Nikola Reindlová

Editoři překračují kabely od kamer, za kterými si technici zkoušejí nejlepší možné úhly, režisér se domlouvá s osvětlovačem a moderátor Jiří Václavek si za bílým stolkem s počítačem polohlasem předčítá scénář. Ve zrekonstruovaném studiu 6 v budově zpravodajství ČT to šumí a je tu trochu těsno. Za malou chvilku režie pustí znělku, kterou diváci Čtyřiadvacítky ještě neznají, a odstartuje tak další pilotní díl nového pořadu 90' – Devadesátka.

Ropní magnáti dostali od ekonomiky jedinečnou možnost - mohou si vyzkoušet, jaké to bude s jejich byznysem za několik málo desítek let. V době, kdy bude Země teplejší a tlak na útlum fosilních paliv daleko větší než dnes. Nastat by totiž mohl podobný stav jako letos, kdy cena ropy spadla na méně než polovinu své loňské hodnoty a nadbytečná surovina doslova zaplavila trh.

Tisíc ran bičem, několikaleté vězení, pokuty, zákaz vycestovat za hranice – jakou sílu může mít napsané slovo, poznali na vlastní kůži blogeři, novináři a lidskoprávní aktivisté po celém světě. A důvodem může být jediný klik na internetu. Stačí třeba sdílet nevhodný článek na Facebooku a člověk může skončit za mřížemi na několik let. Saúdskoarabský bloger Raíf Badáví dostal za kritiku tamní společnosti desetiletý trest za mřížemi, pokutu v přepočtu přes šest milionů korun a k tomu tisíc ran bičem. Česká pobočka organizace Amnesty Internation dnes ponese na saudskoarabskou ambasádu petici proti tomuto rozhodnutí.

Měli ho všichni – nacisty vytetované identifikační číslo na předloktí, které dokázalo mávnutím proutku smazat lidský příběh, tvář i vzpomínky. Do koncentračního tábora už neodjížděl konkrétní člověk, pouze číslo. Alespoň pro nacisty. Dnešní svět internetu, aplikací a sociálních sítí ale propojuje všechno se vším a tak si i často anonymní tváře obětí holocaustu nacházejí cestu zpět ke svým příběhům.

Praha – „Cítím se být podveden,“ píše neúspěšný kandidát do Senátu Stanislav Štech na stránkách dnešního Práva. Po Praze 5 jsou totiž jeho předvolební plakáty na lavičkách přelepeny hesly, na kterých vyjadřuje do druhého kola podporu kandidátovi za ODS Pavlu Žáčkovi. Ale to podle něj není pravda. Prorektor Univerzity Karlovy Štech sice kandidoval jako nezávislý za ČSSD a sociální demokracie posléze ve druhém kole podpořila Žáčka, ale on sám se postavil naopak za dalšího postupujícího Václava Lásku (KDU-ČSL a SZ). Kdo tedy lavičky přelepil?

Praha – Dnes je tomu přesně 85 let, kdy lidé poprvé vstoupili do chrámu svatého Víta na Pražském hradě. Základní kámen byl sice položen už Janem Lucemburským ve 14. století, ale definitivní podobu dala katedrále až dostavba v 19. a 20. století. I když se tedy vysvěcení a oficiálního otevření dočkala církevní stavba po téměř 600 letech, podporovali ji finančně často i samotní panovníci. Uvědomovali si, že nejde o ledajaký kostel, ale o symbol českého království, kde budou jednou pohřbeni i oni, a zůstanou tak navždy součástí české historie. Symboliku chrámu ostatně přijali i naši novodobí politici. Nejen ti demokratičtí, ale i ti komunističtí.

„Stihneme to!“ Stihnou? Opravdu? Přesvědčil je. Zatímco další uprchlíci se cpali zoufale do tunýlku, Bařina už stříhal další ostnatý drát. Klepala se mu ruka tak, že v ní nedokázal udržet kleště. Nedokáže přestřihnout obyčejný drát! Naštěstí hned přišel jak na to. Nůžky položil na druhou ruku a posouval je pomalu až k drátu. Pak stříhl. Šlo to. Ale kamarádi nebudou čekat. Vrhnou se do drátů hlava nehlava, vyjdou z nich doškrábaní, celí od krve, ale živí. To byla poslední překážka. Píše se rok 1985 a Václav Bařinka a jeho tři kamarádi právě překročili obávanou železnou oponu. I o nich jsou Příběhy železné opony – cesty ke svobodě.