Sázení lesů a ochrana těch stávajících jsou klíčové faktory pro ochranu lidstva před příliš velkou změnou klimatu, ukazuje nový výzkum. Až doposud totiž vědci nebyli schopni do modelů zahrnout vliv oblaků, které nad lesy vznikají.
Vysazování nových lesů je ještě účinnější zbraní proti změnám klimatu, než se předpokládalo, ukázal výzkum
Sázení stromů a obnovování lesů patří k nejjednodušším a přitom „nejpřirozenějším“ řešením klimatických problémů. Jenže popsat vliv stromů na teplotu ovzduší je mnohem složitější, než se na první pohled zdá.
Jak konstatovala nová zpráva Mezivládního klimatického panelu zveřejněná v pondělí 9. srpna, planeta Země se otepluje kvůli vyššímu množství skleníkových plynů, které se uvolňují do atmosféry vlivem lidské činnosti. A protože stromy v sobě mohou tento přebytečný uhlík vázat, nabízí se sázet vyšší množství stromů – to by mělo uhlík pohlcovat a Zemi ochlazovat.
Jenže tato úvaha nemusí být správná, varuje množství studií. Existuje totiž i teorie, že sázení lesů ve středních zeměpisných šířkách (tedy například v Severní Americe nebo Evropě) by mohlo naopak způsobit rychlejší oteplení planety. Lesy totiž pohlcují velké množství slunečního záření, protože mají nízké albedo – tak se označuje míra schopnosti povrchu odrážet sluneční světlo. V tropech je nízké albedo kompenzováno vyšší absorpcí oxidu uhličitého hustou celoroční vegetací. V mírném podnebí by ale zadržované sluneční teplo mohlo vyvážit jakýkoli ochlazující účinek, který by lesy poskytovaly díky odstraňování oxidu uhličitého z atmosféry.
Výjimka ve výjimce
Působí to složitě – jenže ve skutečnosti je to ještě složitější – nová studie vědců z Princetonské univerzity totiž zjistila, že tyto obavy opomíjejí klíčový faktor – mraky. Ve výzkumu, který vydali v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, uvádějí, že hustější formace mraků spojené s lesnatými oblastmi znamenají, že zalesňování je s velkou pravděpodobností při ochlazování zemské atmosféry ještě účinnější, než se dosud předpokládalo.
„Hlavní věc je, že nikdo nevěděl, jestli je vysazování stromů ve středních zeměpisných šířkách dobré, nebo špatné – a to kvůli problému s albedem,“ uvedl autor práce Amilcare Porporato. „Jenže když vezmeme v úvahu, že mraky se častěji tvoří nad zalesněnými oblastmi, pak je výsadba stromů na velkých plochách výhodná a měla by se cíleně provádět pro klimatické účely.“
Mraky mají totiž přes den na Zemi ochlazující – i když přechodný – účinek. Kromě toho, že oblaka přímo blokují dopad slunečních paprsků na zemský povrch, mají navíc vysoké albedo, podobně jako led a sníh. Moderní klimatologie s nimi má ale problém: vzhledem k jejich nestabilitě a proměnlivosti se jen těžko studují a ještě hůř zahrnují do různých klimatických modelů – proto bývají mnohdy vynechávány.
Autoři výzkumu zdůrazňují, že klimatické modely podhodnocují ochlazující účinek denního cyklu oblačnosti. Už vloni oznámili, že změna klimatu by mohla vést ke zvýšení denní oblačnosti v suchých oblastech, jako je americký jihozápad, které jsou v současnosti ideální pro výrobu solární energie.
Praktické využití pro reálný život
Modely ukázaly, že nad zalesněnými oblastmi se mraky tvoří častěji než nad pastvinami a jinými oblastmi s nižší vegetací a že tato zvýšená tvorba mraků má na zemskou atmosféru ochlazující účinek. Na základě družicových dat vědci vypozorovali, že nad zalesněnými oblastmi se mraky tvoří také dříve odpoledne, což má za následek delší trvání oblačnosti a více času, kdy oblaka odrážejí sluneční záření od Země.
Tato zjištění by mohla pomoci při tvorbě strategií – vlhčí oblasti ve středních šířkách, jako je východ Spojených států nebo jihovýchodní Čína, jsou vhodné pro vysazování stromů, ale jsou atraktivní i pro zemědělství. Jedním z přístupů by bylo spojit zalesňování středních šířek s distribucí plodin odolných vůči suchu pro oblasti méně vhodné k zalesňování, uvádějí autoři studie.
