V těchto dnech vrcholí přesun ptáků na jejich letní hnízdiště. V celé Evropě žije přibližně devadesátka migrujících ptačích druhů. V době podzimní i jarní migrace se nad kontinentem pohybuje přibližně pět miliard opeřených cestovatelů.
Rekordmanem mezi tažnými ptáky je břehouš rudý. Bez přestávky táhne na vzdálenost 10 200 kilometrů. Ještě delší trasy zvládají s přestávkami někteří mořští ptáci, například buřňák temný vykoná za rok okružní cestu kolem světa v délce 64 tisíc kilometrů. Ale ani suchozemští ptáci nejsou žádní troškaři, jejich trasy bývají dlouhé kolem 2500 kilometrů.
Proč to všechno? Ptáci pravidelnou migrací reagují na změny v délce dne a noci, teploty a další povětrnostní podmínky; mnoho druhů ale reaguje také na nedostatek potravy. Vyplatí se jim raději změnit prostředí, než se snažit přizpůsobovat podmínkám, které jim nevyhovují.
Některé druhy migrují nepravidelně, tedy jen v některých letech, je-li tlak prostředí výjimečně silný, u jiných se zase na cesty vydávají jen někteří jedinci, další zkouší přežít v původních podmínkách.
V březnu začíná ptačí migrace ve velkém
První ptačí poslové jara se v Česku objevují už v únoru, kdy z Afriky přilétají husy velké. Ale teprve březen je měsícem, kdy ptačí migrace začíná opravdu ve velkém. To se k nám dostávají především ptačí druhy, které míří z oblasti Středozemního moře. Mezi prvními a současně nejhlasitějšími jsou holubi hřivnáči, na začátku března se mohou objevit také rehci domácí, konipasové bílí a případně pěnice černohlavé.
Typická je po polovině měsíce také migrace čápů. K nim se přidávají luňáci červení a mnoho druhů kachen – od poláků velkých přes ostralky štíhlé až po poláky chocholačky. U rybníků můžeme vidět první volavky popelavé, na lesních pasekách zase sluky lesní.
Právě duben je pro ptačí cestovatele klíčovou dobou. V této době přilétá drtivá většina druhů, které u nás žijí. Stejně jako v březnu je to značně nepravidelné a nedá se přesně říci, jaký týden přiletí který druh – vše záleží na klimatických i dalších vlivech.
V dubnu se objevují i přelétající druhy, které se díky tomu mohou objevit na místech, kde by za normálních okolností neměly co dělat. Díky tomu ornitologové i amatérští pozorovatelé mohou mnohdy vidět i ve velkoměstech chřástaly nebo bahňáky.
Ptáci se zřejmě řídí i magnetickým polem
Ptáci jsou schopní velmi přesně navigovat. Lidé si toho všímali už od biblických dob, ale teprve moderní věda to dokázala přesněji popsat. Velmi známý je například experiment s jedním z nejlepších cestovatelů mezi ptáky – buřňákem severním. Pták byl vypuštěn na místě, kde nikdy nebyl, v americkém Bostonu. Stačilo mu ale jen 13 dní, aby překonal přes pět tisíc kilometrů dlouhou trasu a vrátil se na své rodiště ve Walesu.
Během řady vědeckých experimentů se ukázalo, že ptáci se sice řídí zrakem, ale obrovský vliv má také vnímání magnetického pole. Pro vědce byla schopnost vnímat magnetické pole dlouho záhadou. Později přišli s hypotézou, že ptáci fungují jako jakési živé kompasy, a to díky velkému množství buněk bohatých na železo, které mají v zobácích. Tato možnost byla ve hře desítky roků. V posledních letech ale přibývá důkazů, že za tuto schopnost by mohl mít zodpovědnost protein v ptačích očích.
Nyní vědci rovnou u dvou ptačích druhů v podstatě ve stejné době tyto proteiny se schopností „šestého smyslu“ úspěšně popsali. Na konci března u zebřiček pestrých a v lednu u červenek obecných. Obě studie vyšly v prestižních časopisech. U obou druhů ptáků vědci upozornili na protein Cry4, který se nachází v sítnici a je citlivý na světlo. Pokud mají vědci pravdu, právě on je tím, co umožňuje ptákům navigovat po celé planetě. Zatím se takovou látku u zvířat nikdy popsat nepodařilo.
„Předpokládáme, že ptáci používají magnetické kompasy v jakoukoliv denní nebo noční dobu,“ dodávají vědci. Stejné výsledky se poté potvrdily také u červenek, přičemž vyšší úroveň proteinu Cry4 vědci zaznamenali v době migrace.
„Máme dostatek důkazního materiálu, ale důkaz to ještě není,“ uvedl Henrik Mouritsen, německý expert na migraci ptáků, který se na výzkumu podílel. Definitivní důkazy podle něj přijdou teprve ze studie ptáků, jimž chybí funkční protein Cry4.
„Je to neuvěřitelně vzrušující pokrok – ale potřebujeme ještě více studií na toto téma,“ uvedl oxfordský chemik Peter Hore, který studoval chemické reakce, jež se na ptačí navigaci podílejí. O nich se ví, že jsou zapojené do takzvaných cirkadiánních rytmů – tedy do známých biologických hodin člověka a do spánkových cyklů.
Za studii na zebřičkách byl zodpovědný tým ze Švédska, který vedl biolog Atticus Pinzon Rodriguez. Ten zkoumal sítnice 39 zebřiček na přítomnost proteinů Cry1, Cry2 a Cry4. Vědci zjistili, že úroveň prvních dvou těchto látek se pohybuje v rytmickém vzoru, jenž se mění v průběhu dne. Zato úroveň Cry4 zůstává konstantní a nemění se, což naznačuje, že ho ptáci vyrábějí neustále.
Podle pólu se orientují i další zvířata, zjistil Čech
Orientace podle magnetického pole byla už dříve dokázána u některých savců. Před osmi lety způsobilo světovou senzaci zjištění českého vědce Hynka Burdy, který se svým týmem zkoumal na více než tři sta pastvinách ve světě magnetickou orientaci těl skotu a jelenovitých při pastvě a odpočinku.
Ukázalo se, že sledovaní sudokopytníci preferují severojižní směr, jen pod dráty elektrického vedení je jejich postavení náhodné. Podobná orientace byla pozorována i u lišek, které při svém typickém lovu skokem míří na sever, tedy k magnetickému pólu, nebo u rypošů lysých. Ti si podle směru k magnetickému pólu staví podzemní tunely.
