Jaromír Bosák

Tak tedy finále. Už jako kluk, který čítal velké fotbalové příběhy, jsem si přál aspoň jednou se na legendární stadion v Riu podívat. V předešlých dnech se mi tenhle sen splnil hned třikrát, počtvrté to bylo s finálovou náladou. Na Maracaná jsme mířili společně se zástupy argentinských a německých fanoušků, kteří našli silnou podporu mezi domácími příznivci, protože Argentince v Brazílii nikdo moc nemusí. Taková je zdejší rivalita.

Na mistrovství světa se zjevně ukazuje, že pravidelný, nebo třeba i nepravidelný, přesto však stále sex může mít výrazný vliv na výkonnost jedince. Vedení všech osmi týmů, které se kvalifikovaly do čtvrtfinále, hráčům příjemné chvilky s partnerkami nezakazovala, ba naopak.

V Brazílii nejspíš začaly prázdniny nebo doba dovolených podobně jako u nás doma. Zatímco při naší první návštěvě Salvadoru jsme strávili v autech několik hodin při minimálních poskocích, tentokráte trval přesun mezi hotelem a stadionem kolem třiceti minut. Silnice průjezdné, žádné dlouhé fronty, to se to potom cestuje.

Belo Horizonte se proměnilo v město duchů. Už když jsme odjížděli na stadion, což bylo kolem půl desáté, nebylo na ulicích k vidění mnoho zdejších obyvatel. A pár minut před začátkem prvního osmifinále už teprve ne. To před stadionem bylo živo.

Dnes bych chtěl popsat cestu z letiště v Sao Paulu na stadion. Takže, je čtvrt na dvě a já stojím na letišti. Teď jen najít auto firmy Match Connection a tradá na stadion. Po obvyklých minutách čekání, než pracovnice společnosti sežene řidiče a dlouze s ním pohovoří, se tento objevil. Se šťastným úsměvem ve tváři a absolutní neznalostí angličtiny. To je nejčastější zdejší kombinace.

Maracaná. Kdo by se nechtěl zrovna sem podívat? Asi nejznámější fotbalový stánek má bohatou historii a nejspíše i budoucnost. Postaven byl pro MS 1950, které bylo nakonec tak smutné pro Brazilce, protože ve finále prohráli zrovna s Uruguayí. Finále tu tehdy sledovalo 199 854 diváků, což je dodnes nepřekonaný rekord v návštěvnosti jednoho zápasu. Rekord, který zůstane navěky zapsán do fotbalového dějepisu, protože dnes už se nestaví stadiony s tribunami ke stání, povinné jsou sedačky, fotbalové stavby musí splňovat přísná bezpečnostní opatření. Není proto divu, že se na zrekonstruované Maracaná vejde pouze 79 000 lidí, což z něj pořád dělá největší stadion v Jižní Americe.

Třetí přenos mi postavil do cesty výběry Německa a Portugalska. To zní dobře. Soupisky jsou plné zvučných jmen, byť třeba Němcům bude asi hodně chybět nová shooting star – zraněný Marco Reus. Poničit si kotník v posledním přípravném zápase před mistrovstvím světa, to zamrzí.