Unikátní objev popsal mezinárodní vědecký tým v odborném časopise Swiss Journal of Palaeontology. Paleontologové našli zkamenělinu několika prehistorických zvířat, která se navzájem požírala. Vědcům detailně přibližuje, jaké panovaly ekologické vztahy v pravěkých oceánech.
Vědci objevili druhohorní „matrjošku smrti“. Zvířata zůstala sevřená v boji o život
Zkameněliny zvířat, která spolu nějak interagovala v okamžiku, kdy uhynula, patří k těm nejvzácnějším, protože se v geologických vrstvách zachovaly jen výjimečně.
Fosílie zvířat zkamenělých těsně před tím, než byla pozřena predátorem, vědci odborně nazývají pabulit. Jeden takový objevil amatérský sběratel v německém lomu, a později ho od něj odkoupilo muzeum ve Stuttgartu – a právě tam začal výzkum.
Zkamenělina zachycuje velkého pravěkého korýše z rodu Proeryon (podobal se langustě s dlouhými tenkými klepítky), kterého právě požírá hlavonožec patřící mezi belemnity. Oba žili před přibližně 180 miliony lety, tedy v období druhohor.
Otisk zubů
Detailní analýza ukázala, že součástí fosilie je ještě další tvor, ale dochovaný jen v otisku zubů na hlavonožci. Jednalo se zřejmě o nějakého velkého predátora, autoři se domnívají, že se mohlo jednat o asi dvoumetrového žraloka Hybodus, o němž se z jiných nálezů ví, že se někdy hlavonožci živil.
Z hloubky a síly stop po žraločích zubech je zjevné, že se zakousl do hlavonožce tak, že belemnit uhynul – s korýšem stále v „ústech“. Pak společně s ním spadl k mořskému dnu, které jejich pozůstatky zakonzervovaly až do současnosti. Žralok pak odplul neznámo kam, nic dalšího se z něj nezachovalo.
