Proti spalničkám se v Česku očkuje už padesát let. Přesto se nemoc v posledních letech znovu šíří

Přesně před 50 lety bylo v Československu zavedeno plošné očkování proti spalničkám. Od 80. let se nemoc v zemi prakticky nevyskytovala, v posledních letech ale případů přibývá, letos jich už je téměř šest set. Světová zdravotnická organizace proto tento týden odebrala Česku statut země, kde se spalničky nevyskytují. Důvodem je klesající proočkovanost, import ze zahraničí a slábnutí ochrany u očkovaných dospělých. Nemoc se nejčastěji projevuje horečkou a vyrážkou, mohou ji ale doprovázet i vážné komplikace.

Očkování
Zdroj: ČTK/PA/David Cheskin Autor: David Cheskin

Před půlstoletím byly spalničky široce rozšířenou nemocí. „Měli jsme 50 až 80 tisíc nemocných každý rok a nebezpečné byly komplikace. Byl postižen respirační trakt, nervový systém, velmi časté byly i záněty středouší,“ vysvětluje epidemioložka Jitka Částková.

Povinné očkování se zavedlo v roce 1969. „Očkováno bylo celkem 140 tisíc dětí ve věku od 11 měsíců do 3 let,“ zní v dobové reportáži. 

Výsledky očkování se projevily o dva až tři roky později. Zatímco v roce 1971 bylo nemocných téměř 68 tisíc, o rok později už jen 7700. Druhou dávku začali lékaři aplikovat v roce 1975. Od roku 1981 nepřekročil počet nemocných na 100 tisíc lidí desítku. Od roku 1980 nebylo v Česku zaznamenáno na tuto nemoc úmrtí.

Tento týden ale Světová zdravotnická organizace (WHO) zrušila České republice (a také Británii, Řecku a Albánii) status země, kde byly spalničky vymýceny. 

Zatímco v roce 2010 nebylo v Česku hlášeno žádné onemocnění touto chorobou, letos za prvních pět měsíců přibylo podle informací ministerstva zdravotnictví více než pět stovek nemocných.

Podle WHO za to může hlavně šíření dezinformací o očkování. „První článek, který vyšel na toto téma v renomovaném časopise, se časem ukázal jako lživý a podvodný, ale mezitím již nabral na síle,“ uvedla Alena Šteflová, která působila v české kanceláři WHO. 

Problematické očkování?

Očkování proti spalničkám bylo považováno za bezproblémové až do roku 1998, kdy vyšla  studie spojující MMR očkování (očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám) s autismem. S podezřením tehdy přišel gastroenterolog Andrew Wakefield.

Jeho teorie ale byla později mnohokrát vyvrácena, žádný výzkum totiž nenašel příčinnou souvislost. Podle vědců, kteří tento fenomén analyzovali, jde jen o náhodu, protože očkování probíhá právě v době, kdy se u dětí mohou začít projevovat symptomy autismu – tedy mezi 12. a 15. měsícem věku. Wakefieldův článek byl nakonec z prestižního časopisu Lancet, kde původně vyšel, stažen.

Wakefieldova práce sice nebyla v pořádku, měla ale nesmírný dopad. Na jejím základě se stále diskutuje o bezpečnosti očkování, debaty se  přesunuly hlavně na webové stránky. Jsou sice pochopitelné, protože každý rodič se obává o zdraví svého dítěte, ale vycházejí z chybných předpokladů o rizikovosti vakcín a současně výrazně podceňují nebezpečnost samotných nemocí.