Dvojice výzkumníků z univerzity v Kentu zjistila, že želvušky jsou schopné přežít nárazy v rychlosti až 825 metrů za sekundu, tedy 2970 kilometrů za hodinu. Otestovali to tím, že nádobky naplněné želvuškami vystřelovali různými rychlostmi do písku.
Želvušky jsou schopné přežít i vystřelení z pistole. S nárazem do asteroidu by ale měly problém
Želvušky jsou drobní osminozí tvorečkové o velikosti přibližně 0,1 milimetru. Kvůli jejich vzhledu se jim říká i „vodní medvídci“. Právě takhle je pojmenoval roku 1773 německý zoolog Johann August Ephraim Goeze, který je jako první pozoroval – popsal je jako „kleiner Wasserbär“ neboli malý vodní medvěd.
O želvuškách se nejčastěji mluví v souvislosti s tím, jak odolné jsou. Někdy je tato schopnost podobná až nesmrtelnosti. Želvušky jsou schopné přežívat ve vesmíru, bez vody se obejdou až 10 let, vydrží vařicí vodu i úroveň záření, která by byla pro ostatní zvířata smrtící. A dokonce v rámci izraelského experimentu přistály na Měsíci, kde možná dodnes přežívají.
Vytvořily si řadu důvtipných mechanismů, které jim pomáhají takové extrémy vydržet. Tím hlavním je schnopnost zapouzdřit se. V tomto stavu se stočí do klubíčka, zbaví se všeho přebytečného a uloží se k „zimnímu spánku“. Autory nového experimentu zajímalo, jestli jsou želvušky schopné vydržet v tomto stavu i extrémně silné nárazy.
Výzkumníci získali dvacet želvušek, které zmrazili, čímž je uvedli do stavu podobného hibernaci. Poté želvušky vždy po dvou nebo třech jedincích vložili do válců s vodou. Válce posloužily jako náplň pro munici speciální vzduchové pistole, která byla umístěná ve vakuové komoře, v níž probíhal experiment. Vědci ze zbraně různou rychlostí stříleli do terče vyrobeného z písku.
GALERIE
Fascinující želvušky
Co zabije želvušku
Ukázalo se, že až do rychlosti 825 metrů za sekundu, což je dvojnásobek hranice rychlosti zvuku, dokázaly želvušky vystřelení i následný náraz přežít. Po uvedení do normálního prostředí se odpouzdřily a vrátily se k běžnému způsobu života. Pokud ale byla tato rychlost překročena, želvušky nepřežily. Byly roztrhány na kusy.
Výsledky výzkumu mohou vypadat jako samoúčelné, autoři experimentu ale měli jasný plán. Střelba do pískového terče měla simulovat náraz želvušek do povrchu nějakého tělesa. Výsledky ukazují, že želvušky nesmrtelné nejsou – náraz do asteroidu nebo planety by nepřežily. K těmto kolizím totiž dochází ve výrazně vyšší rychlosti, než by snesly.
Pro vědce je to silný argument proti starším teoriím, že by byli tito tvorečkové schopní šířit se vesmírem.