Před 80 lety začala okupace Československa. Nacisté hned od prvních dnů protektorátu pronásledovali své odpůrce. Byly mezi nimi i ženy, i když v mnohem menším měřítku než muži. Souviselo to s tím, jak nacionální socialismus chápal roli žen, které viděl hlavně jako matky, vysvětluje historička Pavla Plachá z Ústavu pro studium totalitních režimů.
„Nacionální socialismus byl především mužský systém, který uznával tradiční rozdělení mužských a ženských rolí, a teprve do toho pronikaly rasové teorie. Nacionální socialisté definovali hlavně árijskou ženu, které přiřkli roli matky dětí. Měla rodit pro zachování rasy. Ostatní ženy, neárijské, nacismus vlastně nerozlišoval,“ říká historička Plachá. Ideál ženy se ale nepodařilo realizovat naplno: třeba proto, že i matky musely v průběhu války chodit do práce.
To, že nacisté ženy přehlíželi, některé z nich v prvních dnech okupace zachránilo před perzekucí. „Hned v prvních dnech nacisté zatýkali komunisty a členy levicových stran. Mezi ně patřily i ženy, ale těch nebylo mezi zadrženými tolik. Většina byla navíc propuštěna, jen několik málo, které vyhodnotily úřady jako nepřizpůsobivé, skončily v koncentračním táboře. Spíš se nacisté snažili ženy zastrašit a ukázat, kde je jejich místo,“ popisuje Plachá.
Násilí postupně přibývalo
Vůči ženám ale gestapo používalo během výslechů násilí stejně jako proti mužům. „Navíc ženy nesly těžce, že byly násilně odloučeny od svých dětí. Na to nesmíme zapomínat,“ připomíná historička.
Od začátku války už gestapo zatýkalo ženy přímo v souvislosti s úkoly, které plnily v odboji. „Třeba komunistku Jožku Jabůrkovou, kterou poslali do koncentračního tábora. Nebo novinářku Milenu Jesenskou, která přispívala do odbojového časopisu V boj,“ připomíná Plachá.
„V průběhu války násilí přibývalo, třeba v koncentračních táborech,“ dodává historička. Od chvíle, kdy propukla válka, se podle ní nacisté snažili „eliminovat potenciální odpůrce, kteří by mohli aktivizovat odboj“. Jednou z prvních zatčených žen byla dlouholetá organizátorka ženského hnutí Františka Plamínková, kterou nacisté po šesti týdnech propustili. O pár let později, v období heydrichiády, ji ale popravili.
