oblíbenou pozorovatelnou.
Poté se rozhoukaly sirény a v dálce zněly výbuchy. Rodina vše prožívala doma za dveřmi, které se po prvním výbuchu vzpříčily a rodinu v bytě uvěznily. Následovala exploze, která způsobila škody, ale zároveň dveře otevřela, a rodina tak mohla utéct do sklepa. „Strašná rána, barák se otřásl a všechno sklo šlo do bytu,“ vybavuje si Beneš.
Sklepem se dostali do krytu ve vedlejším domě. Protože bylo před obědem, děti začaly mít hlad. Služebná Zdeňka se tedy vrátila do bytu pro jídlo, které nechali na plotně. „Brambory a maso s mrkví (…). Začali jsme jíst a museli jsme to všechno vyhodit, protože to bylo plné skla,“ říká Beneš.
Pamatuje si, jak po náletu viděl z oken zničenou nemocnici, která je kousek od domu. Zkáza byla i v ulici. „Pak ten šok, když jsme se podívali, tak roh domu byl uražen zhruba do římsy a z toho za nohu viselo kanape,“ popisuje Beneš, který osvobození prožil u známých mimo Prahu, protože dům, kde rodina žila, byl po bombardování dlouho neobyvatelný.
„Jako když se rozhrábne mraveniště“
Haně Lamkové bylo při bombardování Prahy jedenáct let. Chvíli před náletem si odešla hrát s kamarádkou do Riegerových sadů. „Tam jsme si hráli na louce,“ vzpomínala v roce 2023 a dodala, že chvíli potom přišel otec její kamarádky a volal na ní, aby šla na oběd. „Vtom vykřikl: ,Házejí bomby!’ Já jsem se podívala nahoru a byly vidět takové pruhy,“ doplnila.
„Nastal nepředstavitelný rachot,“ popsala dále pamětnice, která se rozhodla vběhnout za kamarádkou a jejím otcem k nim do bytu, z něhož ale mezitím všichni odešli do krytu, a byt tak zůstal prázdný. „Na stole měli připravený oběd, kde měli, dodnes si to pamatuji, bramborové knedlíky se zelím,“ pokračovala Lamková s tím, že z oken vypadalo sklo, které padalo do prostřeného stolu s jídlem.
„Oni (kamarádka a její otec) pro mě přiběhli, a tak jsme byli ještě chvíli v krytu,“ vzpomínala Lamková, kterou poté otec její kamarádky vedl domů. „Rojili se lidé. Připadalo mi to, jako když se rozhrábne mraveniště,“ dodala pamětnice, podle které lidé utíkali na všechny strany a navzájem se hledali.
2 minuty
90′ ČT24: Pamětnice bombardování Prahy Hana Lamková
Otce dalšího pamětníka zachránila polední pauza
Rodinu Jana Červinky zasáhlo bombardování také u oběda, na který přišel během polední pauzy i jeho otec. „Jakmile se tohle stalo, tak jsme se sbalili a spěchali jsme do sklepa,“ vzpomínal v roce 2015 Červinka s tím, že nálet trval pouze několik minut, po kterých se rodina vrátila a šla dojíst oběd.
„Když se otec vrátil odpoledne domů, tak se tvářil tajemně a měl něco zabaleného v novinách. Rozbalil to a varoval nás, že to je ostrá věc, o kterou bychom se mohli pořezat. Tak jsme si to prohlédli a on vysvětlil, že když přišel po náletu zpět na své místo do kanceláře, tak zjistil, že v sedadle své židle má díru, kterou tam něco provrtalo. Tak pátral a zjistil, že pod židlí na zemi je špona, která se ukázala být střepinou z pláště bomby, protože asi dvacet nebo třicet metrů od toho místa dopadla jedna z těch bomb,“ popsal Červinka.
2 minuty
90′ ČT24: Pamětník bombardování Prahy Jan Červinka
