Během několika desítek let by mohli lidé v bohatých zemích v podstatě ztratit schopnost rozmnožovat se bez pomoci lékařů. Varuje před tím expertka, podle níž je na vině zejména několik skupin chemických látek.
Do roku 2045 bude většina lidí potřebovat k početí umělé oplodnění, varuje vědkyně
„Je to vážné. Pokud by snižování počtu spermií pokračovalo stejně rychle jako do roku 2017, pak by už roku 2045 měl průměrný muž nula spermií,“ tvrdí americká expertka na plodnost Shanna Swanová. „Je sice spekulativní čísla takto extrapolovat, ale nemáme důkazy, že by se trend zpomaloval. A to znamená, že většina párů bude v té době potřebovat umělé oplodnění,“ uvádí profesorka na univerzitě Mount Sinai v New Yorku.
Podle Swanové jsou hlavní příčinou stále horší neplodnosti především chemikálie, které narušují hormony v lidském organismu. Vědkyně to popsala ve své nové knize Count Down a hlavním argumentem podle ní je klesající množství spermií; během posledních čtyřiceti let se u mužů v západním světě propadlo přibližně na polovinu.
Vědkyně se obává, že si většina lidí hloubku tohoto problému neuvědomuje nebo si ji odmítá připustit – myslí si, že reprodukční krize souvisí více se životním stylem nebo odkládáním rodičovství, přitom hlavním zdrojem komplikací jsou chemické látky.
Zavádějící je podle ní to, že řada žen se obrací na umělé oplodnění proto, že mají více možností v profesním a osobním životě a po dítěti zatouží až po pětatřicítce, kdy už ale ženská plodnost rychle klesá. Když Swanová tento problém studovala, zjistila, že více dnes umělé oplodnění vyhledávají mladší ženy než ty starší – mají totiž více problémů s plodností než ty dříve narozené.
Chemie kolem nás
V rozhovoru pro britskou stanici BBC popsala profesorka Swanová i konkrétní látky, které mají na plodnost nejhorší dopad. Jde podle ní zejména o ty, které nějakým způsobem zasahují do funkcí lidských pohlavních hormonů – tedy testosteronu a estrogenu. „Mohou lidské tělo přesvědčit, že má daného hormonu dostatek a není tedy zapotřebí produkovat ho více, množství hormonu v těle pak klesá,“ uvedla.
Hlavním zdrojem obav by měly být ftaláty, chemikálie, které se používají jako změkčovadla. To znamená, že dělají umělé hmoty měkkými a pružnými, proto se objevují prakticky všude – a také se dostávají do lidských těl. Ví se o nich, že snižují testosteron a mají tedy negativní dopad na mužskou plodnost, protože snižují množství spermií. Už méně se ale ví o jejich vlivu na snižování ženského libida a příchod předčasné puberty, potratů i předčasných porodů.
Druhou látkou, která by měla být podle Swanové v centru pozornosti, je bisfenol A, který má opačný účel než ftaláty – činí plasty pevnějšími. Ten zase má v organismu podobný dopad jako estrogeny, takže primárně snižuje ženské reprodukční schopnosti. Jenže i muži, kteří jsou těmto látkám pracovně vystaveni, trpí – mají méně spermií, nižší libido a vyšší množství poruch erekce.
Ani to ale není všechno; Swanová mezi další rizikové látky počítá také hojně diskutované bromované zpomalovače hoření a některé typy pesticidů nebo herbicidů – za typický příklad pokládá atrazin, látku v EU zakázanou od roku 2005, ale v USA i jinde stále hodně používanou.
Jak chemie škodí
Významná část vlivu těchto látek probíhá, ještě když je dítě v děloze své matky – právě v době, kdy se buňky v této době rychle dělí, jsou nejvíce citlivé na změny. Tento problém je ale kumulativní: „Tělo je pak vystavené dalším v dětství, dospívání i dospělosti,“ uvádí Swanová.
Vědkyně chválí Evropskou unii, která se snaží v rámci regulace REACH řadu nebezpečných látek omezovat, naopak Spojené státy jsou na tom hůř – chemikálie jsou tam považovány za bezpečné, a tedy se ani netestují. Většina jejích závěrů a varování se týká především bohatých západních států, protože právě údaje z nich analyzovala. Ale dá se předpokládat, že stejné problémy budou řešit i rychle se rozvíjející ekonomiky Asie a Latinské Ameriky – tamní obklopení se chemií je stejné, ne-li větší než v USA nebo Evropě.
Jediným řešením je podle Swanové mnohem lepší testování a přísnější pravidla – rozhodně by se už nemělo stávat, že bude jedna nebezpečná látka jen nahrazena jinou nebezpečnou chemikálií, jak se tomu v minulosti stalo v případě ftalátů nebo zpomalovačů hoření.
