Vědci chtějí zastavit bakterie odolné vůči antibiotikům. Budou zkoumat jejich šíření ve stoce

Na problém pravidelně upozorňuje Světová zdravotnická organizace nebo Lékaři bez hranic. Kvůli neúčinnosti antibiotik vůči bakteriím ve světě totiž ročně umírají stovky tisíc lidí. Antibiotika se stávají neúčinnými, když se bakterie geneticky pozmění tak, že jim léky nemohou ublížit.

Podstatou této hrozby je schopnost patogenních bakterií odolávat dosud známým a běžně používaným antibiotikům, jako je penicilin, karbapenemy nebo vankomycin. Zmiňované patogenní organismy jsou přitom původci celosvětově běžných chorob – například tuberkulózy, zápalu plic, kapavky nebo salmonelózy.

„Pokud trvá působení antibiotik dostatečně dlouho, kultury bakterií si vytvoří obranné mechanismy a uloží si je do své DNA. Další generace jsou pak rezistentní vůči určitým antibiotikům, aniž jim byly v minulosti vystaveny, a tuto rezistenci mohou šířit dál,“ uvedla Kateřina Demnerová z Ústavu biochemie a mikrobiologie VŠCHT.

Právě její skupina a tým Jana Bartáčka z Ústavu technologie vody a prostředí VŠCHT povede spolu se zástupci nizozemské Technické univerzity v Delftu, dánské univerzity v Aalborgu, portugalské katolické univerzity a Evropského centra excelence pro udržitelné technologie vody výzkum zaměřený na rezistentní patogeny v odpadních vodách.

Tříletý projekt s názvem REPARES startuje letos na začátku října a jeho rozpočet činí dvacet milionů korun.

Masivní užívání antibiotik jako problém

Podle vědců je šíření rezistentních kmenů bakterií spojeno s vývojem a masivním užíváním antibiotik. Tyto kmeny vznikají nejen v tělech nemocných pacientů, ale mohou se pak šířit a vznikat i v odpadních vodách z objektů, kde se tito pacienti léčí.

„Bohužel nejde pouze o nemocnice, ale i o domácnosti a v neposlední řadě o zemědělské objekty. Zdaleka největší objemy antibiotik se aplikují v chovu zemědělských zvířat,“ doplnila Demnerová.

„Mohlo by se zdát, že rezistentní patogeny v odpadních vodách nepředstavují velký problém, pokud jsou tyto vody před vypuštěním odvedeny do čistíren odpadních vod, jak je tomu se zhruba 97 % odpadních vod v Česku. Opak je ale pravdou,“ upozornil Bartáček.

„Většina patogenů sice nepřežije podmínky procesu čištění, jejich genetická informace,  takzvané geny rezistence, se však může šířit dál přenosem na jiné, nepatogenní bakterie, které se v čistírnách běžně množí a mohou se dostat do řek nebo podzemních vod,“ dodal Bartáček.