Už týden dýchá většina lidí v Česku volně bez zakrytého nosu a úst nejen venku, ale i uvnitř budov. Výjimky platí v Praze a dalších ohniscích nákazy. Jinde se bez roušky smí třeba do prostředků městské hromadné dopravy, ochrana nosu a úst je ale dál nutná například v pražském metru. Ti, kteří roušky přece jen nosí, se občas setkávají s nevolí ostatních lidí.
Část lidí nosí roušky dobrovolně, někteří se však setkávají s nevolí
7 minut
Události ČT: Někteří lidé stále nosí roušky
Roušky se nadále týkají nemocnic a sociálních zařízení s lůžkovou péčí nebo pobytovou službou. Respirátor nebo rouška u vyšetření je pro nemocniční personál nadále povinnost. Pro pacienty až před ordinaci také. Fakultní nemocnice Královské Vinohrady příchozí s akutními problémy dokonce stále prověřuje v boxech venku.
Hospitalizovaným pacientům bez podezření na nákazu už opatření ministerstva zdravotnictví nutnost zakrytí dýchacích cest nenařizuje. Jak přísná ale na léčené budou, je na samotných zařízeních. „Pacient v případě, že přijíždí na rentgen, anebo na nějaké jiné vyšetření, tak mu roušku dáváme,“ uvedl primář I. interní kliniky FN Královské Vinohrady Martin Havrda.
V ambulancích mimo nemocniční areál a v soukromých ordinacích už roušky potřeba nejsou, stejně tak i v lékárnách.
Roušky v metru i na velkých akcích
Pražané dál musí nosit roušky na akcích s účastí nad sto osob a z MHD také v metru. Přes 60 procent cestujících teď ale využívá povrchovou dopravu. V tramvajích, autobusech a trolejbusech rouška není nezbytná. Dopravní podnik přesto dál doporučuje zakrývat si ústa i tam. Někteří lidé to respektují.
Bez roušky mohou lidé taky na nákup. I po týdnu se ale zákazníci s rouškami najdou. O tom, jestli se v hlavním městě bude moct odložit rouška úplně a všude, rozhodne podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO) vývoj v příštích dvou týdnech.
„Praha už nikterak neeskaluje, takže v tomto směru můžeme být spokojeni, ale chceme si nechat ještě nějaký čas na objektivní vyhodnocení epidemiologické situace,“ řekl.
Klid trval čtyři dny
Regionálně může být v Česku situace proměnlivá. Ve Větrném Jeníkově odložili lidé roušky jen na čtyři dny. V neděli se tu potvrdil první nakažený koronavirem. A protože k němu přibylo dalších třináct, lidé tam hned tak roušky neodloží.
Stejné to je i na Karvinsku a Frýdecku-Místecku. Místní tam ve vnitřních prostorech a MHD roušky nosí už skoro čtyři měsíce bez přestávky. Lokálně se podle ministra zdravotnictví ke stejným pravidlům mohou při zhoršení epidemiologické situace vrátit okamžitě prakticky kdekoliv.
Hrozí návrat plošného opatření?
Také je však možné, že se na podzim povinnost nosit ochranu úst a nosu vrátí s příchodem chřipkové epidemie.
„My jsme přešli z těch plošných opatření na individuální odpovědnost každého. A každý se může rozhodnout, jestli roušku bude nosit, anebo ne. Zejména bych to chtěl doporučit těm, kteří pociťují, že by mohli mít příznaky daného onemocnění,“ uvedl ministr Vojtěch.
Lékař a prezident České stomatologické komory Roman Šmucler je ohledně plošného používání roušek skeptický už dlouho. V Devadesátce ČT24 v této souvislosti uvedl, že roušky mají smysl, pokud má někdo příznaky nebo je v nějakém ohnisku. „Když je tam někdo bude nosit, nic špatného se nestane, jenom ať nosí ty profesionální roušky, které dobře větrají, ať jim je někdo rozdá, ať nenosí ty hadrové, které přinášejí spoustu problémů. Těm opravdu nemocným a rizikovým lidem nedávejme roušky, dejme jim respirátory, ať je opravdu ochráníme. Jestli zase budeme chodit po lese a sbírat houby s rouškami, to prakticky žádný smysl nemá,“ poznamenal.
Lékař a tiskový mluvčí České lékařské komory Michal Sojka má na věc jiný názor než Šmucler, protože prý dá na rady odborníků. „Když si ale poslechnete odborníky, tak sami nejsou jednotní a ne příliš toho zatím vědí. Není mnoho studií, které by popisovaly tu situaci v nějaké komplexní rovině. My jsme v situaci, že nevíme,“ uznal s tím, že když lékařská komora neví, je potřeba opatrnosti. „Zase nechceme, aby se zastavila ekonomika. Situace přílišného uvolnění a hanění roušek je ale špatná situace. Od začátku fungovalo mytí rukou, rozestupy, roušky. Buďme rozumní. Nemá cenu je ale nosit venku, ve velkých rozestupech,“ dodal.
Pro některé je nezbytná
Někteří se však bez roušky ani neobejdou. Jsou to třeba lidé trpící určitým onemocněním. Mnozí se také chrání, aby nenakazili své blízké. Někdy se ale na veřejnosti setkávají s nepochopením.
Například Šimon Krmenčík má cystickou fibrózu. Musí rehabilitovat, inhalovat a také se víc chránit. Rouška mu tak na ústech zůstává, i když ostatní ji už odkládají. On i jeho přátelé se stejnou diagnózou se ale setkávají i s kritikou okolí. Třeba kvůli dráždivému kašli, kterému se takoví pacienti neubrání. Ten ale pro okolí není nebezpečný.
Lidé s cystickou fibrózou i s dalšími plicními onemocněními mohou používat placku „Nosím, protože musím“, aby předešli dalším nedorozuměním.
Nejen pacienti s plicním onemocněním ale roušky neodkládají. Podobně jsou na tom třeba ti s oslabenou imunitou. Podle předsedkyně České organizace pro vzácná onemocnění Anny Arellanesové to mohou být různé druhy dystrofií, atrofií, metabolická onemocnění, kde lidé často ztrácejí hybnost a mají problém s dýcháním.
Michaela Linková trpí sklerodermií, onemocněním kůže, které ale může postihnout i vnitřní orgány, včetně plic. Rouška je tak pro ni samozřejmost nejen během pandemie covidu. „Teď když ji mám, tak samozřejmě občas někdo zbystří, jestli nejsem nakažená nebo cokoliv. Ale já moc reakce lidí neřeším, já prostě chráním sebe,“ uvedla pacientka.
Dál se chrání i další rizikové skupiny, například senioři. I ti by uvítali, kdyby roušky i pro jejich ochranu nezahazovali ani ostatní. A to třeba v chvílích, kdy mají chřipku. Ta pro ně totiž také představuje riziko.
