Nedávná kytice od Roberta Fica na hrobě Gustáva Husáka znovu ukázala různost pohledů na některá historická období mezi Čechy a Slováky, řekl v Interview ČT24 historik a odborník na moderní dějiny slovanských národů Jan Rychlík. Pro Slováky byl totiž Husák mimo jiné spolutvůrcem federace, což pro Čechy neznamená nic. Rychlík dostal v lednu státní vyznamenání od prezidentky Zuzany Čaputové.
Česká přezíravost ke slovenským tužbám byla přirozená, říká nedávno oceněný historik Rychlík
Interview ČT24: Jan Rychlík (zdroj: ČT24)
Slováci mají o Čechy větší zájem, říká Rychlík: „Běžně se tam čtou české knihy, sleduje Česká televize. U Čechů je to slabší. A bylo i v době Československa.“
S větším zájmem se v tomto případě pojí i větší averze. To je podle Rychlíka přirozené pro vztah, v němž je jeden silnější a druhý slabší. „To u Čechů v rámci Rakouska-Uherska fungovalo naprosto stejně. Měli pocit, že v tom státě nejsou dostatečně vidět, byť objektivně to nebyla pravda. Byli Češi vyznamenaní císařem, povýšení do šlechtického stavu, povolaní do panské sněmovny,“ vyjmenovává historik s tím, že za republiky se o tom moc nemluvilo. Připomněl, že členem panské sněmovny byl třeba Antonín Dvořák. Přesto měli Češi v monarchii pocit, že nejsou doceněni.
Sám se cítí jako Čechoslovák. Je to ale tím, že hovoří i píše plynně slovensky. Zániku Československa osobně lituje, považuje ho však za přirozený a nevyhnutelný. Důvodem je, že oba národy byly v 90. letech 20. století dotvořené a národní příslušnost je minimálně v Evropě od 19. století nejsilnějším zdrojem sociability. „A národnost se potřebuje manifestovat navenek. V mnohonárodnostním státě ten menší prostě není vidět.“
Jako Češi v Rakousku
Že Češi považovali slovenské tužby za zbytečné a nepodstatné, považuje za přirozené. Jako silnější ve vztahu řešili „důležitější věci“ jako ekonomickou transformaci nebo vstup do euroatlantických struktur. „Němci v Rakousku také říkali Čechům: 'Vy se babráte v nějakém historickém právu, které už několik set let neplatí, pojďme budovat moderní, svobodný rakouský stát, kde si všichni budou rovnoprávní, nechte plavat chiméry o samostatném českém státě, který už neexistuje.' A Češi říkali bohužel, to nemůžeme právě proto, že jsme Češi a chceme, aby svět věděl, že nejsme Rakušané, ale Češi.“
Rozdílné vnímání soustátí se odrazilo i nyní, kdy se slovenský premiér Robert Fico poklonil památce Gustáva Husáka, což v Česku vyvolalo většinou rozpaky a nepochopení. „Husák je na Slovensku vnímán jako tvůrce federace, a ta pro Čechy žádný význam neměla. Pro Čechy nenajdete pozitivního na Gustávu Husákovi nic.“
Rychlík připomněl, že Husák následně federaci „vykostil a zlikvidoval“, když se stal pánem celého soustátí. Federace však i tak byla jedním z mnoha stupňů na cestě k nezávislému slovenskému státu.
Rozdílná ve dvou částech Československa podle Rychlíka byla i samotná normalizace, které Husák vládl. Režim byl založen na nemravné společenské smlouvě, že dá lidem najíst, a ti budou zticha a nebudou se plést do politiky. Na Slovensku byl ekonomický vzestup v důsledku předchozího zaostávání mnohem viditelnější, a to především na východě. Nižší třída na Slovensku tak na období normalizace nachází i pozitiva.