V Československu lékaři poprvé úspěšně transplantovali srdce počátkem roku 1984 v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny – téměř šestnáct let po prvním experimentu. Jak tehdy informovaly Televizní noviny Československé televize, pacientem byl čtyřiačtyřicetiletý technik Nové huti Klementa Gottwalda v Ostravě. „Těším se na celou rodinu, na děti, a potom do práce,“ řekl operovaný muž.
Lékaři IKEMu se na transplantace srdce připravovali už od konce 70. let, mimo jiné ve světovém transplantačním centru Stanfordovy univerzity. K zahájení a rozvoji programů transplantací vůbec tehdy zásadně přispěl přední odborník, přednosta Centra výzkumu transplantací orgánů a v letech 1983 až 1990 ředitel IKEMu Vladimír Kočandrle.
Pod jeho vedením tým profesora Pavla Firta provedl 31. ledna 1984 nejen první úspěšnou československou, respektive českou náhradu srdce, ale i první takový úspěšný zákrok ve východní Evropě.
Pacient, tehdy čtyřiačtyřicetiletý technik Josef Divina dostal srdce muže o devět let mladšího. Z nemocnice ho po náročné rekonvalescenci propustili 16. března a už 27. srpna se vrátil do práce – v tom měl světový primát. S novým srdcem žil 13 a půl roku, zemřel 7. června 1997 na selhání ledvin způsobené dlouhodobou farmakologickou zátěží organismu.
Živ a zdráv i 34 let po operaci
Téhož roku ale dostali v IKEMu nová srdce hned tři lidé včetně Rudolfa Sekavy, který stále žije. „Pan Sekava bezpochyby patří celosvětově mezi rekordmany – čtyřiatřicet let po transplantaci srdce,“ podotkl přednosta Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEMu Ivan Netuka. Dodal, že deseti let od transplantace se dožívá zhruba 60 procent operovaných.
Sám Rudolf Sekava dostal nové srdce v situaci, kdy to staré bylo na pokraji selhání. Již nemohl chodit, ale ani ležet. Od transplantace prodělal ještě dvě operace. Kromě zákroku na žlučníku mu lékaři voperovali kardiostimulátor, aby srdce drželo správné tempo.
„Cítím se životním dlužníkem jednak neznámého dárce a všech, kteří se podíleli na tom, že transplantace proběhla úspěšně. Někdy si člověk uvědomuje, že v takové situaci dostal víc, než mohl v životě dát,“ řekl pacient-rekordman.
V současnosti transplantují srdce kromě IKEMu také lékaři ve fakultních nemocnicích v Motole a Brně, motolské kardiocentrum se přitom specializuje na děti. Ročně dostává nové srdce asi sedm desítek lidí, historicky nejvíce transplantací se uskutečnilo v roce 2014, kdy lékaři vyměnili 87 orgánů.
Za 35 let lékaři v Česku transplantovali přes 1770 srdcí, více než 1100 bylo v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny a kolem 600 v brněnském Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie.
„Dříve umíralo 29 procent pacientů na čekací listině, proto jsme zavedli program mechanických srdečních podpor pro nemocné, pro které nebyl vhodný dárce,“ řekl přednosta Kardiocentra IKEMu Jan Pirk. Loni se podle něj srdce nedočkalo jen pět procent pacientů, ostatní dostali mechanickou podporu, se kterou mohou čekat na vhodného dárce i několik let. V IKEMu jich implantovali již 367, zachraňují i pacienty, kteří srdce dárce dostat z různých důvodů nemohou.
Kromě mechanických podpor, které lékaři voperují na pomoc oslabenému srdci pacienta, od listopadu 2017 v IKEMu používají i mechanismus, který srdce plně nahradí. Podle přednosty Kliniky kardiovaskulární chirurgie Ivana Netuky by mohlo být do budoucna i plnohodnotnou náhradou transplantací.
„Operovali jsme prvních deset pacientů, aktuálně nabíráme dalších deset adeptů,“ dodal Netuka. Pražské centrum pod jeho vedením bude také školit ostatní nemocnice, které chtějí takzvaná biokompatibilní srdce používat.
Loni se v IKEMu transplantovalo 39 srdcí, v Brně 35. Na čekací listině bylo na začátku roku dalších 83 nemocných. Další nové dárce by podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO) mohla přinést novela transplantačního zákona, která usnadní odebírání orgánů zemřelým cizincům. Minulý týden ho schválila sněmovna. „Cílí na to, aby bylo snazší získat souhlas od blízké osoby zemřelého dárce-cizince. Odhaduje se, že aktuálně přijdeme asi o 15 dárců ročně, což je asi 100 orgánů,“ dodal ministr.
První pokusy nebyly zcela úspěšné
Poprvé v historii transplantovali lékaři pacientovi srdce v roce 1967, a to v jihoafrickém Kapském Městě. Příjemce žil po operaci 12 dní.
Tým Karola Šišky se o něco podobného pokusil o zhruba půl roku později – 9. července 1968 v Bratislavě. Bylo to poprvé, co lékaři transplantovali srdce ve východním bloku. Pacientka přežila, ale jen několik hodin.
První operace zkrátka nedokázaly výrazně prodloužit život pacientů, protože jejich těla darovaný orgán nepřijala. Trvalo ještě téměř deset let, než se podařilo objevit lék, který potlačil imunitu natolik, že organismus dokázal nové srdce přijmout.
