Na jaře proběhlo v poušti v Utahu cvičení americké armády. Od těch běžných se dost zásadně lišilo: nezaměřilo se totiž na simulaci současné války, ale na vojenský konflikt blízké budoucnosti. Základním tématem bylo, jak by mohli vojáci za pár let koordinovat své bojové schopnosti s roji dronů.
Americká armáda otestovala roje dronů, které operují jako vlčí smečky
Cvičení EDGE 22 (Experimental Demonstration Gateway Exercise) skončilo v polovině května. Armáda v něm testovala na základně Dugway Proving Ground zbraň, kterou řada vojenských teoretiků pokládá za nejúčinnější vojenský nástroj budoucnosti – takzvané vlčí smečky neboli roje dronů. Protože jednu a stejnou funkci může zastávat rovnou několik strojů, vyřazení jednoho nebo dvou neznamená pro roj žádné riziko.
Hlavní problém spočívá v koordinaci strojů a jejich sladění s živými vojáky na bojišti. A přesně to americká armáda testovala v reálných podmínkách utažské pouště.
Cvičení zahrnovalo čtyři roje po sedmi bezpilotních letounech, zásadní změnou oproti minulosti bylo, že každou takovou smečku ovládal jediný lidský operátor. Schopnost řídit tolik dronů jediným lidským velitelem je významným krokem k tomu, aby se roje dronů staly životaschopným válečným nástrojem.
Řízení dronů jako roje umožňuje jednomu veliteli vykonat práci, kterou by dříve muselo vykonat sedm pilotů. To armáda označuje jako „vlčí smečku“ – také ona totiž poslouchá jednoho vůdce a přes částečnou autonomii se při lovu řídí jeho příkladem.
Na EDGE 22 vojáci 82. výsadkové jednotky vypouštěli roje ve čtyřech vlnách: nejprve průzkumnou vlnu, pak druhou průzkumnou vlnu určenou k zahlcení nepřátelské schopnosti sledování a detekce, následovala třetí vlna se zbraněmi (nebo drony, které mohly řídit dělostřelectvo a rakety) a čtvrtá vlna, která prováděla vyhodnocení po bitvě, tedy jakýsi průzkum v opačném gardu.
Pod dohledem světa
Cvičení se kromě příslušníků americké armády účastnili i vojáci z Kanady, Itálie a Německa a sledovali ho pozorovatelé z dalších tří evropských zemí a Austrálie.
Armáda drony vypouštěla z vrtulníků i nosičů namontovaných na nákladních vozidlech. Roj, který lze vyslat na oblohu z pozemních vozidel, umožňuje armádě operovat s průzkumem nad hlavou, i když v blízkosti nelétají žádná spřátelená letadla. Tím, že byly drony nasazeny také z vrtulníků, se ukázalo, že roje mohou pokrýt nejen dodatečný průzkum před vzdušným útokem, ale že mohou samy vyletět a zachytit první nepřátelskou protiletadlovou palbu, čímž vyčerpají zásoby raket dříve, než se letadla s posádkou přiblíží.
Při cvičení se využily drony typu ALTIUS 600, které vynikají tím, jak modulární jsou. Díky tomu mohou být pro každou misi vybavené speciálním zařízením a výzbrojí, jež nejlépe odpovídají parametrům jejich úkolu. Jednou to mohou být rušičky signálu nebo protidronové zbraně, jindy lepší senzory pro sledování nepřátel v noci, anebo třeba výbušniny, takže se z letadla stane sebevražedná střela – podobně jako fungují například na Ukrajině používané drony Switchblade.
Podle vyjádření armády dopadlo cvičení úspěšně, stroje ukázaly, že taktika vlčí smečky funguje a cíle byly během operací zničené podle plánu.
Drony jsou vyzkoušenou zbraní, která mění zaběhlá pravidla válčení
Bojové drony nejsou v žádném případě nástroj, který by využívaly jen USA. Kromě pravidelných armád mnoha států je s úspěchem používají i nepravidelné a povstalecké jednotky po celém světě. Ty si mnohdy dokázaly upravit komerčně prodávané letouny k překonávání protivzdušné obrany nepřítele. Drony totiž bývají tak malé, že mohou unikat radarům, navíc létají nízko nad zemí, takže se pohybují v radarovém stínu.
Typickým příkladem takového útoku je nálet dronů ovládaných povstalci na ruskou leteckou základnu v Sýrii roku 2018.
Roj jako budoucnost
Až na výjimky nebylo možné v minulosti vést útoky, aniž by armáda vystavila vlastní vojáky riziku protiútoku nepřátelských sil. Drony ale přesně tohle umožňují – a navíc jsou tak laciné a snadno sehnatelné či opravitelné, že většina zbraní, jež se proti nim dají nasadit, jsou výrazně dražší než ony. Už jen to vyčerpává zdroje protivníka. A přesně tímto způsobem využívají drony obě strany konfliktu na Ukrajině.
Roje, ze své podstaty složené z více letadel, činí z dronů hrozbu, kterou je ještě obtížnější zvládnout. I když je roj tvořen pouze několika drony, které provádějí průzkum, sdílení dat mezi nimi a lidskými operátory by mohlo umožnit, aby jeden průzkumník poskytl přesné souřadnice pro zaměření celé dělostřelecké baterie.
„U dronů vidíme, že ještě více rozšiřují náš dosah. Musíme se ujistit, že naše koncepce jsou v souladu s touto technologií, a ujistit se, že když se naše drony mohou dostat tak daleko, můžeme tak daleko komunikovat, můžeme tak daleko vnímat, můžeme tak daleko operovat,“ uvedl generálmajor Walter „Wally“ Rugen v tiskové zprávě, v níž cvičení zhodnotil jako úspěšné.
Americká armáda se chce dronům operujícím ve vlčích smečkách v dalších letech věnovat mnohem více, a to ať už jde o jejich vývoj a vylepšování, ale také co se týká možnosti jejich využití a koordinace s nejrůznějšími složkami pozemního vojska, letectva nebo námořnictva či námořní pěchoty. Neopomíjí ale ani další zásadní složku – tedy schopnost vlastních jednotek se přesně proti takovým zbraním účinně bránit.
