Klimatizace zhoršují problémy tepelných ostrovů ve městech a spotřebují ohromné množství energie. Nový výzkum amerických vědců ale naznačuje, že by se teoreticky daly využít i pro boj se změnou klimatu.
V odborném časopise Scientific American vyšla úvaha amerických inženýrů o tom, zda by nebylo možné využít klimatizací po celém světě k zachytávání oxidu uhličitého – skleníkového plynu, který nejvíc přispívá ke klimatické změně planety.
Většina navržených a testovaných zařízení určených pro získávání oxidu uhličitého z atmosféry je založená na masivním odsávání vzduchu a jeho filtrování. To je velmi energeticky nákladné, a právě proto se o této technologii do budoucna zatím neuvažuje. Ale podle nového výzkumu by se k tomuto účelu mohly začít využívat obyčejné klimatizační systémy.
„Topení, ventilace a klimatizace pohybují velkým množstvím vzduchu. Jsou schopné vyměnit celý objem vzduchu ve velké budově během jedné hodiny asi desetkrát. Stejný princip využívají stroje na zachytávání oxidu uhličitého. Tak proč neušetřit energii a neupravit klimatizace tak, aby navíc pohlcovaly CO2,“ uvádí vědci.
Jedna krabička navíc
Navrhují k tomu modulární zařízení, které by se dalo připojit k většině existujících klimatizačních systémů. Ze vzduchu, který klimatizací prochází, by se prostě jen oxid uhličitý zachytil na další sadě filtrů. Autoři myšlenky dodávají: „Technicky by nebylo tak složité přidat ke klimatizacím novou funkcionalitu a očekáváme, že by to bylo výhodné i ekonomicky.“
Po zachycení by se voda i CO2 mohly měnit na vodíkové palivo, které by se dalo znovu používat. Autoři článku Richard Conniff a Geofrey Ozin upozorňují, že většina této technologie nejenže existuje, ale dokonce se už komerčně využívá. „Zařízení na pohlcování CO2 dodává švýcarská společnost Climeworks, zařízení na změnu oxidu uhličitého a vody na vodík mají zase Siemens nebo Hydrohenics a další společnosti.“
Podle výpočtů by jedna velká kancelářská budova mohla zachytit ročně tolik CO2, že by to stačilo na vyrobení asi 2,2 milionu litrů paliva. A tento systém by se mohl využívat prakticky všude.
Příliš velké riziko?
Kritické názory, které vůči tomuto návrhu zaznívají, mají problém především se dvěma body: technologie by mohla odvádět pozornost od snahy snižovat emise oxidu uhličitého a současně je do značné míry riziková – vodík ve věžácích by se mohl stát velmi snadno zdrojem požárů.
Podle autorů jsou tyto námitky pouhé technikálie, navíc se jedná jen o předběžný výzkum, v němž hodlají pokračovat.
