Mobilní aplikace k trasování covid-pozitivních pacientů nemohou zcela nahradit další opatření, jako jsou například roušky nebo sociální distanc, jejich používání má ale výrazný potenciál pro nižší šíření nákazy. Vyplývá to z nové studie, na které spolupracovala Oxfordská univerzita a Google; tvrdí, že pokud by se aplikace rozšířily aspoň do patnácti procent populace, klesl by počet mrtvých o jedenáct procent.
Pokud by covidové aplikace používalo 15 procent lidí, umíralo by o 11 procent lidí méně, ukázal model z Oxfordu
Jednou z otázek, které se během koronavirové pandemie řeší nejvíc, je účinnost a vůbec smysl různých aplikací, které jsou součástí takzvané chytré karantény. Zatímco několik zemí na ně nedá dopustit, ve většině světa se zatím nerozšířily natolik, jak jejich tvůrci doufali – a hygienici je také příliš nepoužívají.
Vědci z Oxfordu nyní zkusili vymodelovat, jaký dopad by rozšíření aplikací na vývoj pandemie mohlo mít. Nová studie, na níž spolupracovali se společností Google, chtěla získat na základě epidemiologických dat odpověď na prostou otázku: Mají korona-aplikace smysl, anebo jde jen o vyhozené peníze?
Podle této práce aplikace pomáhají v řadě ohledů: jejich používání snižuje množství nakažených, počet hospitalizací i úmrtí – a to i pokud je používá jen malé množství lidí. Vědci se podle odborného časopisu MIT Technology Review domnívají, že tato technologie by mohla fungovat jako doplnění k dalším opatřením – rouškám, sociálnímu distancování nebo klasickému manuálnímu trasování, jaké používají epidemiologové po celém světě.
„Hlavním poučením z této studie je, že digitální trasování kontaktů je součástí balíčku opatření proti covidu,“ uvedl spoluautor práce Rob Hinch z Oxfordu. „I když jsou méně rozšířené, přesto mohou značně prospět. Je důležité začít je chápat jako jeden z klíčových pilířů balíčku zásahů,“ dodal.
Zatímco v počátku pandemie se o digitálních řešeních spíše hovořilo, v současné době jich už existuje celá řada, a to jak univerzálních, tak i lokálních. Apple i Google nedávno oznámily, že zdravotnické služby mohou využívat jejich technologie, aniž by to vyžadovalo existenci konkrétních aplikací.
Co zjistil výzkum
Autoři výše zmíněné studie pracovali s daty o pandemii za několik měsíců v oblasti tří okresů ve státě Washington v USA. Vytvořili na základě tamních údajů množství scénářů, které modelovaly, jaký dopad na kontrolu pandemie by mělo, kdyby digitální technologie používalo 15 až 75 procent lidí.
Výsledky této zatím nerecenzované práce ukázaly, že pokud by 75 procent lidí (tedy prakticky všichni majitelé chytrých telefonů) začalo tyto aplikace využívat, snížilo by to množství úmrtí o 78 procent a infekcí o 81 procent. Relativně dobré výsledky by ale měl i opačný scénář, tedy minimální analyzované využívání aplikací jen 15 procenty lidí – to by znamenalo o 11,8 procenta méně úmrtí a o 15 procent méně nakažených.
Autoři tohoto modelu se domnívají, že by mohl vnést více jasno do role, jakou mají technologie ve zvládání současné pandemie. Ta se totiž rychle mění, od počátečního „technologie nás zachrání“ po pozdější „technologie jsou k ničemu“.
Doposud totiž neexistoval kvalitní výzkum, který by potenciál digitálních technologií popsal. Například oxfordská studie z dubna 2020 hovořila o tom, že aby měly aplikace vůbec nějaký smysl, muselo by je využívat nejméně 60 procent lidí. Taková pokrytí zatím nemá žádná z aplikací, takže mnoho expertů ztratilo k digitálním řešením důvěru.
Už zmíněná práce z jara ale naznačovala, že i menší úroveň pokrytí aplikacemi může zachraňovat životy, jen to tehdy autoři pečlivě nepřevedli na jasnou řeč čísel. Nedávný výzkum vědců z University College v Londýně to potvrdil: podle něj mohou digitální nástroje sloužit jako účinný doplněk dalším epidemiologickým opatřením.
Ideálním prostředkem využívání aplikace je podle oxfordské studie kombinovat digitální i klasické metody. Jen aplikace tedy nemohou nikdy nahradit klasická epidemiologická trasování. Ale mohou je doplňovat; v důsledku tedy společně mohou zabránit nejhoršímu scénáři, jímž jsou buď nemocnice přeplněné pacienty, nebo rozsáhlá celostátní karanténní opatření.
Národní (ne)úspěchy
Jako nejúspěšnější státy se v používání digitálních proti-covidových apliakcí označují Irsko nebo Německo; ani tam se ale nepodařilo dosáhnout 60 procent pokrytí. Přesto jsou podle oxfordských vědců tamní úspěchy viditelné, podobné informace přicházejí i z USA.
Aplikace, které pomáhají s vyhledáváním potenciálně nakažených osob, fungují od jarních měsíců v několika evropských zemích. V Německu byla v polovině června spuštěna aplikace Corona-Warn-App využívající technologii firem Apple a Google ukládající příslušná data bezpečně na zařízení a zaručující vysokou ochranu osobních údajů. Za první tři týdny od spuštění si ji stáhlo na 15 milionů Němců.
Na stejné bázi funguje i aplikace spuštěná v létě ve Slovinsku, na technologickém standardu vyvinutém firmami Google a Apple pracují i aplikace v Itálii, Chorvatsku, Irsku, Dánsku, Rakousku, Lotyšsku či Polsku.
Ve Španělsku byla spuštěna aplikace Radar Covid využívající technologii Bluetooth, která je určena jak pro mobilní telefony s operačním systémem android, tak pro přístroje firmy Apple. Objevily se zde však stížnosti, že nefunguje na starších modelech telefonů. Francie spustila vládní aplikaci StopCovid, která ukládá data na centrální servery, obdobná aplikace je i v Maďarsku.
Česká cesta
V České republice funguje aplikace eRouška – do týdne by se měla objevit její nová verze eRouška 2.0. Ta už nebude pomáhat s trasováním kontaktů, ale bude sloužit k anonymnímu varování uživatele, že se mohl setkat s nakaženým člověkem. Aplikace eRouška 2.0 také oproti předchůdci má spolehlivě fungovat i na mobilech od Apple. První verzi má přes čtvrt milionu uživatelů.
Nová eRouška funguje tak, že pokud je člověk pozitivně testovaný a má eRoušku, dostane od hygieniků unikátní kód, který po zadání do aplikace umožní rozeslání varování na všechna zařízení, která telefon ve své blízkosti zaznamenal. Lidé dostanou varování, že se vyskytovali v blízkosti nakaženého, a návod, jak mají postupovat dále. Nebudou ale znát identitu nakaženého.
O setkání s nakaženým se díky aplikaci dozvědí i lidé, které hygiena není schopna pomocí trasování najít. „Neznamená to, že ten, kdo se setkal s nakaženým, je automaticky nemocný, eRouška říká rychlejším způsobem, že měl člověk rizikové setkání, například na koncertech nebo v MHD,“ popsala hlavní hygienička ČR Jarmila Rážová.
Podle Václava Macha ze Spolku pro ochranu osobních údajů je nová aplikace z pohledu ochrany osobních údajů díky své anonymitě i faktu, že neshromažďuje žádná data nikde na serveru, v pořádku. „Já si ji určitě stáhnu,“ dodal.
Aplikace eRouška používá Bluetooth LE a Apple/Google protokol pro rozpoznání blízkosti zařízení s nainstalovanou eRouškou. Zaznamenává, s jakými jinými telefony přišel mobil do kontaktu, neukládá osobní údaje, zaznamenává pouze čas, blízkost a anonymní identifikátor. Běží na pozadí a uživatel může využívat všechny funkce mobilu, jen by měl mít zapnuté Bluetooth.
Aplikace je pomocným nástrojem systému chytré karantény spolu se vzpomínkovými mapami a linkou 1221. Chytrá karanténa zahrnuje také trasovací callcentrum Daktela, které slouží k trasování kontaktů pozitivně testovaných.
Chytrá karanténa zažila na jaře rozpačitý rozběh, kdy hotové řešení spočívající ve vytváření vzpomínkových map a trasování podle údajů z mobilů a bankovních terminálů využívali hygienici jen omezeně. Chybělo počítačové vybavení nebo sluchátka a hygienici se také museli naučit systém využívat.
Česko je součástí mezinárodního projektu Go Live, kde je v současnosti 11 zemí, ve kterých by měla aplikace fungovat. Mělo by to být na konci září.