Prognózu Parkinsonovy choroby a vhodnou léčbu umějí vědci stanovit podle typu řečové poruchy pacienta. Výzkumníci z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (1. LF UK) a Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického (ČVUT) pomocí speciálního počítačového softwaru identifikovali u nově diagnostikovaných pacientů tři typy těchto poruch.
Neurodegenerativní Parkinsonovu nemoc způsobuje ztráta mozkových buněk, které produkují dopamin, látku, jež přenáší nervové impulzy. Podle Petra Duška z Neurologické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze trpí poruchou řeči až 90 procent pacientů a neurologové díky tomuto příznaků dokážou nemoc poznat už v počátcích.
„Poruchy řeči v časné fázi nemoci pacienty příliš neobtěžují, ale postupně se řeč u některých z nich může stát nesrozumitelnou,“ vysvětlil.
Ve studii vědci sledovali 111 nově diagnostikovaných pacientů, kteří absolvovali test složený z několika řečových úloh. Nahrávky vyhodnotil software vyvinutý na ČVUT podle jejich intonace, kvality hlasu, artikulace a řečového tempa. Poruchy řeči pak rozdělili do tří podskupin.
„Čistě porucha prozódie, tedy zejména snížená hlasitost a monotónnost řeči, je patrná prakticky u všech nových pacientů s Parkinsonovou nemocí, kteří už trpí nějakou poruchou řeči. Snížená kvalita hlasu, jeho hrubost, se objevuje přibližně u jedné třetiny nově diagnostikovaných pacientů. Artikulační porucha, tedy porucha výslovnosti, kdy se snižuje rozsah pohybu jazyka a rtů, se pak objevuje spíše v pozdějších stadiích Parkinsonovy nemoci,“ popsal Dušek.
V hlavní roli dopamin
Po roce sledování lékaři zjistili, že léčba zafungovala u pacientů s různými řečovými poruchami rozdílně. Nejúčinnější byla léčba u pacientů s hlasově-prozodickou poruchou, tedy sníženou kvalitou hlasu, zlepšily se u nich i další pohybové projevy. Mírně se zlepšili pacienti se sníženou hlasitostí a monotónností řeči, naopak u lidí s problémy s artikulací zlepšení nenastalo.
„Dle naší hypotézy je hlasově-prozodická porucha hlasu způsobena ztuhlostí svalů ovládajících hlasivky a hrtan v důsledku nedostatku dopaminu. Doplněním dopaminu do mozku se tento deficit zmírní, což vede k opětovnému uvolnění svalů a zlepšení řeči,“ shrnuje Dušek. Poruchu artikulace pak zřejmě nezpůsobuje nedostatek dopaminu, ale rozsáhlejší degenerace motorických oblastí v mozku, na léčbu dopaminem proto nereaguje.
