Madagaskar je obdobou biblické Rajské zahrady, unikátním a světově nenahraditelným ekosystémem. Více než devadesát procent jeho rostlinných i živočišných obyvatel se vyskytuje pouze na tomto ostrově. Pro vědce je tak ideálním místem pro studium toho, jak funguje evoluce na podobných izolovaných místech. V rámci bádání ovšem došli i k poněkud znepokojivému zjištění – ohledně toho, jak dlouho by obnova takto bohatého ekosystému trvala.
Madagaskar byl součástí africké pevniny až do doby před 150 miliony lety, před 80 miliony let se oddělil také od indického subkontinentu. Pak už se na něj (ani z něj) většina organismů nedokázala dostat – a život si tedy šel vlastní cestou.
A protože má velmi různorodé geografické podmínky, získal ostrov obrovské bohatství životních forem, jaké se nikde jinde nenajdou.
Skvělá izolace fungovala desítky milionů let, pak se ale na ostrov dostal organismus, který rovnováhu změnil. Homo sapiens během krátké doby ukázal, jak křehká tato rovnováha byla. Lidská činnost poškodila, podle mnohých nenávratně, zaběhnutá nepsaná pravidla, takže rostlinné i živočišné druhy ztrácejí svá přirozená stanoviště. A do toho na konci dvacátého století přišla navíc změna klimatu.
Důsledkem je, že více než 120 z 219 známých madagaskarských druhů savců je ohroženo, včetně 109 druhů lemurů. Všem těmto zvířatům hrozí vyhynutí; více než padesát procent savců žijících na Madagaskaru je už nyní zapsáno na Červeném seznamu ohrožených druhů Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN).
Svět po vymření
Věda se většinou nevěnuje otázce „co by, kdyby“ – tentokrát to ale vědci udělali. Ve studii, která vyšla v časopise Nature Communications, se její autoři zaměřili na to, jak dlouho by trvalo, než by se Madagaskar po vyhynutí svých původních obyvatel znovu zaplnil novými soubory savců, které by tvořily podobně pestrý a bohatý ekosystém, jako je ten současný. Trvalo by to podle nich mnohem déle než u jiných ostrovů, například v Karibiku – a to nejméně 23 milionů let. U menších ostrovů je to přitom průměrně „pouhých“ 1,6 milionu let.
„Je naprosto jasné, že existují celé linie unikátních savců, které se vyskytují pouze na Madagaskaru a které už buď vymřely, nebo jsou na pokraji vyhynutí. Pokud nepřijmeme okamžitá účinná opatření, Madagaskar ztratí 23 milionů let evoluční historie savců – což znamená, že celé linie, které jsou na Zemi jedinečné, už nikdy nebudou existovat,“ uvedl ve svém prohlášení spoluautor studie Steve Goodman.
Rychlá evoluce i vymírání
Ostrovy, jako je Madagaskar, jsou evolučně zajímavé v tom, že tyto procesy na nich probíhají mnohem rychleji než mimo ně. Jenže stejně rychlejší je tam také vymírání.
Ve studii vytvořil mezinárodní tým madagaskarských, evropských a amerických vědců soubor dat o všech známých druzích savců, kteří na Madagaskaru koexistovali s lidmi za posledních 2500 let. Nalezli 219 druhů savců žijících v současnosti a navíc dalších 30 druhů, které za poslední dvě tisíciletí vyhynuly, včetně lemura velikosti gorily.
Vědci sestavili genetické rodokmeny, které ukazují, jak jsou si všechny tyto druhy příbuzné a jak dlouho trvalo, než se vyvinuly ze společných předků. Z toho pak byli schopni zjistit, jak dlouho trvalo, než se tato biodiverzita vyvinula – a to se stalo podkladem pro kvalifikovaný odhad, jak dlouho by evoluci trvalo „nahradit“ všechny ohrožené savce, pokud by vyhynuli.
Obnovení rozmanitosti savců žijících na souši, kteří již vyhynuli, by trvalo zhruba tři miliony let. Modely naznačují, že pokud by vyhynuli všichni v současnosti ohrožení savci, trvalo by obnovení této úrovně rozmanitosti mnohem déle, nejméně 23 milionů let. Jak by tato obnova vypadala, samozřejmě vědci neví, evoluční podmínky a tlaky by totiž byly jiné než ty v minulosti – a proto by byl i jiný výsledek. Návrat k současným druhům by byl ale v každém případě nemožný.
„Už dříve jsme věděli, že Madagaskar je úžasným místem biologické rozmanitosti, ale tento nový výzkum dokládá, jak cenná tato rozmanitost je. Naše výsledky podtrhují potenciální přínosy ochrany přírody na Madagaskaru z nové evoluční perspektivy,“ uvedl spoluautor studie Luis Valente.
