Byli na místě tragické střelby na filozofické fakultě a teď se s tím vyrovnávají. O tom, co prožili, chtějí sami mluvit a své pocity sdílet. Ubližuje jim i nenávist, která se šíří na sociálních sítích. Speciální vydání Reportérů ČT se věnovalo přeživším i těm, kteří zasahovali 21. prosince na Filozofické fakultě UK.
Byli na místě střelby a teď se s tím vyrovnávají. Se záchranáři, policisty i přeživšími natáčeli Reportéři ČT
Reportéři ČT mluvili se záchranáři, policisty i přeživšími střelby na univerzitě (zdroj: ČT24)
„Na operačním středisku hasičského sboru sloužím téměř 29 let, ale musím říct, že 21. prosinec pro mě byl asi psychicky nejnáročnější a řekl bych, že i nejhorší den, který jsem na operačním středisku zažil,“ míní vedoucí směny operačního střediska pražských hasičů Pavel Boček. Zásadou je prý nenosit si práci domů, tenhle případ se ale prý „pod kůži dostal“.
„Když jsem přišla na dispečink a viděla spousty linek, které začaly zvonit, odhodila jsem věci a šla jsem je zvedat. Prvních pár hovorů byly dívky, které byly na škole a prosily o pomoc,“ sděluje vedoucí operačního střediska pražské záchranné služby Jana Poštová. Okamžitě se prý na místo posílaly posádky a rozběhl se proces mimořádné události.
„Začaly chodit i tísňové esemesky, kdy lidé, kteří nemohli ani mluvit, psali, že jsou v ohrožení života – v tu chvíli jsme skutečně tady všichni úplně strnuli,“ uvádí Boček. „V první fázi jsme tam byli asi čtyři záchranáři a na jednoho záchranáře jsme měli dva až tři pacienty. Musíte si sami připravit infuzní set. V tu chvíli jsem zjistil, že se mi třepou ruce,“ sděluje záchranář Jiří Strašek.
Odžít si to
Na místo byly povolány i desítky psychologů a interventů od policie a hasičů, kteří se v prvních chvílích věnovali evakuovaným studentům. Na lidi ze záchranných složek, kteří na fakultu zamířili, dopadaly emoce po skončení zásahu. „Určitě je velmi důležité sdílení a propojení. Jsme jenom lidé a potřebujeme si to odžít. (...) I my jsme brečeli,“ dodává Poštová. Podle psychologů neexistuje univerzální návod pro všechny, jak se s takovou událostí vyrovnat, pomáhá ale například sdílení pocitů.
„Co se týká emočních důsledků, tak na sobě pozoruji, že jsem prchlivější. Takové ty náhlé úzkosti máte taky. Že se vlastně nic nijak zvlášť neděje a najednou je vlastně něco špatně a vy ani nevíte co. Najednou jste ohroženi,“ popisuje David Vichnar, jenž na fakultě pracuje jako odborný asistent. V době střelby přišel na fakultu, poté uvázl ve výtahu.
Telefony, které zvonily
„V místnosti, kde bylo nejvíc zraněných a nejvíc usmrcených lidí, tak byly mobilní telefony, které zvonily,“ vzpomíná zasahující policista Jan Ušák. „Člověk, byť to nechtěl, tak viděl, že volá táta, máma... A to bylo hrozně těžké,“ dodává další ze zasahujících policistů Jakub Sauer. Na místě střelby byli jedni z prvních policistů v řádu jednotek minut.
„Před těmi svátky je to těžké a každý to řešil jinak. Já jsem se prostě musel restartovat alkoholem. Je to tak, protože to nešlo. Vstřebat to, pochopit to, člověku se to samozřejmě vrací,“ říká Sauer. Záchranář Strašek vzpomíná, že mu po zásahu běhaly obrazy z něj před očima. „Zjistíte, že jste unavení, že nemůžete usnout, nemůžete spát a vlastně zjistíte, že prožíváte posttraumatickou poruchu,“ uvádí.
Strašek uvádí, že dostal i jednu nečekanou podporu. Od dívky, která měla poranění obou kotníků, před ní ale dostávali přednost pacienti se závažnějším poraněním. „Když už se konečně dostala řada na ni, že by měla odjíždět, tak mi řekla: ‚Já ještě ne, odvezte támhle tu paní, ta vypadá, že to potřebuje víc.‘ A to pro mě v tu chvíli bylo takové osobní hrdinství té slečny, že zažila takový zážitek a dá přednost někomu jinému před sebou,“ sděluje.
Trestní oznámení na poslance
Příspěvků, ve kterých jejich autoři střelbu zpochybňují, projevují se nenávistně, nebo čin schvalují a vyhrožují jeho napodobením, se objevily stovky. Řadu z nich už kontaktovala policie a některé zadržela. „Těm lidem bych asi přála, aby tady seděli s námi, aby si stejně jako každý z nás zvedli sluchátko, kde pláče mladý člověk, prosí o pomoc, prosí o život,“ říká Poštová.
Policie už v případech zpochybňování či schvalování střelby jedná. „Podnětů jsme dostali stovky. Přibližně 150 z nich jsme vyhodnotili jako opravdu relevantní a v 85 případech byly dokonce zahájeny úkony trestního řízení. Zajímavostí je, že v jedenácti případech už to směřuje ke konkrétnímu pachateli,“ míní mluvčí policejního prezidia Ondřej Moravčík.
Univerzita Karlova podá trestní oznámení i na poslance SPD Jiřího Kobzu. Ten na sociálních sítích označil vraha za „produkt inkluzivního vzdělávání“. „My už na tom pracujeme a (trestní oznámení, pozn. red.) podáno bude,“ předeslala rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková.
Záchranné složky v den střelby ošetřily a do nemocnic převezly pětadvacet raněných. Čtrnácti, převážně mladým lidem, pomoci už nemohly.