Neexistuje nic jako jediný „gen homosexuality“, který by měnil lidskou sexuální orientaci. Ukázal to zatím nejrozsáhlejší výzkum genetického materiálu, jenž se tohoto tématu týkal.
Homosexualitu jeden jediný gen neurčí, prozradil výzkum na půl milionu lidí
Mezinárodní studie genetičky Andrey Gannové se soustředila na genetické profily asi 480 tisíc lidí ze Spojených států a Velké Británie. Výzkum byl tedy asi stokrát rozsáhlejší než největší podobné výzkumy v minulosti.
Geny jsou zodpovědné za homosexualitu z přibližně osmi až pětadvaceti procent, podílí se na ní ale zřejmě tisíce genetických rysů. Experti našli pět specifických genetických variant, které byly významně spojené s homosexuálním chováním, dohromady ale vysvětlovaly jen asi jedno procento příčin genetické homosexuality. Tyto geny se nacházely na nejrůznějších místech – jeden se ve skupině spojené s čichem, jiný byl spojený s mužskou plešatostí.
Genetik: Sexualitu jen z genů předvídat nelze
Vědci tak dospěli ke zjištění, že vztah ke stejnému pohlaví je ovlivňovaný komplexním mixem genetických příčin a příčin, které pocházejí z vnějšího okolí – podobně jako u jiných lidských vlastností. „Jedná se o normální a přirozenou část variace našeho druhu,“ uvedl genetik Ben Neale, který na studii pracoval.
„Je nemožné předvídat lidskou sexualitu čistě z genů člověka,“ dodal. Genetika je podle něj zodpovědná ani ne za polovinu sexuálního chování, ale přesto je důležitým faktorem, který by měl být dále zkoumán. „Naše studie zdůrazňuje, jak důležitým aspektem sexuálního chování je různorodost.“
Rozmanitější, než se čekalo
Výsledky také zpochybňují známou a hojně používanou Kinseyho škálu – tedy systém hodnocení lidské sexuální orientace. Ta hodnotila jednoznačnou heterosexualitu jako stupeň 0, čistou homosexualitu pak jako stupeň 6. „Zjistili jsme, že Kinsyeho škála je zjednodušením opravdové rozmanitosti sexuálního chování u lidí,“ popisuje Andrea Ganna.
Výsledky genetického zkoumání podle Bena Neala ukazují, že nejde udělat jednoduchou přímku, která vede od heterosexuality k homosexualitě. Je totiž možné, a výzkumy naznačují, že je to pravděpodobné, že vztah k opačnému a vlastnímu pohlaví může být na tom druhém úplně nezávislý, mohly by tedy existovat vlastně nejméně dvě takové přímky.
Výsledky práce ale také ukázaly další pozoruhodné detaily o genetice lidské sexuality. Tak například genetická variabilita má větší vliv na homosexuální chování u mužů než u žen.
„Zřejmě to ukazuje na složitost ženské sexuality,“ říká Melinda Millsová, socioložka z Oxfordu, která psala ke studii úvodník do žurnálu Science. „Odráží to hlasy z LGBTQ+ komunity, které tvrdí, že existují množství sexualit. Sexualita je dynamická, má schopnost vyjadřovat a realizovat sexuální preference, a je tedy regulovaná i kulturními, politickými, sociálními, legálními i náboženskými strukturami,“ uvádí vědkyně.
