Česko si tento týden připomene 80 let od podpisu mnichovské dohody. Následující události změnily osudy tisíců lidí žijících v pohraničí. Významně se dotkly například Českých Velenic, kde přitom v roce 1938 žilo přes osmdesát procent Čechů.
České Velenice leží přímo na hranici s Rakouskem v oblasti takzvaného Vitorazska. Rodina Tomaskových zde měla od roku 1908 úspěšnou cukrárnu. Mnichovská dohoda ale rodině obrátila život naruby. Město se stalo součástí Říše a pro Tomaskovy začalo několik dekád bezpráví.
„Němci je vyhnali, museli odejít. Šli do Plané a celou válku tady nebyli,“ popisuje osud rodiny pamětnice Hana Tomasková. Oblast Vitorazska se připojila k Československu až v roce 1920, už v roce 1938 zde ale žilo přes osmdesát procent Čechů.
Vitorazsko k Říši být připojeno nemělo
Nacisté ovšem při záboru pohraničí použili data ze starého sčítání obyvatel, kdy se ještě v celém městě mluvilo německy. „Vitorazsko jako takové k Říši být připojeno nemělo, protože tam česká národnost měla velice výrazný vliv,“ potvrzuje historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Libor Svoboda.
Kdo z Čechů po Mnichovu ve městě zůstal, většinou přijal německé občanství. V tu chvíli ale lidé netušili, že později budou muset narukovat do armády. Mnozí z nich v boji padli.
Rodina Tomaskových se mohla vrátit do Velenic až po válce. Ne všichni ale měli kam jít. Nálet na nádraží z 23. března zničil i 124 okolních domů. V troskách skončil rovněž dům s cukrárnou.
Po Únoru se lidé museli znovu vystěhovat
Ani konec války ovšem nepřinesl do Českých Velenic klid. Přišel rok 1948 a s ním postupné natahování drátů železné opony. Opravenou cukrárnu ve městě tak Tomaskovi museli opustit znovu.
„Zase je vystěhovali. To nás ale vystěhovali všechny,“ dodává Hana Tomasková. Rodina i další obyvatelé se po stržení hraničních plotů do Českých Velenic opět vrátili. Už nikdy zde ale nežilo tolik lidí jako před válkou.
