Horálek: Muskův Starlink nás připraví o nebe, jak jej známe

Nedávná fascinace ambiciózním projektem Starlink Elona Muska v podobě „vláčku“ družic na obloze vyvolala všemožné reakce po celém světě, nevyjímaje ani ty od nadšenců hvězdné oblohy a astronomů samotných. Tyto reakce ovšem nejsou zdaleka optimistické, neboť dostojí-li Musk svému plánu, počet umělých satelitů se rozroste na více než trojnásobek současné hodnoty, množství viditelných družic v jediný moment vzroste o jeden až dva řády a například pozorování v rádiovém oboru bude nesmírně silně rušeno. Je tedy Muskovo poskytnutí celoplošného internetu na naší planetě družicovou cestou skutečně skvělá revoluce?

K roku 2019 je na oběžné dráze Země oficiálně 4987 umělých družic na různých výškách od zemského povrchu, od několika stovek po několik tisíc kilometrů. Díky jejich různým velikostem, výškám a drahám kolem Země můžeme vidět zejména za letních nocí, kdy nemizí v zemském stínu, klidně až sto družic za hodinu. Většina z nich je ale poměrně slabá a odhalí je až fotografie.

Muskova ambiciózní síť Starlink má svým počtem více než ztrojnásobit celkový výskyt družic na obloze, celkem jich má být vypuštěno na 12 tisíc do roku 2025. Navíc družice budou poměrně jasné, neboť zatím je SpaceX udržuje na nízké dráze mezi 340 a 1150 kilometry (jen pro zajímavost – Mezinárodní kosmická stanice ISS oblétá Zemi ve výšce přibližně 400 kilometrů). Z toho 7500 družic má létat v nejnižší z určených hladin a pro jejich velikost je jistě budeme sledovat jako výrazné objekty.

Jak to bude vypadat na obloze?

Můžeme se tak rozloučit s romantickými soumraky, kde se na obloze postupně objevují hvězdy, nebe bude spíš připomínat jakési řídké světelné dálnice s poměrně pravidelnými počty záblesků umělých „světlušek“ přelétajících od jednoho obzoru k druhému. Či chcete-li: futuristické kosmické nádraží.

Samozřejmě to nepotrvá vždy celou noc. Velkou měrou k ne/viditelnosti družic přispívá poloha člověka na zeměkouli, respektive poloha Slunce pod obzorem. Například u nás nejhojnější období pro sledování družic je v době okolo letního slunovratu, kdy Slunce neklesá příliš hluboko pod obzor a mnoho družic nezmizí v zemském stínu. Týká se to ale především družic ve výškách v řádu tisícovek kilometrů anebo družic, které létají nad severním obzorem, kam sluneční paprsky dosvítí i v průběhu místní půlnoci. Naopak v rovníkových oblastech anebo dál od rovníku v období zimních měsíců Slunce zapadá hluboko pod obzor a družice (jakékoliv) jsou pozorovatelné jen pár desítek minut po jeho západu nebo před východem. Takže družice neruší vždy pozorování noční oblohy. 

Rozhodně však bude zajímavé sledovat, jak se v průběhu soumraku, rozbřesku nebo v době léta nad severním obzorem mnoho družic bude objevovat jen na té půlce oblohy, kam nemíří zemský stín, a jak se tato oblast na nebi bude rozšiřovat nebo zužovat s blížícím se rozbřeskem či postupujícím soumrakem. Ve správný čas na širokoúhlé fotce pak bude možné zachytit z jedné strany „mříž“ přeletů družic Starlink a z druhé už hvězdné nebe bez jediného satelitu.

Časosběrná videa budou v tomto ohledu ještě dramatičtější a jistě podnítí mnoho filmařů k unikátním dílům. Na druhou stranu ty krásné barevné soumraky na přírodních krajinkách už budou vždy doplněny o stopy umělých družic, pokud si to fotograf s patřičnou snahou nevyretušuje. Kdoví – dost možná komerční programy samy přijdou s nástroji automaticky odstraňujícími družice ze snímků; dovedu si představit plugin s názvem „Starlink Removal“.

Astronomická pozorování ohrožena

Samozřejmě hustota družic navýší množství takzvaných umělých zákrytů hvězd a přelety budou četnější přes pozorované nebeské objekty. Do jisté míry to vadí, zejména u fotometrických měření. Pakliže družice přeletí přes nějakou pozorovanou takzvaně proměnnou hvězdu, jejíž jasnost se fyzicky mění, astronomové z proměn studují vlastnosti hvězd. Vliv by nicméně neměl být kardinální. Přelety jsou velice rychlé, v řádu fragmentů sekund, zatímco expozice na hvězdu obvykle trvá sekundy. Chyby měření tedy budou stále ještě v únosné normě. O něco náročnější v tomto ohledu bude pozorování komet.

Horší bude ale fotografování mlhavých objektů, kde družice budou létat četněji přes pozorované pole a fotografové si budou muset posílit matematické algoritmy pro potlačení těchto nežádoucích světelných stop.

Nejvíce však budou trpět astronomové pozorující v rádiovém oboru spektra (který je mimochodem jedním z nejdůležitějších pro poznání vesmíru, neboť tato část elektromagnetického záření nám pomáhá mapovat vesmír i tam, kde je v jiných oborech spektra prakticky neprůhledný). Každý satelit bude vysílat rádiové signály, aby mohl komunikovat se Zemí. Astronomům, kteří se spoléhají na rádiové vlny, aby studovali vesmír (například tak byl odhalen světu první obraz černé díry), může Starlink přinést nové komplikace.

„Satelity vysílají v pásmu 10,7–12,7 GHz, což mimo jiné zahrnuje spektrální čáry vody,“ říká kosmický archeolog Alice Gorman z University of Flinders v Austrálii. „Radioastronomové denně bojují za ochranu kritických pozorovacích pásem a to se s plným nasazením sítě družic Starlink jen zhorší.“

Vědci tedy nyní s Muskem všechna úskalí projednávají a uvidíme, jakým směrem se nakonec kompromis vydá. Do té doby můžete na nebi obdivovat „vláčky“ a záblesky družic Starlink. Předpovědi přeletů najdete na Heavens-above.com (je třeba si zadat souřadnice vašeho pozorovacího místa). Hezké pokoukání.

Petr Horálek
Profil

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici.

V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009 a 2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze – zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě.

V roce 2015 se stal prvním českým fotoambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny z nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec.

V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek.