Praha - Rok 1989 znamenal konec vlády komunistů ve střední a východní Evropě. Ke konci komunistického režimu v Československu určitou měrou přispěl i legendární projev tehdejšího generálního tajemníka ÚV KSČ Milouše Jakeše v Červeném Hrádku. Projev plný nechtěného humoru, který se přes Svobodnou Evropu dostal na veřejnost, zazněl 17. července 1989 v místním kulturním domě. První muž země zde ve vystoupení plném nesmyslů, sebelítosti a útoků na opozici fakticky deklaroval, že komunistická strana a nomenklaturní aparát je na konci svých sil. Z Jakešova vystoupení pochází i známé heslo listopadových demonstrací „Nechceme kůl v plotě“. Česká televize v rámci speciálního projektu ke 20 letům svobody odvysílala 17. července na ČT24 pořad, který se věnoval právě Jakešově projevu v Červeném Hrádku.
Jakeš v Červeném Hrádku přiznal, že se cítí jako kůl v plotě
Přesto, že se Jakešovo vystoupení do televize nedostalo, Československá televize byla na místě a záznam se podařilo propašovat ven. Nahrávka se dostala i do rukou Alexandra Vondry, který se rozhodl, že tento projev musí jít za každou cenu mezi lidi. A tak nejprve audiokazeta a později i videonahrávka Jakešova vystoupení kolovala po celé zemi.
Pravověrní soudruzi netušili, že jde o historický okamžik
Do Červeného Hrádku si tehdy Jakeš sezval předsedy okresních výborů strany, aby s nimi otevřeně pohovořil o ožehavých problémech společnosti, neboť usoudil, že je třeba mobilizovat kádry strany. Tehdy mimo jiné řekl: „Taky oni mezi sebou, když mluví, tak mezi nimi jsou řeči jako Havel na Hrad. Takhle jsou ti lidé bohorovní…A máme-li tedy my toto, centrálně jako ústřední výbor rozmotávat? V tom musíte vy pomoct, aby ten Havel pocítil, že ho lidé zezdola kritizují.“ V kulturním domě se tehdy shromáždili všichni pravověrní soudruzi z celého Plzeňska. Nikdo z nich však netušil, že jde o historický okamžik.
„Soudruzi, ten udělal chybu, každej z nás udělal nějakou chybu, ale vždycky: Čí je to vláda? Komunistická, byla, je a bude!“ Jakeš se však ukrutně mýlil. Za pět měsíců komunistický režim v Československu padl a zčásti i kvůli tomu, že nahrávka jeho projevu ze zasedání unikla na veřejnost. Komunistický režim byl tehdy reprezentován právě Miloušem Jakešem, tudíž tento projev podle historika Petra Blažka znamenal velkou delegitimizaci celého režimu. Svědčí o tom i skutečnost, že odkazy na tento projev se objevovaly i na listopadový demonstracích.
Některé nezapomenutelné výroky
V médiích se tehdy mnoho z jeho projevu neobjevilo
Podle zpravodajství ČTK Jakeš za nejdůležitější označil dobré plnění a splnění plánu letošního roku a přípravu na úspěšný přechod do nových hospodářských podmínek. „To se neobejde bez řady problémů, které bude třeba za pochodu řešit. Lidé však musí vidět, že v čele tohoto zápasu stojí komunisté, že je to strana, která jako bojová síla orientuje společnost správným směrem. Aktivizace komunistů je také smyslem přípravy a průběhu výročních členských schůzí i celého období před XVIII. sjezdem KSČ. Ne slovy, ale konkrétními činy upevníme socialismus.“ Pouze takové citace se oficiálně dostaly na veřejnost.
Kde leží onen slavný Hrádek?
Proslavený Červený Hrádek přísluší k městskému obvodu Plzeň 4. V posledních letech se z něj stala jedna z nejvyhledávanějších bytových lokalit v regionu. Z kulturního domu, ve kterém před 20ti lety Miloš Jakeš řečnil, se stal pomník totality, který je úřadům i mnoha zdejším obyvatelům trnem v oku. Původní sál, kam si Jakeš sezval předsedy okresních výborů, strany se změnil k nepoznání. Pár let zde byla umístěna diskotéka. Nyní je objekt v pronájmu technického družstva.
Vondra: Kůl v plotě mám na svědomí já
Jakeš později naznačil, že únik nahrávky zrežírovala StB. „Moje vystoupení v Červeném Hrádku, v němž jsem odpovídal na spoustu dotazů, bylo už všelijak interpretováno,“ uvedla v roce 2005 MF Dnes. „Ale nebylo to nějaké připravené vystoupení, to byla diskuse. Nebyl to referát. Z toho potom na videonahrávku vybrali, co se jim hodilo, přeřeky a tak a udělali z toho velikou záležitost, která měla zdiskreditovat mě i komunistickou stranu. Vnitřní nepřátelé té diskuse zneužili,“ vzpomínal tehdy Jakeš s tím, že za vším stojí tajná služba.
Chat s Antonínem Dekojem
U zvěčnělého Jakešova projevu byl v roce 1989 také vedoucí přenosového vozu Československé televize Antonín Dekoj - muž, který zná fakta okolo „zmizení“ této nahrávky. Antonín Dekoj odpovídal na chatu ve středu 15. července.
Skutečnost ale byla pravděpodobně úplně jiná. Svůj díl „viny“ na zveřejnění Jakešových slov přiznal v roce 2006 bývalý disident Alexandr Vondra. „Na jaře osmdesát devět mi ten Červený Hrádek přinesl překladatel Pepík Vohryzek. Jestli si to prý nechci poslechnout. Tak jsem si to poslechl a řekl si, že tohle musí ty vysílačky okamžitě dennodenně vysílat,“ tvrdí Vondra. „Napsal jsem dopis Milanu Schultzovi do Svobodné Evropy, zabalil jsem tu kazetu a poslal mu to. Kdo tu kazetu pustil, nevím,“ dodal.
Jakešův projev se k uším veřejnosti dostal skrze Svobodnou Evropu. Jedním ze členů posádky přenosového vozu, který zprostředkovával projev, byl i pozdější šéf televizních odborů Antonín Dekoj. „To je takový silný slovo, kdybych řekl, že já,“ brání se nicméně Dekoj nálepce muže, díky kterému projev unikl. Nicméně přiznal, že v přenosovém voze byl Jakešův tajemník, který chtěl odebrat záznamové pásky. Ten první vzal, podruhé ale zřejmě skočil na lest: „Ten pásek fyzicky byl tak, že se jaksi přemotal na jinou stranu, a odevzdal se pásek čistý,“ vzpomínal Dekoj. Později odevzdal pásek režiséru Polákovi.
"Neberte to, prosím, jako bůhvíjakou konspirační akci. Byla to okamžitá reakce na nabubřelost dohlížejícího estébáka, který mi kladl na srdce, že ON si ten záznam odnese…. tak si ho odnesl. Nebo ne?? Samozřejmě, že ne. Detaily provedení, promiňte, si ponechám pro sebe, neboť při pohledu na politickou scénu by se mi podobný fígl mohl ještě hodit," upřesnil na chatu na portálu ČT24 Dekoj.
Archivní záznamy ČT uvádějí, že 17. července šel z Červeného Hrádku přenosem na Kavčí Hory pouze zvuk. Ten někdo stáhl na magnetofonovou kazetu, která se dostala k literárnímu kritikovi Josefu Vohryzkovi a od něj k disidentovi Alexandru Vondrovi.
