Téma Okupace v březnu 1939

S mylnou nadějí brzké porážky nacistického Německa, s dárky s vlasteneckou tematikou, cenzurou a bez Stromů republiky. Před osmdesáti lety prožili Češi první Vánoce pod okupací nacistického Německa. První válečné svátky byly přitom pro mnohé ještě relativně klidné.

Před osmdesáti lety nečelilo Československo jen nacistické okupaci. V březnu 1939 bojovala československá armáda v regulérní válce s Maďarskem o Podkarpatskou Rus. Čechoslováci čelili přesile maďarských pravidelných jednotek, polským teroristům a skupinám ukrajinských nacionalistů.

V ranní sněhové plískanici 15. března 1939 vjely na území Československa první německé okupační jednotky. Přijely tak, jak byly zvyklé z Říše: po pravé straně vozovky. Stejné pravidlo Němci záhy zavedli v celém protektorátu. Československo však mělo ke změně nakročeno už o několik let dříve.

Život měl jít dál a úkolem Čechů bylo hlavně v poklidu pracovat v továrnách, tak si nacisté představovali protektorát Čechy a Morava. Ten byl přitom plný paradoxů. Fungovala sice cenzura, přitom si Vlasta Burian mohl z hajlování dělat na večírku pro plzeňské dělníky legraci. Obyvatelé zároveň museli nakupovat na potravinové lístky a hrozilo jim nucené nasazení. Naprosto nesnesitelný však život v tzv. protektorátu byl pro jeho židovské a romské  obyvatele, které nacistické rasové zákony postupně vylučovaly z veřejného života a odsoudily je k transportům do táborů smrti.

Nacistické jednotky obsadily Brno 15. března 1939 odpoledne. Němci se zmocnili důležitých úřadů, soudů i rozhlasu. O dva dny později přijel do města i Adolf Hitler. Jedním z míst, kde jsou vzpomínky na nacistickou okupaci stále živé, je bývalá věznice na Cejlu. Položit květiny sem u příležitosti 80. výročí okupace přišly Venuše Štefková a Zdena Zajoncová. Obě dvě zde gestapo věznilo, ale až nyní se poprvé setkaly.

Pokud nějaká skupina obyvatelstva Československa pocítila v roce 1939 tvrdě zřízení takzvaného protektorátu Čechy a Morava, byli to Židé. Záhy po jeho ustavení eskalovala antisemitská politika, Židé začali přicházet o práva i majetek, a když se začalo s masovými deportacemi, tak i o život.

Nikdy nechtěl být prezidentem, přesto stanul v čele státu, o který vzápětí přišel. Před osmdesáti lety odcestoval Emil Hácha do Berlína, aby se pokusil zachránit samostatnou republiku. Adolf Hitler mu však oznámil, že dal rozkaz k okupaci. Hácha vzdoroval, dokonce v hádce s Hitlerem prodělal srdeční záchvat. Nakonec však v noci ze 14. na 15. března 1939 podepsal všechno, co nacisté potřebovali.

Před 80 lety začala okupace Československa. Nacisté hned od prvních dnů protektorátu pronásledovali své odpůrce. Byly mezi nimi i ženy, i když v mnohem menším měřítku než muži. Souviselo to s tím, jak nacionální socialismus chápal roli žen, které viděl hlavně jako matky, vysvětluje historička Pavla Plachá z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Průmysl protektorátu byl pro nacistické Německo velkou kořistí a nově příchozí okupanti měli zájem o všechny české a moravské strojní závody. „V protektorátu pracovalo asi tři sta velkých firem, které vyráběly prakticky všechno od bedniček na náboje přes opasky, uniformy a boty až po dělostřelecké granáty, děla, tanky nebo motory do latadel,“ popisuje publicista Zdeněk Roučka, autor knihy Práce je čest! aneb Plzeň a Škodovka za protektorátu.

Zatímco v Československu vyvolal podpis mnichovské dohody velké zklamání z postoje velmocí, britského premiéra doma po návratu vítaly nadšené davy lidí s tím, že přiváží mír. Hitler sice získal velkou část území Československa, to však podle této dohody mělo zůstat samostatným státem a západní mocnosti se mylně domnívaly, že německé expanzivní choutky ukojily. Když pak Hitler v březnu 1939 vyhlašoval Protektorát Čechy a Morava, byla reakce velmocí podobná. Státy sice tentokrát oficiálně protestovaly, žádná další reakce ale nepřišla. Až napadení Polska o půl roku později nakonec přimělo Francii a Británii vyhlásit Německu válku.

Bylo chladno, padal déšť se sněhem a lidé mířili do práce a do škol stejně jako jindy. Jenže tentokrát procházeli na nárožích kolem vyhlášky, která tvrdila, že vládu nad Čechami a Moravou převzalo nacistické Německo. Souhlas s okupací si Adolf Hitler vynutil na československém prezidentovi Emilu Háchovi před třetí hodinou ráno. Odpoledne 15. března měla německá armáda zemi pod kontrolou. Den poté vyhlásil Hitler obsazená území za protektorát Čechy a Morava.

Československo se stále ještě vzpamatovávalo z mnichovských událostí, dění v polovině března 1939 však nabralo rychlý spád: 14. března odhlasoval slovenský sněm vytvoření samostatného Slovenského státu. Jen o pár hodin později odjel československý prezident Emil Hácha do Berlína, aby jednal s Hitlerem. Ale ještě než za ním přijel, vstoupily na naše území první jednotky okupační armády. Jediným místem, kde přitom narazily na odpor, byla Czajankova kasárna v Místku, kde se Němcům se zbraní v ruce postavil 3. prapor 8. pěšího pluku pod vedením Karla Pavlíka.

Zatímco nacistické Německo už chystalo okupaci českých zemí, Slováci odpočítávali poslední hodiny do vzniku svého státu. Krátce po poledni 14. března 1939 ho v Bratislavě na tajné schůzi vyhlásili poslanci zemského sněmu. Tehdejší propaganda samostatný stát vydávala za splněný sen o sebeurčení. Dnes je existence fašistické republiky na Slovensku citlivé téma.

Před rokem a půl oslavila dálnice D1 padesátiny, nyní by se dalo říct, že slaví osmdesátiny – 80 let od zahájení stavby. Tento paradox je vysvětlitelný tím, že byla stavba po desetiletí přerušena a pak bylo nutné zahájit ji znovu téměř od nuly. Prvním klíčovým datem je 24. leden 1939. Dálnice nazývaná česko-slovenská, případně jako dálnice západ-východ, přitom zdaleka nebyla jedinou velkou dopravní stavbou, která se začala připravovat za druhé republiky. Poté, co Německo obsadilo pohraničí, bylo bezpodmínečně nutné začít stavět nové silnice i železniční tratě – a své „pomníky“ v té době na českém území zanechali i němečtí inženýři.

Období druhé republiky zůstává pozapomenuto v sevření dvou historických milníků, mnichovské dohody a vyhlášení protektorátu. Necelých šest měsíců na přelomu let 1938 a 1939 si přitom zaslouží pozornost. Právě před 80 lety Národní shromáždění schválilo zmocňovací zákon, který fakticky ukončil parlamentní demokracii v Česko-Slovensku a posunul zemi k autoritářskému zřízení. Spolu s rozpadem politického systému mezi Čechy rostla nesnášenlivost a xenofobie.

Před osmdesáti lety byl československým prezidentem zvolen Emil Hácha. Uznávaný právník a také překladatel se stal jednou z nejrozporuplnějších osobností českých dějin. Muž, který v březnu 1939 Hitlerovi pod nátlakem odsouhlasil okupaci českého území. Méně známá je přitom jeho role při propuštění studentů, které věznili nacisté.