Ozonová díra nad Antarktidou se zacelila v posledních prosincových dnech, vloni však patřila k největším za posledních 40 let. Uvedla to tento týden Světová meteorologická organizace (WMO). Rozrostla se kvůli velice nízkým teplotám ve stratosféře, ze stejného důvodu se netypicky vyskytla i nad Arktidou.
Ozonová díra nad Antarktidou byla loni jedna z největších od začátku měření
Vloni se ozonová díra začala výrazně otevírat v polovině srpna a na začátku října její velikost zaznamenala nejvyšší hodnotu, když dosáhla rozlohy 25 milionů kilometrů čtverečních. Díra byla jednou z největších, nejhlubších a nejdéle trvajících za posledních 40 let, po něž se tento fenomén měří. Naopak v roce 2019 měla relativně malou rozlohu.
„Tyto dva ročníky nám ukazují, jak se může díra v ozonu meziročně měnit, a pomáhají nám pochopit, jaké faktory přispívají k velikosti, trvání a závažnosti (díry v ozonu),“ uvedla Oxana Tarasovová z WMO. Podle ní je i nadále zásadní dodržovat Montrealský protokol z roku 1987, který v zásadě zastavil emise látek ničících ozon.
Vývoj ozonové díry nad Antarktidou má sezonní charakter. Díra se nejvíce otevírá během jižního jara (od srpna do října) a zaceluje se během léta na konci kalendářního roku. Narušení ozonové vrstvy totiž souvisí s teplotami ve stratosféře, to znamená ve výšce deseti až 50 kilometrů od zemského povrchu, kde se nachází.
Když teplota ve stratosféře klesne pod minus 78 stupňů, začínají se vytvářet takzvaná perleťová oblaka, díky kterým se uskutečňují chemické reakce, které ozon ničí. Vloni byly dlouhodobě zaznamenány ve stratosféře nízké teploty, což napomáhalo vzniku těchto mraků. Z podobných důvodů se vloni v dubnu otevřela díra v ozonové vrstvě i nad Arktidou, což je neobvyklé.
Mezinárodní zákaz pomohl
Ozonová vrstva chrání živé organismy na planetě před ultrafialovým slunečním zářením. Postupné narušování její tloušťky vedlo podle odborníků k nárůstu rakovinných, kožních a očních onemocnění i k dalším negativním důsledkům.
Na pólech nastal v 80. letech 20. století obzvlášť rychlý úbytek ozonu. Situace se ale zlepšila díky Montrealskému protokolu z roku 1987, jenž prakticky zastavil výrobu látek, které ozonu škodí. Zejména freony se masově používaly třeba jako nosné plyny v tlakových sprejích nebo jako chladicí média v ledničkách. V posledních letech vědci zaznamenali posílení ozonové vrstvy ve stratosféře.