Mořští biologové vysvětlili, proč některé velryby páchají sebevraždy tím, že se vrhají na pláže. Může za to stres, který způsobují silné sonary používané především vojenským námořnictvem. Vyzvali vlády k rozšíření zón, kde se tyto sonary nesmějí používat.
Velryby páchají sebevraždy kvůli vojenskému sonaru, potvrdila nová studie
Vědci už desítky let vědí, že sonar námořních lodí může mít negativní dopad na mořský život. Zvukové vlny, které tyto přístroje produkují, jsou tak silné, že mění chování mořských savců: jsou kvůli němu ochotní plavat stovky mil nebo potápět se do velkých hloubek. Největší riziko představuje to, že velryby se kvůli zvukům sonaru vrhají také na mořské břehy, kde často umírají.
Nejnáchylnější jsou na to vorvaňovci, středně velcí ozubení kytovci. Až doposud se ale nevědělo, proč právě oni jsou sonarem tak zranitelní. Poprvé to vědci vysvětlili až nyní v odborném článku, který vyšel v časopise Proceedings of the Royal Society B.
Až do šedesátých let 20. století se stávalo jen velmi výjimečně, že by vorvaňovci hromadně uvázli na pláži. Pak však americké námořnictvo zavedlo nový druh sonaru, kterému se říkalo MFAS. Jeho cílem bylo odhalovat v hlubinách oceánů sovětské ponorky, které mohly nést jaderné střely schopné ohrozit USA. Tyto radary byly schopné hledat cíl pomocí zvuků o hlasitosti 170–195 decibelů. Pro srovnání: hodně hlasité koncerty mívají kolem 120 decibelů.
A právě od šedesátých let se začalo nacházet mrtvých vorvaňovců stále víc. Vědci vědí o 121 případech, při nichž se menší nebo větší skupina těchto mořských savců v letech 1960–2004 vrhla na břeh. Stává se to po celém světě, od Evropy až po americké břehy. Problém se týká více druhů, nejčastěji ale vorvaňovců zobatých. A velké množství případů se odehrálo ve stejných místech jako cvičení amerického námořnictva nebo plavidel NATO.
Hluk a stres
Příčin narážení velryb na pobřeží je zřejmě více; může na to mít dopad jejich zdravotní stav, dezorientace, hlad nebo i predátoři, kteří tyto kytovce na mělčiny pronásledují. Podle nového výzkumu je většina těchto událostí, které se týkaly největšího množství zvířat, spojená s nadměrným hlukem. Vědci se domnívají, že velrybám zvukové vlny způsobují nevolnost – do krve se jim uvolňují bublinky dusíku. A to může způsobovat krvácení a poškození jejich vnitřních orgánů.
V podstatě se to podobá dekompresní nemoci u lidských potápěčů způsobené příliš rychlým vynořením z hloubky na hladinu. „V přítomnosti sonarových vln jsou tato zvířata vyděšená a snaží se před zdrojem tohoto hluku prchat. Mění přitom vzorec svého potápění,“ uvedl hlavní autor studie Yara Bernaldo de Quiros agentuře AFP. „Jejich reakce na stres je silnější než reakce organismu na potápění, a právě proto se jim v tělech akumuluje dusík.“
Události: Japonci obnoví komerční lov velryb (zdroj: ČT24)
Podle vědců se tato reakce liší u jednotlivých velryb – je to podobné jako u lidí; tam také na stresové podněty reaguje každý jinak. Ale obecně platí, že právě hlasité sonarové vlny tento stres u vorvaňovců vyvolávají.
Mořští biologové, kteří se studie zúčastnili, vycházeli z pitev mrtvých zvířat. Současně navrhují, aby byl v oblastech, kde tato zvířata žijí, vydán přísný zákaz používání silných sonarů. Jedna taková oblast už existuje – je jí okolí Kanárských ostrovů. Vědci potvrdili, že na tamní populaci velryb to má pozitivní vliv.