Jedním z ukrajinských měst, která čelí humanitární katastrofě, je Rusy obsazený Cherson. Leží na ústí Dněpru do Černého moře. Místní proti okupantům opakovaně protestují v ulicích, vojáci okupačních sil jejich demonstrace rozhánějí střelbou. Aktuální svědectví o tom, co se v ulicích děje, pro ČT zprostředkovala Leila Selyščeva. Nebýt války, tak by nyní studovala v Praze.
Buď vás zastřelí, nebo pustí, říká studentka Karlovy univerzity uvězněná v Chersonu
Třiadvacetiletá studentka Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy Leila Selyščeva do ukrajinského Chersonu jela navštívit babičku a přátele. Město se ale stalo prvním velkým sídlem, které ruské jednotky na počátku války obsadily, a Selyščeva nyní neví, kdy se bude moci vrátit do Česka.
„Letěla jsem do Oděsy, 10. února jsem v Chersonu už byla a plánovala jsem se vrátit do Česka 27. února letadlem z Kyjeva,“ vzpomíná. Místo toho se ale setkala se zvuky, které dosud neznala – střelbou a ránami raket.
Za nejhorší den považuje úterý 1. března, kdy ruské jednotky vstoupily do města. „Byla hrozná střelba a výbuchy a trefili panelák, který byl v naší ulici,“ vypráví. Se sousedy se běželi schovat do sklepa. „Seděli jsme tam asi pět hodin, byla hrozná zima. Jen jsme poslouchali výbuchy kolem a modlili se, aby to nebylo horší,“ popisuje.
V Praze žije od patnácti let, loni na zdejší konzervatoři ukončila studium oboru muzikál. V dubnu má začít zkoušet první představení. Zatím se do českého hlavního města, kde na ni a babičku čeká matka s bratrem, prý vrátit nejde. „Je to padesát na padesát. Taková ruská ruleta. Nevíte, jestli vás někdo zastřelí, nebo pustí,“ vysvětluje. Čeká proto, až bude cesta z Chersonu bezpečnější.