Za necelý měsíc bude mít Česká televize nového generálního ředitele. Rada České televize v červnu do této funkce zvolila dosavadního šéfa brněnského studia Jana Součka, který představil nejbližší spolupracovníky. Jak má Česká televize v budoucnu vypadat, představil v Interview ČT 24 nastupující generální ředitel. Rozhovor vedl Daniel Takáč.
Chci, aby ČT udávala trendy na digitálním trhu, říká nastupující generální ředitel Souček
Interview ČT24: Jan Souček (zdroj: ČT24)
Začínáte pomalu přebírat Českou televizi, nastupujete od začátku října. Ujímáte se kvalitní a moderní mediální instituce, nebo padají nějací kostlivci?
Věřím, že žádní kostlivci padat nebudou a pokud jde o ty první přívlastky, které jste použil, tak Česká televize nepochybně i v mezinárodním srovnání je v tuto chvíli konkurenceschopná, moderní, ale procházíme velmi turbulentním obdobím. I vývoj technologií je nebývale rychlý. Na to, co v nějakém horizontu nastane v digitálních technologiích, se musíme velmi rychle připravit. Já bych byl rád, aby Česká televize nebyla tím, kdo dohání vlak, který ve skutečnosti roztáčí naši komerční konkurenti, ale abychom byli tím, kdo udává trendy a je lídrem na audiovizuálním trhu. A teď myslím zejména ten digitální trh.
K tomu se dostaneme, ještě jedna obecnější otázka. Vy jste v rozhovoru pro Denik.cz řekl, že dvanáct let éry Petra Dvořáka je velmi světlým obdobím České televize. Takže žádné kostlivce nečekáte a teď už se půjde jen dopředu?
Já jsem byl devět let součástí managementu České televize pod vedením Petra Dvořáka.
Bylo by divné, kdybyste říkal, jak to bylo špatné.
Byl bych sám proti sobě, a to není můj styl, abych měnil názor. Navíc to, co jste citoval, jsem říkal před méně než třemi měsíci. Nejsem člověk, který mění názory příliš často. Sice jsem ten, kdo rád diskutuje a nechává se přesvědčovat argumenty, ale žádné argumenty o tom, že by Česká televize v posledních dvanácti letech strádala nebo ztrácela na své hodnotě jsem neslyšel.
Budu citovat z vaší koncepce k volbě generálního ředitele: „Moje představa České televize po uplynutí následujících šesti let je prestižní mediální instituce, která stojí na čele programových i technologických trendů. Je robustní ve své nezávislosti a produkčních schopnostech i kvalitě pořadů.“ Česká televize dnes není prestižní, není na čele programových technologických trendů a není nezávislá?
Na čele programových trendů je jen z části. Část těch trendů dnes na českém audiovizuálním trhu určují mezinárodní SVOD platformy a já bych byl rád, abychom s nimi minimálně drželi krok. Nebude to lehké, protože kapitálové zázemí, které tyto producentské domy mají k dispozici, je nesrovnatelné s tím, co má dnes Česká televize a bude mít i do budoucna. Pohybujeme se na českém trhu, a přece jen nemůžeme konkurovat miliardovým rozpočtům, teď myslím v dolarech, kterými disponují konkurenti, kteří vstupují na náš trh. Přece jenom ty trendy produkce se spíš objevují tam. Jinak to zmíněné vlastně platí.
Čili prestižní médium, to platí.
Nepochybně.
Tam máte už jakoby splněno, je to prestižní.
Víte co, když je Česká televize v posledních čtyřech nebo dokonce pěti letech lídrem českého televizního trhu, tak obhajoba té pozice není úplně jednoduchá. A já si tedy nejsem úplně jistý ani tím, že bychom měli tu prestižnost zrovna u veřejnoprávního média na prvním místě hodnotit podle sharu, tedy sledovanosti našich pořadů. Byl bych radši, kdyby metodika byla založena víc na kvalitativních parametrech. Popravdě metodika hodnocení kvality veřejné služby je jedna z věcí, na které bych se rád v budoucích letech mandátu zaměřil. Dnešní hodnotitelé stále hodnotí deníčkovou metodou. Atributy, které tam jsou připisovány jako je inovativnost, originalita a zaujetí si myslím, že jsou pro řadu těch hodnotitelů vlastně kategoriemi, kterými si nejsou úplně jistí.
A co vlastně charakterizuje prestiž?
Myslím, že je to něco, čemu se říká production value. To znamená, že kromě toho, že máte dobrý námět a dobrého režiséra, tak jste schopen zprodukovat třeba u hrané tvorby vlastně špičkovou produkci. V divadle se tomu říká výprava.
To dnes chybí České televizi?
Nechybí, ale finance, které jsme schopní do toho dát, i do počtu natáčecích dnů, sice jsou vyšší, než co do toho investují naší čeští konkurenti, ale to, co je schopná do toho investovat naše konkurence, mezinárodní platformy, to je nesrovnatelné.
Tím si teď říkáte o peníze?
Já si o peníze říkám neustále. Na úterý je ohlášená tisková konference ministerstva kultury, kde by mělo být poodhaleno to, jak si ministerská komise představuje reformu financování médií veřejné služby. Podle mých informací bude naše volání z větší části vyslyšeno.
Financování
Já jsem to financování chtěl nechat nakonec, protože vím, že opakovaně mluvíte o tom, že stát v úterý řekne, jak si to tedy představuje. V principu, zůstanou poplatky?
Ano.
Nebude to tedy jiný model financování, zůstávají poplatky?
Pokud mám správné informace a předpokládám, že z minulého týdne mám, tak je to systém poplatků. Úprav dozná i definice poplatníka. Je to kombinace dvou parametrů, které budou upravovány v rámci té reformy financování.
Poplatek s inflačním nárůstem?
Myslím, že ne.
Zase nově stanovený poplatek a na dalších patnáct let se nebude nic měnit?
Ptáte se dobře, ale na špatné adrese.
To vás musí zajímat přece. Vy s tím, co dostanete, budete plnit to, k čemu se za chvíli dostaneme.
Jedna věc je představa ministerské komise, na které došlo k dohodě. Oba dva ale víme, že představa doputuje do sněmovny a může to být rozdílné. My teď můžeme spekulovat o něčem, co na konci legislativního procesu může vypadat jinak.
Ptám se na ten návrh. Nechci konkrétní citace, co řekne ministerstvo kultury. Ptám se na principy. Takže poplatek ano, jiný model financování ne. Roční nárůst ne. Vy jste prostým výpočtem mluvil o 210 korunách. To vyplývá z inflace z roku 2005. V realitě jste mluvil asi o 180 korunách pro Českou televizi. Má se ten poplatek podle dosavadních informací blížit vašim představám?
Blíží se to tak, že mi to stále ještě přijde smysluplné.
Staronový tým
Představil jste na tiskové konferenci své nejbližší spolupracovníky. Nových příchodů moc není. Znamená to, že sázíte především na kontinuitu?
Já jsem to ale říkal už předem. S mým jménem na Kavčí hory nepřichází zemětřesení ani revoluce, což už jsem někde zaznamenal. Obměňuji řekněme třetinu toho nejužšího vedení. To je z mého pohledu přesně to, co jsem nabízel. Jsou tam víceméně jména, která se v České televizi objevovala už v dřívějších dobách jako je Michal Fila, který se dlouhá léta objevoval ve zpravodajství České televize. Od října nastoupí do divize korporátních služeb, která zahrnuje komunikaci, marketing, obchod a lidské zdroje.
Tím úplně novým jménem v sestavě vedení je Tereza Polachová, která dříve působila ve vývoji HBO a já jsem za tuto akvizici do nové sestavy velmi rád. Novým jménem v rámci pražského vedení České televize je Petra Lautnerová, budoucí personální ředitelka České televize. Štěpánka Sunková převezme od ledna příštího roku marketing, což je vlastně jediná pozice, která se bude přeobsazovat až od počátku příštího roku. Televizní sezona začala právě teď a nám běží hlavní kampaně, to znamená Star Dance a potom Vánoce, a to by nedávalo úplně smysl.
V minulých dnech jste mluvil o redukci manažerských míst o dvacet až třicet procent. V top managementu očividně neredukujete, tak kde budete zužovat?
To záleží, co všechno počítáte do top managementu. Já jsem vlastně avizoval, že obsazování těch pozic na nižších stupních řízení v České televizi, ale to je stále management, chci řešit právě s těmito lidmi.
Každý z nich teď dostane za úkol ušetřit na nižším stupni řízení personálně.
Nemusí to být každý z nich, ale v souhrnu to šetření nastane. Je to ale dáno tím, že jsem chtěl, aby to obsazování nižších manažerských pozic, nebo nižších, to nejsou žádné podřadné pozice… Jen informace po diváky, Česká televize má 3000 tisíce zaměstnanců, ale Českou televizi ve skutečnosti vytváří téměř dvojnásobné množství lidí. Redukce bude v souhrnu těch stupňů řízení.
Vy už jste zmínil Terezu Polachovou, která přichází do České televize. Má být ředitelkou divize Obsah, vedle toho je tady také ředitel divize Program Milan Fridrich. V čem je rozdíl mezi Obsahem a Programem?
Není to jedno a totéž. Program je ten, kdo spravuje jednotlivé kanály, kterými šíříme lineární, to klasické televizní vysílání. Program má na starosti to, aby vytvářel poptávku a říkal: Já bych chtěl v příštím roce na pátek rodinný seriál z prostředí rybářů, hasičů, zdravotníků apod. Říká to obsahu, což jsou ti kreativci, kteří nabízí a vytváří ten obsah.
Čili poptávka vzniká na Programu a Obsah to musí vymyslet a zařídit? Čili není to tak, že Obsah stanoví, jaké jsou strategické cíle televize, co by bylo dobré divákovi nabízet a Programe, ty si to tam někam vlož.
Tak by to rozhodně nemělo být. Zásadním způsobem prosazuji týmovost všech strategických rozhodnutí ve vedení takové instituce jako je Česká televize. Ta strategická rozhodnutí, posuny a směry, kterými jdou světové trendy, by měly vznikat v debatě mezi divizemi.
K tomu obsahu ještě jednu věc. Doposud se tato divize jmenovala Vývoj, vedl ji Jan Maxa. K tomu vývoji, který doposud probíhal především v tvůrčích producentských skupinách pod vedením Terezy Polachové přibyde ještě jedna větev. To jsou takzvaní Commissioning editoři. To jsou lidé, kteří za Českou televizi povedou jednání s nezávislými producenty v České republice o tom, jaké produkty oni mají ve vývoji, jaké nápady a náměty spravují a chtěli by vyrábět. A my je budeme spolu s nimi vyvíjet, nebo od nich koupíme hotový produkt. Je to nástroj, kterým bych chtěl v budoucích letech posílit a podpořit prostředí nezávislých producentů a také zejména mimo Prahu.
A proč?
Protože nezávislí producenti vytváří vnitřní konkurenci uvnitř České televize. Vytváří to tlak na náročnost výroby, ale i konkurenci v oblasti kreativity. V oblasti zpracování a vymýšlení těch nápadů, které by měly být později zpracovány jako dramatická tvorba, dokumentaristika.
Regiony
Proč ovšem kladete důraz na to „mimo Prahu“?
Česká televize už od šedesátých let provozuje ze zákona dvě plnoformátová studia v Brně a Praze. Když jsem před devíti lety nastupoval jako ředitel brněnského televizního studia, tak jsem byl dotazován, proč by vlastně Česká televize měla mít dvě studia? Už tehdy jsem říkal, že mi ta studia dávají velký smysl jako epicentra, která dávají uplatnění lidem v kreativních profesích i mimo Prahu.
Ta představa, že všichni, kdo něco umí, žijí v metropoli, chtějí pracovat v metropoli, a tím pádem dává smysl provozovat nějakou instituci jen v té metropoli, to je dost mylná představa. Pamatuji si, byl to tehdy redaktor Týdne, který se mě ptal: Proč by měla být výroba ještě jinde než v Praze? Na oplátku jsem se zeptal. Pokud máme fakulty medicíny v Brně a Ostravě, stačí, že budou všechny nemocnice jen v Praze, a ty obhospodaří všechno, protože tady budou ti nejlepší? Tak to přece nefunguje. Lidé, kteří mají talent, a především v oborech, které nazýváme kreativními, tak fungují všude možně. Vysávat talenty neustále do Prahy nedává smysl.
Je to vysávání, nebo přirozený proces?
Není to přirozený proces, ten „přirozený proces“ vede k velkým problémům. Velkým problémům moderních států v Evropě, ale to zabíháme někam jinam. Ono se to neděje jen v kreativním průmyslu. Velká města dneska vysávají potenciál z obcí a my přestáváme být schopni obhospodařovat a zajišťovat základní služby v některých částech země, protože se to tam prostě nevyplatí a oblasti se vylidňují. My potřebujeme decentralizovat celou řadu těch procesů.
Kritériem pro úspěch jakéhokoliv kreativního projektu bude výhradně kvalita, nebo významným kritériem bude ta regionalita?
Nepochybně kvalita. Regionalita k tomu přistupuje zvlášť a já bych byl rád, kdyby to byla otevřená soutěž. Nebude to tak, že bude předem stanoveno, že musíme v Brně něco vyrobit s limitem do 120 milionů korun. Nikoliv, musí to být otevřená soutěž o kvalitní náměty zpracované do kvalitních scénářů. Ať už těch interních kreativních producentů, nebo nezávislých producentů vně České televize.
A dobře spočítané, to znamená producentskou zkušeností, abychom se nedostávali do situací, že v polovině natáčení to bude stát dvakrát nebo třikrát tolik. A nakonec s vysokou realizační hodnotou, to znamená s ochotou kvalitních režisérů, kameramanů, střihačů spolupracovat s takovýmito producenty. Dokud se tam peníze nebudeme snažit lokalizovat my, tak naši komerční spolusoutěžitelé to na audiovizuálním trhu rozhodně dělat nebudou.
Já z toho samozřejmě vyvodím obecnější otázku. Jste připraven opouštět typ pořadu, o který má divák očividně zájem, jenom proto, že si myslíte, že do portfolia nepatří? Nebo jinak – budete chtít přimět diváka, aby se díval na to, co si myslíte, že je správné pro něj? Anebo „people metery“ nakonec zvítězí?
To, jestli „people metery“ zvítězí nad Součkem nevím, stát se to může. Jsem ale přesvědčený o tom, že veřejnoprávní televize je tady především kvůli té druhé skupině hodnot. Ano, televize musí být atraktivní pro své diváky, ale jsem přesvědčený, že dokážeme být atraktivní právě i náměty, které se vymykají těm rutinním kriminálkám „místo činu“ plus název krajského města. To jsou pro mě rutinní věci, které vlastně nevím, čím se odlišují od produkce, které nám nabízejí komerční stanice. Já jsem přesvědčený o tom, že pokud chceme nabízet krimi žánr, tak by měl mít ještě další hodnoty navíc. Ta sledovanost a to, že si to lidi žádají, to je parametr, který je dominantně atraktivní pro komerční televize.
Pro veřejnoprávní ne? Není tady ten argument, když už si to lidé platí, tak ať se na to koukají?
No, s tím já souhlasím. Jenže já chci, aby se na to koukali i s tou vyšší přidanou hodnotou. Nikoliv proto… Víte, tam se zacyklíme v tom, že protože to lidé chtějí mít, my to děláme, a my to děláme, protože to lidé chtějí. Televize jako médium má obrovskou sílu. Televize je ten, kdo má schopnost posouvat kus celých generací lidí. Naše generace byla utvářena pořady, které se vysílaly v sedmdesátých a osmdesátých letech. My dnes utváříme vkus nastupujících generací. Na to nemůžeme rezignovat. Takže říkat, že protože to lidé chtějí, tak to budeme do nekonečna dělat – to jsme rezignovali na svou základní roli.
Digitální služby
Novou, řekněme upravenou, divizí je divize digitálních služeb České televize. Jak jinak a jak víc Česká televize bude digitální? Pokud už dostatečně není.
No, tak ona v principu digitální je. Nicméně důraz, který klademe na ten distribuční kanál, nebo řekněme tu platformu iVysílání, podle mě v tuto chvíli není dostatečný. A my vlastně doháníme ten trend, který zejména díky covidové pandemii a díky svým předchozím investicím tady nastartovali zahraniční producenti.
A v čem je to tedy nedostatečné? Informace to nabízí, zprávy to posílá, upozorňuje vás na to, programy na vyžádání jsou tam také, speciálně připravované pro iVysílání. Všechno si tam pustíte zpětně, zpravodajství je tam, je tam všechno. To je pořád málo?
Je tam všechno, ale tak podívejte. Žijeme v jednadvacátém století, takže to, že do hrnce naházíme jako pejsek s kočičkou všechny ingredience, které máme rádi, ještě neznamená, že výsledný produkt je atraktivní. iVysílání prodělalo v posledním roce neuvěřitelný skok, ale stále se má kam posouvat. Jednak ve vizuální atraktivitě toho prostředí, v personalizaci té nabídky, ve vytváření speciálních sekcí a ve využívání potenciálu, který Česká televize tady na našem trhu má neporovnatelný s kýmkoliv jiným.
Naše archivy, naše programové fondy jsou prostě nekonečné. Takže nabízení těch personalizovaných nabídek nebo objevování perel z toho nově digitalizovaného archivu z let sedmdesátých, z let šedesátých… To jsou všechno věci, které jsou před námi.
Kromě toho se domnívám, že iVysílání by do budoucna mohlo fungovat jako hybridní platforma pro zprostředkovávání i spousty dalších funkcionalit, které vlastně s rolí televize jako etalonu určité kvality a garanta nezávislosti a určitého demokratického prostředí v České republice souvisí. Teď to nechci do detailu rozvíjet, ale s kolegy, kteří jsou experty na technologii digitálních platforem, tak již debatuji o dalších funkcionalitách, které by to iVysílání mohlo mít. Myslím, že diváci České televize se mají na co těšit.
Jedna nabídka, jedno lákadlo? Z tohoto ranku, co jste teď řekl.
Z toho úplně nového to nechci říkat, protože já o tom ještě potřebuji debatovat mimo jiné s orgány veřejné správy. Tak se nechte překvapit, ale pro mě je to hodně zajímavé. Jenom řeknu, s čím to souvisí. Já jsem říkal, že bych v rámci zpravodajství, tam určitě také zabrousíme, byl rád, kdyby Česká televize do svého portfolia uvedla mimo jiné nový diskuzní pořad, který by vznikal pravděpodobně v regionálních studiích, a byl by zaměřený na debatování politických témat, kterými žijí municipality města, obce a kraje. Protože se vlastně, vy jste mi svědkem, velmi často stává, že ve chvíli, kdy jsou před námi obecní nebo krajské volby, anebo europarlamentní volby, tak je kampaň nakonec postavena na tématech, která s činností měst, obcí nebo europarlamentu ve skutečnosti vůbec nesouvisí. Minimálně tedy co do obcí a krajů, já bych rád, aby…
O tom bude v iVysílání?
Ne, ne… Nicméně ta krajská a obecní politika a možnost diváků České televize nahlížet pod pokličku právě měst a obcí, to je jedna z funkcionalit, která by na iVysílání mohla být zprovozněna.
Zpravodajství podle vás v digitálu zaostává. Jak to? Je špatné, neaktuální, nenabízí informace, aplikace ČT24 neinformuje?
Teď jsme oba dva ve zpravodajství České televize, takže to prádlo si vypereme doma, a ne před kamerami. Já to řeknu obecně…
Pozice moderátora je tady trochu jiná, já se na to ptát musím.
Rozumím. ČT24 v mezinárodním srovnání je mimořádně úspěšný zpravodajský kanál. Nevím, jestli všichni diváci ČT24 tuší, že často dosahujeme „sharu“, tedy toho relativního podílu na publiku vyššího než například BBC News. To je velmi úspěšný kanál, dokonce v hodnocení spolehlivosti nebo v hodnocení síly brandu. Česká televize a její zpravodajství je často na předních pozicích, na první nebo druhé pozici hodnocení Reuters Institute.
Na druhé straně, pokud se podíváte na preference, které se vztahují k webovému zpravodajství nebo k mobilní aplikaci ČT24, tak tam těchto prvenství nedosahujeme. A jsem přesvědčený, a vy už jste to zmiňoval, že je to „evergreen“ mých rozhovorů, že v tom digitálu je skutečná budoucnost médií, nejen médií veřejné služby. Ale pokud chceme být na špičce, tak musíme pohnout i s touto kategorií.
Já se ještě ke zpravodajství vrátím, ale u toho digitálu… Obrátil se na mě jeden z diváků, když jsme se v Událostech, komentářích po vašem zvolení bavili. Vy jste konstatoval: 2030 – konec terestrického vysílání. Mnoho diváků to vyděsilo. To ještě není jasné, že dva tisíce třicet končí terestrické vysílání?
To definitivně jasné není. Ale to byla debata, která se odvinula od mimo jiné zveřejnění smlouvy, o které Česká televize vyjednávala s portálem Voyo, a o jisté strategii sdílení našich premiérových produktů, zejména tedy hraných produktů…
Mně teď spíše jde o to, jestli divák přijde o televizi ve vzduchu.
Ne, podívejte. Když si vzpomenete na situaci, kdy poprvé televizní vysílání přecházelo do digitálního prostředí, tehdy se, to už možná diváci zapomněli, intenzivně debatovalo o tom, kdo bude první, kdo by měl do digitálu přejít, a kdo budou ti další, kteří ho budou následovat v další vlně, až se odzkouší funkcionalita celého toho prostředí.
Tehdy to bylo tak, že do digitálu musela přejít první veřejnoprávní Česká televize a komerční televize si vylobbovaly to, že zůstávaly pokud možno co nejdéle v analogu. Což udržovalo diváky komerčních televizí relativně v klidu. Nemuseli nic měnit, nic si dokupovat. Před námi, někdy v horizontu roku 2030 a později, je situace, kdy ta pásma, ve kterých je šířeno vysílání DVB-T2, se budou redukovat ve prospěch internetu, a já si nedělám iluze o tom, jakým způsobem bude probíhat lobbing komerčních televizí v té době. Frekvence nebudou stačit, a prostě musíme být připraveni…
Definitivní to ještě není?
Ne, definitivní to není.
Poslední věc ke zpravodajství. Ředitel Petr Mrzena chce mít genderově vyvážené všechny pozice, padesát na padesát, to je vaše zadání?
Není to moje zadání.
Bude šéfredaktorka zpravodajství?
To já právě nevím, protože to jsou pozice, šéfredaktor zpravodajství a tím pádem výkonný šéf čtyřiadvacítky, to je pozice, o které teprve s Petrem Mrzenou jednáme. Bavíme se o tom, jak ty pozice od stupně jedna a dvě a dolů, jakým způsobem je obsazovat. Takže jestli to bude žena nebo muž, to je pozice, u které by rozhodně měla rozhodovat především kvalifikace, zkušenost, jistý „drive“, a také sdílení představy o tom, kam s kanálem ČT24 pokračovat.